Studium budoucnosti a pověstný „prognosťák“

Jiří Dolejš

V letošním roce uplyne třicet pět let od vzniku legendárního „prognosťáku“. Jiří Dolejš, který působil v jeho české pobočce, rekapituluje historii a vznáší otáku, zda by i dnes neměla nejvyšší místa věnovat budoucnosti více pozornosti.

Myšlenky na budoucnost provázejí lidstvo po celou historii. Až v minulém století se ale začaly institucionalizovat jako věda v podobě profesionální prognostiky. Víra v sílu exaktní vědy vedla ke vzniku samostatné analytické profese, která se s pomocí simulace vývoje na bázi dostupných dat pokoušela definovat možné budoucnosti. Sloužila k formulaci dlouhodobých strategií a plánů velkých korporací i států a dnes se bez ní klíčová rozhodování neobejdou.

V zemích, kde dominoval centrálně direktivní systém řízení společnosti, byla budoucnost podřízena zájmům tehdejší moci. Její kritici se dostávali mimo hranice oficiálních institucí a byli stigmatizování jako protispolečenská opozice. Ale i na západě oponovaly prognostickému determinismu heuristické metody a intuitivní postupy. Vznikala tak futurologie, která se snažila o komplexnější přístup. Americký publicista Edward Seymour Cornish pak založil ve Washingtonu v roce 1966 Světovou futurologickou společnost.

Futurologické hnutí v uvolněných 60. letech proniklo i na akademickou půdu v Československu. Československá futurologická společnost vznikla v březnu 1968 při VŠE Praha. V roce 1969 vychází Futurologický slovníček od Oty Šulce, pro příští časy abeceda pro zájemce o vědecké poznávání budoucnosti (v roce 1987 vyšel v rozšířeném vydání jako Prognostika od A do Z). Perspektivním změnám civilizace se od roku 1965 věnoval tým Filosofického ústavu Akademie věd vedený Radovanem Rychtou (autorem knihy Civilizace na rozcestí z roku 1968).

Valtr Komárek řídil Prognostický ústav v letech 1984—1992. Foto Česká televize

Futurologický směr byl nakonec normalizátory označen oproti socialistické „plánovačské“ prognostice za prozápadní, buržoazní směr myšlení a skončil nadlouho mimo oficiální instituce. Analytická prognostika byla chápána jako pomocný obor pro potřeby dlouhodobého plánování, například na půdě Kabinetu systémové teorie a plánování při Ekonomickém ústavu Akademie věd či Výzkumného ústavu plánování a řízení.

S oficiální politickou poptávkou po společenské přestavbě počátkem 80. let se u nás objevil zájem o změnu přístupu k budoucnosti. Ambicí bylo prolomit krunýř stereotypů ve společenskovědní oblasti i v politice. Usnesení vlády Lubomíra Štrougala z roku 1983 zahájilo práce na tvorbě souhrnné prognózy rozvoje Československa pro období 1990—2010. Bylo to realistické, bez ohledu na šíření konspirační teorie tvrdící, že takzvaná Jakešova věštírna a podobné instituce vznikly jako projekt KGB a StB na popud J. V. Andropova v rámci chimérické „Akce Golgota“. Obdobná instituce vznikla například i při Akademii věd SSSR pod vedením akademika O. T. Bogomolova, poradce Michaila Gorbačova, spolu s G. Šachnazarovem.

Původní Kabinet prognóz pod Ekonomickým ústavem Akademie věd se měl stát obslužným centrem akademických ústavů a vysokoškolských pracovišť v oblasti „marxistické prognostiky“. Postupně se ale prosadila ochota změnit stagnační nazírání na panující společenský systém a na nástroje společenského řízení. Počínaje jasným přiznáním, že tradiční centrálně direktivní systém vyčerpal své možnosti a že tehdejší ČSSR kvůli tomu kritickým způsobem ztrácí své postavení ve světě. Atmosféra perestrojky skýtala naději na skutečně hlubokou přeměnu. Vytvořený prostor pro prognostické práce v Československu i dalších zemích sovětského bloku mohl fungovat jako laboratoř myšlenek i kádrů pro případ, že by přišel vývojový přelom.

