Hrdinové, kteří překračují hranice

Matěj Senft

Popkulturní filmy bývají mnohdy obviňovány z vykrádání cizích kultur, s jejichž pomocí pak uplácají vlastní „bílé“ superhrdiny. Takové výpujčky jsou sice prováděné nešikovně, ale vysílají důležitý signál: izolovaná kultura chřadne.

Režisérka Lena Dunhamová před časem prohlásila servírovaní sushi v menze Oberline College za přivlastnění cizí kultury. Dle její logiky by se se mělo jíst jen jídlo, které je dané zemi vlastní. V České republice by to tedy bylo knedlo-zelo-vepřo. V Anglii fish and chips. A v Americe by asi záleželo na tom, z jaké přistěhovalecké větve zrovna pocházíte.

Jídelní nacionalismus Dunhamové sklidil posměch. Na druhou stranu: o přivlastňování cizích kultur ve filmovém světě se vedou vášnivé diskuze. Ty poslední rozpoutaly například filmy a seriály společnosti Marvel. Rozruch vyvolal nejdříve filmový Doctor Strange a krátce po něm i seriálový Iron Fist.

Doctor Strange vypráví příběh plastického chirurga, který si při nehodě zmrzačil ruce. Proto se vydal do Tibetu za tamními mnichy, aby ho uzdravili pomocí svého učení. Role „prastaré“ guru tibetského řádu se chopila Britka Tilda Swinton. Iron Fista, vyvoleného kung-fu bojovníka, který nabyl své schopnosti od Asiatů v K'un-Lunu, ztvárnil pro změnu Finn Jones, bílý blonďák s modrýma očima.

Podle kritiků leží problém v obsazení bílé ženy do role Tibeťanky a bílého muže jako mistra asijských bojových umění. V souvislosti s tím se začal řešit i obecně nízký podíl asijských herců v blockbusterech. Podle nedávné studie se v nich ve vedlejších rolích objeví pouhá 4,4 procenta, v hlavních je pak nelze vidět téměř vůbec.

Nepotřebujeme koření, ale nový svět

V případě Doctora Strange je rozhořčení nejspíš na místě. Marvel zde neobsadil herečku asijské národnosti jen kvůli podlézání Číně. Bál se, že by s Tibeťankou v hlavní roli ztratil tržby z čínského trhu. Jednalo se tak o producentskou hru na jistotu. Problém etnické ignorance je skutečně otravný, o tom nemůže být pochyb. S tím, co se označuje za přivlastňování cizích kultur, je ovšem celkově trochu složitější.

„Potřebujeme ještě Indy, když už máme recept na kari?“ nadnesl Rowan Atkinson při jednom ze svých stand-upů. Zmíněné snímky jako by opatrně odpovídali. Ztvárňují totiž západní kulturu jako natolik vyčpělou, že ji ani „okořenění“ nezachrání. Zmíněný Doctor Strange je úspěšný doktor, který po autonehodě nemůže vykonávat své chirurgické řemeslo. Už není úspěšným odborníkem, západní medicína jej nedokáže vyléčit a okolní společnost neskýtá lék na jeho deprese a osamění. Musí se přiklonit k jiné kultuře. Zde nachází léčbu těla i nový životní směr.

Je možná příznačné, že v době, kdy se tak často hovoří o tom, jak skvělá je západní kultura a že musí zůstat v izolaci, aby jí „cizácké“ zvyklosti neublížily, tak právě nyní v popkultuře opět vznikají díla poukazující na nutnost kulturního setkávání.

Původně úspěšný chirurg musí ve filmu Doctor Strange hledat způsob vlastní léčby i nové životní směřování zcela mimo západní kulturní hranice. Foto comingsoon.net

Jistě, v Iron Fistovi se setkáváme s tajuplnou a „prastarou“ kulturou, jejíž členové ovšem museli čekat na bohatého Američana, protože až on se prokáže jako výjimečný a vyvolený jedinec schopný zachránit svět. Je to klišé a mohli bychom tu mávat pojmy z postkoloniálních studií. V důsledku tak ovšem tenhle seriál plný bělochů — možná nevědomky — „pašuje“ do popkultury povědomí o obohacujícím potenciálu, který přináší protnutí Západu s odlišnými kulturními perspektivami. Zkrátka: zatímco obyvatelé Západu zhusta mluví o zdech a ochraně svého způsobu života, jejich filmoví hrdinové tuhle izolaci překračují.

I když to znamená, že takové zprostředkování se děje trochu otravně „po srsti“ a opatrně, takže například mistr meditace a asijského bojového umění musí být blonďák s modrýma očima. K překlenutí hranic mezi vnímáním různých kultur se tu využívá osvědčené taktiky: přibližují „cizí“ pomocí dobře známého. Tedy východní motivy prostřednictvím postavy ze Západu (pomiňme nyní, že seriálové pojetí těchto kultur většinou nemá co dělat s jejich skutečnou podobou).

