Každý měsíc si většina z nás objednává menu ČT o několika chodech. Servíruje se zpravodajství, politické i zábavní pořady, seriály z vlastní produkce nebo cizí v licenci. A také kultura, dokonce i hudba. K tomu všemu se Česká televize zavazuje jako médium veřejné služby.

Ovšem právě s hudbou bývají problémy. Pomineme-li hudební magazín Terra Musica věnující se převážně klasické hudbě, neexistuje tu už pár let stabilní pořad, který by mapoval zajímavé počiny z oblasti hudby povšechně populární. Po dobu delší než devět měsíců chyběl tento typ pořadu ve vysílání úplně. Až do čtvrtka minulého týdne.

Nebyl to však první „výpadek“. Po skončení pořadu Medúza v závěru roku 2012, který se udržel na obrazovkách neuvěřitelných dvacet let, následovala osmiměsíční pauza. V reakci na stažení Medúzy z vysílání dokonce vznikla iniciativa Chceme hudební pořad na ČT. Až poté se našla její náhrada v podobě Tečky páteční noci, na kterou později navázalo Kombo.

Hudební pořad, který běží na obrazovkách od minulého týdne, přišel až po dalších devíti měsících ticha. Dostal název Doutnák. Na starost si ho vzal zkušený hudební publicista Pavel Klusák, který se stal i jeho moderátorem. A právě obsazení Klusáka znamenalo nahození prutu správným směrem. Málokdo má k tuzemské mladé hudební scéně tolik co říci jako on. Symbolicky se tím uzavřela kapitola pořadů, za kterými stál hudební kritik Pavel Kučera. Ten v různých rolích figuroval ve všech výše jmenovaných pořadech. Doutnák se obejde bez něj.

↗

Osvětlovači si vyhráli, a tak vznikly roztodivné obrazy promítané klidně přes zpovídaného. Foto ceskatelevize.cz

Formát Doutnáku sice do určité míry kopíruje starší Kombo, kvalita však stoupá a vypadá to, že se nový pořad z neduhů toho starého poučil. Klíčovým prvkem nadále zůstává záznam klubového koncertu vybraného interpreta. V Doutnáku jsou to povětšinou hned tři hudební uskupení na jeden hodinový díl, přičemž všechny musí něco spojovat.

Jednotlivé skladby jsou proloženy vizuálně pestrobarevným rozhovorem, který vede Klusák. Osvětlovači si hodně vyhráli, a tak vznikly roztodivné obrazy promítané klidně přes zpovídaného. Občas to působí nevídaně a výtvarně, občas zas docela šíleně a nepříliš povedeně. Specifická je i kamera, která nezná stabilitu a neustále hledá nové kompozice.

Autoři se poněkud nešťastně snaží Doutnák žánrově zarámovat. Tvrdí o něm, že je „malou mapou indie popu“, ale k retro-technaři Ventolinovi nebo třeba Franku Bigsbymu, který pro změnu napodobuje šedesátkový sound psychedelického rocku, žánr indie popu nijak nesedí. Nový hudební pořad se naštěstí každopádně rozloučil s mainstreamovým popem typu Mandrage, který jsme mohli ještě párkrát potkat v předcházejícím Kombu.

Oproti němu se Doutnák určitě posunul o pár podlaží níž, ale stále nenakukuje do sféry undergroundu. Zaobírá se převážně mladými progresivními interprety, kterým by společně seděla tak leda nálepka „alternativa“. I přes non-žánrovost pořadu k sobě jednotliví interpreti nějakou zvláštní vzájemností nacházejí cestu.

Zatím to podle všeho vypadá, že nás čeká povedená série. Ostatně přesvědčte se sami, nejbližší příležitost budete mít dnes večer v deset hodin na stanici ČT Art. Otázkou však zůstává, jestli nás nečeká další „výpadek“. Už teď hrozí, že Doutnák zas brzy dohoří a v dohledné době se nedočká svého nástupce. Sám má pouhých jedenáct dílů, a tak by měla televize již nyní přemýšlet, co bude dále. Na realizaci pořadu, který by navázal, jí už mnoho času nezbývá.

Nechce snad další iniciativy a nešťastné koncesionáře, kterým televize občas zapomíná připravit jejich kulturní chod. Nepožadujeme příliš, jen to jediné a bez ustání. Chceme hudební pořad na ČT!