Dlouhodobá souhrnná prognóza země jako vědeckovýzkumný podklad byla centrálně zpracovávaná v Prognostickém ústavu ČSAV, který vznikl z původního Kabinetu prognóz. Ředitelem se na léta 1984—1992 stal tehdy ještě docent Valtr Komárek. Práce probíhaly oficiálně v rámci Státního plánu základního výzkumu v letech 1984—1989. Založeno bylo poměrně komplexní, interdisciplinární úsilí s relativní svobodou diskusí a přístupem k informačním zdrojům. První verze prognózy do roku 2010 byla předložena do Národohospodářské komise ÚV KSČ koncem roku 1988.

Někteří představitelé strany a vlády těžce nesli, že výstup neměl podobu normativní vize úspěchů uplatňování „základních principů socialismu“. Více než prognostickým popisem či matematickou simulací budoucnosti byla práce kritikou současnosti. Přes nomenklaturní bariéry se tehdy dařilo do tohoto úkolu zapojit pestrý výběr osobností s nekonvenčním myšlením. Ředitel Komárek dokázal obhajovat jak výzkum, tak lidi, kteří na něm pracovali. Nabíral experty z řad nestraníků a komunistů vyloučených v časech normalizačních čistek. Na konci 80. let si troufal nabízet místa i disidentům. Je možné, že někteří byli podchyceni zpravodajskými službami, ale několik pracovníků ústavu podepsalo i petici Několik vět.

Vznikala tak platforma pro nadcházející velké změny, která přispěla k růstu kritického vědomí společnosti. V debatách se hledaly inspirační zdroje i u futurologů jako Toffler či Naisbitt. Akcent oficiální prognózy ale ležel spíše na strukturálních změnách ekonomiky, eliminující bludné kruhy takzvané výroby pro výrobu jako dědictví direktivní industrializace padesátých let. Určité reformní kroky nabízela kapitola „K otázkám hospodářské politiky přechodného období“. Odstranit strukturální deformace mělo větší zapojení do světové ekonomiky, zvažovalo se členství v Mezinárodním měnovém fondu. Byla řeč o rehabilitaci trhu a navrhovalo se osobní podnikání v oblasti služeb.

Na souhrnné prognóze se tehdy podílela analogická pracoviště pro Českou a Slovenskou republiku, která měla za úkol konkretizovat přínos obou národních republik na celkové rozvojové strategii. Obě pracoviště vymezovala základní potenciály území a strukturální souvislosti změn, klíčové rozpory a cesty k jejich dosažení. V pražském Ústavu prognózování ČR se řešilo i téma samosprávy či nový typ sociálního rozvoje, též otázky motivace k efektivnosti včetně trhu práce i peněz. V Bratislavě vznikl obdobně Kabinet prognostiky SR zřízený při slovenské Akademii věd.

Po roce 1989 poptávka po profesionalizovaném prognostickém či futurologickém pracovišti opět opadla. A šetření v Akademii zasáhlo nakonec i „prognosťák“. Ten federální zanikl v roce 1993, jeho český sourozenec již v roce 1991, jen ten slovenský přežil v osamostatněné slovenské republice až do 21. století. Přitom je to informačně i komunikačně náročná činnost, která se obtížně zvládá bez soustavnosti a příslušné logistiky.

Jak je na tom dnešní Česká republika? V 90. letech tu běžel Meziuniverzitní program studií budoucností, který inicioval předseda Občanské futurologické společnosti František Petrášek. Budoucností se pak zabýval Potůčkův CESES, nověji Centrum globálních studií Marka Hrubce při Univerzitě Karlově či Kabinet pro studium vědy, techniky a společnosti při Filosofickém ústavu Akademie věd ČR. Česká vláda má celou řadu strategií a strategických rámců, ale bohužel bez sjednocujícího přístupu, a především bez dostatečného vlivu na strategické směřování země.

