Evropská levice je dnes v nedobré kondici. Hořkou pravdou je, že její voliče přetahují pravicoví populisté a že zatím levice nenalezla recept, jak jejich vliv zastavit. Někteří z toho vyvozují, že dělení na levici a pravici ztrácí smysl. Že prostě existuje politika rozumná a demokratická. A pak existuje politika nerozumná a autoritářská, demokracii demontující.

Lze to označit za idealismus nerozlišující jev a podstatu. Politika je především o tom, jak vyjadřuje zájmy různých skupin lidí. A i když dnes ztrácí význam strany zastupující jedinou sociální skupinu (rolnické, dělnické, seniorské strany), to, jaké zájmy zastupují především, je stále rozhodující znak

Blahem člověka se obecně zaklínají všechny politické ideologie. Demokratická levice ale více sleduje emancipaci člověka a sociální podmínky pro jeho rozvoj. V logice vyrovnávání šancí vnímá i téma regulací. Pokud to s regulacemi levice přežene, bytní paternalismus, který už může být rozporu s emancipací. Pravice vnímá také sociální rozměr člověka, ale jako nutnost nepříjemně ohrožující svobodu zhodnocovat kapitál. A regulace mají takřka za úradek ďáblův. Minimalizace funkcí státu u pravicových bojovníků za svobodu pak vede ke vzniku džungle, kde dominují predátorské privátní subjekty, velké korporace.

Globální i sociální

Politická levice tedy je i nadále důležitá. A pokud je v Evropě, kde levice historicky vznikla, vytlačována z výslunní, je to varovný signál. Budíček, který by ji měl probudit. Někdo vidí kořen problému v přílišném příklonu levice k liberalismu. Ano, liberální politika se rodila v dobách, kdy do věcí veřejných mohli promlouvat spíš lidé movití a vzdělaní.