Šéfredaktor Respektu Erik Tabery nedávno vydal knihu s názvem Opuštěná společnost s podtitulem Česká cesta od Masaryka k Babišovi. Jedná se o esejistickou reflexi prominentního českého liberálního intelektuála, v níž se snaží odpovědět na otázky spojené se stavem současného světa a české společnosti. Unikátním způsobem v ní odhaluje limity českého liberálního myšlení. Může být cyklická zapouzdřenost liberálů inspirací pro levicový emancipační projekt?

Liberálové a (autentická) levice si často navzájem nemohou přijít na jméno. Ti první obviňují druhé z nebezpečného revolucionářství, zatímco druzí nadávají prvním do systémových konformistů a obhájců represivního statu quo. Při bližším pohledu se však ukazuje, že obě skupiny sdílejí řadu důležitých hodnotových východisek. Liberálové a levice se spojují ve společných bojích proti fašizaci společnosti, na akcích anarchistů vystupují Jiří Dienstbier anebo Martin C. Putna. Kde je tedy zakopán pes?

Erik Tabery ve své knize přináší rozsáhlou analýzu problémů, které spatřuje v české společnosti. Kritizuje malý zájem lidí o veřejné záležitosti a politiku, varuje před hrozbou soukromých médií, poukazuje na nebezpečné izolacionistické tendence, které neřeší reálné problémy globalizace. Ve svém tažení se opírá o českou demokratickou tradici a o jména jako Masaryk, Havel, Peroutka a Patočka. Demokratickou impotenci Čechů si vysvětluje diskontinuitou bouřlivých českých dějin a absencí vztahu k zakladatelským osobnostem a jejich hodnotovému odkazu. Zatímco v USA zmiňují otce zakladatele při každé příležitosti, Češi se Masarykovým humanismem zaklínají jenom zcela výjimečně.

↗

Taberyho argumentační linie odkrývá nepřekročitelné deficity liberálního myšlení, které si vysvětluje selhávání liberálních demokracií nedostatkem liberalismu v hlavách nevzdělaných lidí. Repro informuji.cz

Tabery kritizuje negativistické vymezování se PROTI, čímž diagnostikuje protofašistické tendence v české společnosti, které odmítají Evropskou unii jako takzvaný neomarxistický projekt a bojují proti domnělé invazi uprchlíků. Upozorňuje na fakt, že žádné z těchto hnutí nedokáže nabídnout pozitivní alternativu. Tito antagonisté nenabízejí nic nového. Sám se otevřeně staví za masarykovský humanismus, jehož jádrem je podle něj důraz na důstojnost každé lidské bytosti. Tvrdí, že ideály Otce zakladatele nijak nezestárly a že vlastně není třeba nic moc nového vymýšlet. V diskusích při křtu své knihy se pozastavuje nad nebezpečnou tendencí Čechů, kterým „běžná demokracie nestačí, potřebují revoluční cestu“. Místo aby si Češi pokorně uvědomili své místo na zemi, potřebují neustále kverulovat. Tedy nic nového pod sluncem, stará dobrá demokracie, stará dobrá totalita, boj je nalinkován a jedeme dál.

Nepřekročitelné deficity

Celá Taberyho argumentační linie odkrývá nepřekročitelné deficity liberálního myšlení, které si vysvětluje selhávání liberálních demokracií nedostatkem liberalismu v hlavách nevzdělaných lidí, podobně jako neoliberální ekonomové radili v situaci ekonomických katastrof způsobenými neoliberální politikou více volného trhu, deregulace a privatizace.

Problém nastává ve fázi, kdy se snaží najít vysvětlení, proč vlastně najednou lidé volí Donalda Trumpa a tolik nenávidí společenské elity a intelektuály. Na jedné straně lze vidět jakési laskavé pohrdání barbarskými živočichy, kterým se nedostalo vzdělání (například souhlasnou citací výroku německého novináře „Nenávist k elitám je nenávist k civilizaci“), na straně druhé se jedná o jakousi neskonalou analytickou zabedněnost. Při prezentaci knihy na Ostravské univerzitě proběhl v diskusi následující dialog, jenž ve zkratce vystihuje deficity určitého druhu liberálního myšlení:

(zkráceně)

Otázka: Proč si myslíte, že je propast mezi běžnými lidmi a společenskou elitou tak velká? Jak myslíte, že by reagovali lidé v hospodě v Havířově na vaše slova, že demokracie je nejlepší společenský systém? Neskončil byste jako Masaryk, kterého ti studenti zmlátili?

Odpověď: No, museli bychom jim vysvětlit, že my v Respektu odhalujeme korupční skandály a že jsme vlastně antisystémoví.

Otázka: Ehm, vždyť jste kdysi deklaroval, že jste hrdý, že je Respekt pilířem liberální demokracie. Jak můžete být antisystémoví?

Odpověď: Je to paradoxní situace, ale je to tak. Ostatně média to v současné době nemají jednoduché, hlavně privátní média, která jsou pod tlakem inzerentů.