    Diskuse (22 příspěvků)
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    February 22, 2018 v 17.46
    Věnovat pozornost budoucnosti ve smyslu futurologické společnosti
    je možné, ale v pluralitní společnosti tržního hospodářství neoliberálního režimu zcela nežádané.
    Veškeré dosavadní úvahy nejen českých prognostiků vycházely doposud z premisy sociálně vázaného tržního hospodářství.
    Byly tak vlastně ospravedlněním představ o možnostech dominance dobroty lidského smýšlení v tržním prostoru.
    Chyběla a doposud všeobecně chybí znalost ideové instance, nabízející takovou společenskopolitickou etikou, která by výrazně ovlivnila autodestruktivní mechanismus kapitalismu.
    Jde zjevně o poznatky skryté za přímo nezdolatelnou bariérou.
    Zhruba tak jsem pochopil jeden z důvodů stagnace zkoumání budoucnosti, a to nejen zde. ........bych dodal.
    Jiří Dolejš, poslanec
    February 23, 2018 v 0.11
    kdo se prosadí z plurality budoucností
    no, nic proti etickým instancím, ale budoucnost tu bude i nezávisle na nich - lidé se od opic liší tím, že na budoucnost se připravují a tím ji de facto tvoří.
    Trh je jen jeden z civilizačních systémů, které se musí do procesu tvorby budoucnosti zahrnout - tehdy před 35 lety dokonce tento systém rehabilitovat
    dnešek je o tom že zatímco velké privátní korporace budoucnost plánují, stát jako reprezentant souhrnné společenskosti na to z valné části rezignoval
    tedy je tento hráč (stát) v strategickém souboji pluralitních budoucností kdo z koho absencí výhledu handicapován, protože reaguje ex post a nikoliv ex ante
    Martin Šimsa, filosof
    February 23, 2018 v 8.47
    Prognostici nás nevedli do budoucnosti, ale do minulosti
    Dva politicky nejvýznamnější představitelé prognostického ústavu, tedy Václav Klaus a Miloš Zeman nás ovšem nevedli k ničemu novému, ale VK k divokému kapitalismu 19. století a posléze k prmitivnímu českému nacionalismu rozvněž na úrovni 19. století, který posléze dále tvořivě rozvinul a propracoval MZ. Hegel i Marx tvrdili, že praxe je pravda teorie, není tedy poliitická praxe obou našich prognostiků faktickou negací české futurologie a prognostické vědy?
    MP
    Martin Profant
    February 23, 2018 v 9.17
    Martinovi Šimsovi
    Nejvýznamnější představitel prognostického ústavu byl Waltr Komárek a to, proč si ta instituce zaslouží dobrou vzpomínku, souvisí právě s Komárkovou schopností využít škvíru pootevřenou mocenským Štrougalovým pokusem a vytvořit určitou oázu.

    Z pohledu, kterého se dovolává Jiří Dolejš, byl Prognosťák stejně zbytečný jako Opatření ke zlepšení planovitého hospodářství (dokument, který představoval přes svojí odbornou impotenci průlom umožńující nejen vznik prognosťáku, ale inovaci výuky v některých ekonomických oborech), CESES a dnes reverzní scénáře budoucnosti v příslušném Centru UK.

    Třeba Babiš komunistům nějaký institut pro budoucnost zřídí za jejich voreillende Gehorsamkeit. Koneckonců institut pro správnou minulost už máme a KSČM disponuje v této věci neméně kvalifikovanými jako v oblasti případných pochybení bezpečnostních sborů.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    February 23, 2018 v 14.6
    Ano, pane Petrasku, chtěl jsem po přečtení článku poznamenat něco dosti podobného, ale pak jsem toho nechal.

    Slabinou obecné futurologie je to, že se většinou zabývá jenom čistě technickými faktory budoucího vývoje, které jsou založeny na analýze faktorů současných, a jejich - více či méně lineární - projekcí do budoucnosti.

    Obecná futurologie tedy vůbec nezahrnuje hlubší momenty a motivy spojené s existencí člověka - jakožto individua, a jakožto tvora žijícího ve strukturovaných komunitách. Přičemž jak v těchto komunitních strukturách, ale i v tom niterném rozpoložení lidských jedinců může dojít k dynamickému samopohybu, který může vést ke zcela nečekaným zvratům, s kterými tato obecná futurologie ve svých výpočtech a prognózách nepočítala, respektive je vůbec není schopná vidět.
    Jiří Dolejš, poslanec
    February 23, 2018 v 23.11
    trochu zavádějící představy o futurologii
    futurologie právě na rozdíl od prognostických simulací se nezabývá jen technikou a extrapolací dat, je komplexnější.
    samozřejmě že kvalitní scénáře se snaží vytušit možné zvraty - ale predikují je, žádná přirozenost v samopohybu
    protože vychází z člověka jako bytosti předjímající, která tím že myslí dopředu tvoří vědomě sama sebe
    pravda, niterným duchovním rozpoložením se může zabývat jedině v logice historických dějů
    pánové Dyba či Klaus prognostiku rádi neměli - právě pro svůj odpor vůči snaze stát a společnost řídit
    nechtěli nejen tu marxistickou, ale i tu "toflerovskou" - asi pro fobii z jakéhokoliv normativního obrazu lepšího světa
    je v tom jejich extrémním liberalismu - nechat svět neregulovaný a neřízený jen plynout - notný kus agnosticismu
    zajímavé že jim nevadilo, že soukromé korporace tu svou budoucnost dělají s naprostou samozřejmostí
    takže bych si dovolil trvat na tom, že rezignace na studia možných budoucnosti je handicapem
    pochopit to znamená pochopit co ten vějíř budoucností vůbec je a jak ho lze využít pro strategické řízení čehokoliv podstatného
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    February 24, 2018 v 12.28
    Samozřejmě, pane Dolejši, i futurologii je možno dělat různým způsobem, proto jsem vždy udělal to vymezení "obecná" futurologie.

