Přisuzovat v umění prvenství je ošemetné. Většinou se dopustíme křivdy. Z časového odstupu jsou ale viditelné jisté kontury, které dávají konečný tvar všemožným postupům, stylům, a v důsledku i smysl zprvu zdánlivě nesmyslným experimentům. Co se ve své době zdálo marginální, nesrozumitelné, výstřední, je dnes velmi ceněno, hodno pozornosti a obdivu! Umění je živý organismus a bez provokatérů s touhou po jinakosti by svoji životaschopnost ztratilo. Mementem je kapela Pan Sonic, jejíž kapitola se uzavřela v roce 2010.

Vnímat prolínající se zvukové křivky, vibrace, echa, kombinace a do jisté míry náhodné střety byl zážitek především naživo. Pan Sonic evokují zvuk staré tovární haly někde ve východní části Berlína nebo uhelnou elektrárnu kousek od polárního kruhu, dovedou ale být i subtilnější a jemnější, více smysloví. A také humorní.

V Rakouském Linzi například hráli ve vlaku, který objížděl průmyslovou zónu. Po Praze jednu dobu dokonce kolovala historka o vyhnání posluchačů ze sálu pražské Akropole, kde Pan Sonic vystupovali před Swans — kapela byla údajně tak hlasitá, že překročila hranici únosnosti.

Znovu jsem zhlédl několik live záznamů a mile mě překvapilo, že i na posledních koncertech byl Mika Vainio věrný své zásadě a nepoužíval počítače s přednastavenými továrními zvuky. Vše vytvářel naživo s relativně obyčejnými controllery a starým dobrým samplerem Korg Electribe. Hudba Pan Sonic navazuje tam, kde skončili Throbbing Gristle nebo Einstürzende Neubauten, a má asi tolik poloh a variant, kolik aliasů měl sám Vainio (Philus, Ø, Tekonivel, Kentolevi...).

Kdybychom se chtěli dopátrat nějakých prazákladních vlivů, asi bychom došli až k počátkům Suicide, tedy k Alanu Vegovi a Martinu Revemu, jejichž debutová nahrávka byla pro něj zásadní. Nelze přehlédnout ani jména, se kterými Pan Sonic spolupracovali: Merzbow, Sun o))), s Christianem Fenneszem, Keijim Hainem, Alanem Vegou nebo Barrym Adamsonem. Tyto kooperace jsou určitým kompromisem a pro nezasvěcené skvělým startovním můstkem k poznání, pochopení a docenění nových, neoslyšených dobrodružství.

Pan Sonic jsou osobití svým zvukem, navíc prostupujícím mnoha žánry 21. století, aniž si to uvědomujeme. Smrt Miky Vainia je synonymem hudebního vakua ve světě umění a přijetí do technonebe…