Otázka: Třeba vás vlastní Bakala. A vy jste se vyjádřil, že o něm z důvodu střetu zájmů nebudete nic psát.

Odpověď: Ten postoj byl ve své době legitimní. Potom jsme ho přehodnotili. V Respektu najdete jenom kritické články vůči Bakalovi.

Taberyho na první pohled bizarní tvrzení o antisystémovosti pilíře liberální demokracie je svým způsobem hodno zamyšlení. Ve světě některých liberálů je naprosto v pořádku psát v médiu vlastněném zločinným oligarchou a zároveň být protisystémový hlídací pes systému.

Podobně, zdánlivě paradoxně, argumentoval další představitel liberálního myšlení, odborník na vzdělávání Bohumil Kartous, když vedl diskusi s anarchokapitalistou Martinusem Karthusem Urzou. Urza se Kartouse opakovaně ptal, proč si myslí, že by v rámci vzdělávání měla být povinně vyučována liberální demokracie jako nejlepší z možných systémů, přestože Kartous prosazuje ve vzdělávání pluralitu názorů. Kartous odpovídal, že liberální demokracie přece znamená pluralitu, proto by měla být pluralita = liberální demokracie vyučována.

Zde se dostáváme k jádru liberální iluze, která často paradoxním způsobem směšuje dva naprosto odlišné pojmy. Onen zkratkovitý omyl (iluze?) slučuje konkrétní politický režim jménem liberální demokracie (v podmínkách globálního kapitalismu) a liberální hodnoty, lidská práva, pluralitu, humanismus. Jedná se přesně o moment, který tolik dráždí kritickou levici, protože na hony zavání neskutečným pokrytectvím, kdy se něco mlsně nazývá víno a v realitě se jedná o splašky. Tento (ideo)logický klam podle mě přispívá k růstu autoritářských tendencí ve společnosti (nejen české, ukázkový příklad je USA).

Pokud humanismus, pluralita, lidská práva, svoboda a důstojnost člověka znamená absurdní konzum, cynické vykořisťování, odcizený mechanismus politiky, likvidaci životního prostředí, korupci a svět, ve kterém je člověk redukován na lidský zdroj ke spotřebě abstraktního mechanismu kapitálu, svět, zmítaný migračními vlnami a válkami, potom tento (váš) humanismus odmítáme! S takovým humanismem běžte, sluníčkáři, někam! Hillary Clintonová, jedna z prominentek korupčního establishmentu, nám bude vyprávět o lidských právech? Tůdle. Donald se s tím alespoň nepáře.

Ven z bludného kruhu pokrytectví

Erik Tabery kritizuje Čechy, že přistupují k demokracii kupeckým přístupem (dokud budeme mít výhody, budeme ji podporovat), přičemž Bono Vox moralizuje o nutnosti záchrany Afriky a společně s dalšími globálními elitami ukrývají miliardy v daňových rájích.

Liberálové mají jasno v tom, že existuje pouze dichotomie dobrá liberální demokracie-zlá totalita a nepřipouštějí žádnou systémovou alternativu. Může autentická levice nabídnout cestu z onoho bludného kruhu pokrytectví?

Mám za to, že možná cesta se nalézá v „depokrytizaci“ humanistických hodnot. Pokud by levice dokázala naplnit zprofanované pojmy reálným pozitivním obsahem, možná by se otevřela třetí cesta mezi liberální demokratickou licoměrností a autoritářským režimem. Oprášit humanismus a radikalizovat jej. Podat liberály znásilněným pojmům ruku. Pokud je cílem důstojnost člověka, pojďme si ji definovat a pojďme se pobavit, v jakém společenském systému by mohla být naplněna. O kapitalismu už víme, že se s lidskou důstojností moc rád nemá. Jaká může být alternativa?

Erik Tabery má ve své knize řadu důležitých a zásadních zamyšlení. Jedno z nich poukazuje na fakt, že hodnota jako taková může být základní lidskou motivací bez ohledu na reálné sociální poměry. Je třeba přiznat, že část levicové teorie trpí omezeným sociálním determinismem, kdy se všechny problémy světa vykládají materiální deprivací, způsobenou zlým kapitalismem. Nicméně řada sociálních hnutí v historii byla opravdu motivovaná jenom hodnotou (křesťanství můžeme zmínit jako jedno z mnoha). Dokáže levice nabídnout pravdivou humanistickou hodnotu, podpořenou reálným ekonomickým systémem? Dokáže vyprodukovat i něco jako „duchovní“ hodnotu? Mohla by být takovou hodnotou správa společného světa spolu s ostatními ve světě participace, rovnosti a široké palety typů vlastnictví?

Otázky, na něž bude muset levice mimo jiné nalézt odpovědi, nechce-li, aby cesta osamělé planetky Vesmírem skončila naprostým debaklem. Zkusíme zachránit liberální hodnoty před liberály?