    I když tedy mohou samozřejmě existovat futurologické studie pracující s různými možnými modely vývoje, přesto bych soudil, že je jen sotva možné v nich promýšlet komplexní systémové změny ve smyslu marxistické revoluce. Nebo obecněji, ve smyslu dialektického vývoje, kdy v hloubce společensko-ekonomických procesů dojde k takovému nahromadění niterných rozporů, že celý systém zkolabuje a přejde na existenci na základě principu protikladného.

    Jinak řečeno: tyto futurologické studie pracují obecně s trendy, které jsou už teď alespoň do jisté míry viditelné; ale ne s těmi, které jsou skryté v hlubších rovinách samopohybu a vývoje komplexních společenských útvarů.

    Nebo ještě jinak řečeno: myslím že ty futurologické studie pracují především s konstantami; že tedy společnost chápou jako společnost v ů b e c, a člověka jako člověka v ů b e c. A nedokáží tedy postihnout tu možnost, že v existenci té společnosti, anebo ale i toho člověka samotného může za určitých okolností dojít ke zcela zásadním zvratům, kdy ty uvedené konstanty (technický pokrok, stav přírodních zdrojů, životní prostředí atd.) jsou sice samozřejmě i nadále přítomny, ale teď za zásadně jiných okolností dostanou jiný charakter, protože samotná společnost se k nim staví zcela jinak.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    February 24, 2018 v 12.31
    Totiž ta futurologie: tady taky záleží na jejich zásadním pojetí, totiž jestli jenom předpovídají možné modely a trendy vývoje - anebo jestli mají být základem pro a k t i v n í, vědomou proměnu společnosti.

    V druhém případě je pak ovšem pochopitelné, že takoví fundamentalističtí zastánci spontaneity "trhu bez přívlastků" jako V. Klaus něco takového nemohou a nedokáží akceptovat.
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    February 24, 2018 v 15.38
    Souhlasím se závěrem pana Dolejše
    ....takže bych si dovolil trvat na tom, že rezignace na studia možných budoucnosti je handicapem
    pochopit to znamená pochopit co ten vějíř budoucností vůbec je a jak ho lze využít pro strategické řízení čehokoliv podstatného ......
    Důvtipným a předvídavým by mělo být ve veřejné sféře dáno více možností a není vhodné jim upírat zájem o to co ten vějíř budoucností vůbec je a jak ho lze využít pro strategické řízení čehokoliv.
    Žijeme ale ve světě, ve kterém vějíř poznatků o výskytu plynů ve vzduchu, narušující biologickou rovnováhu a dokonce již dusící měšťanstvo, nelze využít pro strategické řízení čehokoliv podstatného.
    Tak akorát pro srandičky a šarvátky mezi korporacemi a jejich politiky......bych seriózně pohoršeně dodal.
    Jiří Dolejš, poslanec
    February 25, 2018 v 14.2
    metody mají každá své
    každá budoucnost je vždy jen možnost a možností bývá povícero - proto ten vějíř, který ovlivňují jako objektivní trendy tak subjektivní rozhodnutí
    takže ať již tu budoucnost simulujeme matematikou a nebo s pomocí "hlubinného" věštění, máme v to procesu odpovědnost za výsledek naší činnou rolí
    a naše poznání komplexnosti proměn v čase je samozřejmě limitované jak u metod formalizovaných tak i intuitivních, prognostických i futurologických
    nezbývá než do toho jít - ostatně ty korporace podobnou váhavostí netrpí a zcela bezostyšně budoucnost "koncipují" a pak s jistou mírou nespolehlivosti naplňují
    + Další komentáře