Doctor Strange, Iron Fist, ale třeba i filmový Batman od režiséra Nolana — všichni tito milionáři západního světa se vydávají na Východ, aby se učili od jiných kultur jejich životu, umění a náboženství. I když se z nich posléze stanou hrdinové, k cestě se prvotně nerozhodli za tímto účelem.

Do Tibetu a dalších destinací utíkají před odcizením a uondaným materialismem Západu. Putují tam, kde naleznou bratrské kolektivy, kde mystika není k smíchu a kde lidského jedince nepovažují jen za efektivní součástku výrobního procesu.

Politolog Petr Drulák navrhl tezi, že hodnoty Velké francouzské revoluce byly v následujících dějinách rozvedeny jen částečně. Svobodě dala průchod liberální politika, rovnosti zas ta levicová, ale bratrství zůstalo na ocet. Zůstalo opečováváno povětšinou jen v undergroudových hnutích nebo mystických skupinách, které jsou ovšem západní společností spíše vysmívány. Jako by nyní některé popkulturní snímky zpracovávaly — jakkoli nešikovně — jisté vědomí tohoto kulturního deficitu.

Takže ano, přivlastňování cizích kultur filmovým průmyslem se mnohdy odehrává naivně a legračně. Ale také vysílá podstatný signál. Izolovaná kultura chřadne a hrdinové jsou ti, kteří dokáží překročit její zkostnatělé hranice.

    Diskuse (21 příspěvků)
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    March 26, 2017 v 12.18
    Dvojsečná globalizace
    Ano, to překračování hranic - v souvislosti s procesem globalizace - má skutečně dvojí tvář, kdy je někdy dosti obtížné rozhodnout, zda převažují aspekty pozitivní či negativní. Na jedné straně se tím skutečně zvyšuje porozumění mezi lidmi různých národů a etnik; ale na straně druhé se tak děje většinově naprosto povrchní formou, která eliminuje onen pozitivní efekt.

    Ale za cestu k tomu "bratrství" v původním revolučním a humánním smyslu se to skutečně sotva dá považovat. Na to je to skutečně příliš mělké, nežli aby to mohlo dosáhnout toho původního intenzivního existenciálního smyslu.
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    March 27, 2017 v 9.14
    "Je možná příznačné, že v době, kdy se tak často hovoří o tom, jak skvělá je západní kultura a že musí zůstat v izolaci, aby jí „cizácké“ zvyklosti neublížily, tak právě nyní v popkultuře opět vznikají díla poukazující na nutnost kulturního setkávání."

    Zas bych si tak nefandil.
    Místo TIBETSKÉ kultury mohlo úplně klidně jít o kulturu z ALFA CENTAURI -- jde o to, aby to bylo tajuplné, s nějakou starodávnou magickou mocí a v neposlední řadě efektní a fotogenické.
    Tibet je fajn, populární jsou i starobylý Egypt, říše Inků apod.
    To, že tibeťanku kvůli čínskému trhu nehraje tibeťanka, je spíše než projevem "etnické ignorance" důkazem, že Tibet je tam pouze jako efektní kulisa, nic víc.

    Taky Christopher Nolan se mi zdá silně přeceňovaný -- ano, když má dobrého záporáka alá Jokera z Temného rytíře, dokáže stvořit nádherně ukecané postmoderní peklo, ale jinak,,,,,,,,,,,,,, ???
    Navíc při srovnání třeba s takovým Antonem Chigurhem z No Country for Old Men je Joker slabota.

    Na druhou stranu bych si z přiznání, že se mi takovéhle filmy líbí jako intelektuál nečinil vnitřní trauma.
    Já třeba zbožňuji film Master and Commander: The Far Side of the World a vůbec se za to nestydím.
    :))
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    March 27, 2017 v 11.54
    "Izolovaná kultura chřadne"
    Proto je třeba obohatit izolovanou tibetskou kulturu o kulturu čínskou :-))

    ------------------------------------------------

    Nemyslím si, že by západní kultura byla vůbec kdy izolovaná, nebo že by se nyní snažila do izolace uzavírat. To není její problém. Problém je ve ztrátě hodnot, kterými by se sama definovala a kterými byla skloubena dohromady. Původní hodnoty byly redukovány na hodnotu "účelné – neúčelné".

    Problémem Západu není izolovanost, jedním z jeho problémů je ale nenávist k vlastní kultuře, která se občas maskuje za pokrok. (((viz např. "... jeho politickou pozicí je komunismus bez hranic a národů.")))
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    March 27, 2017 v 16.40
    Za pokrok se samozřejmě maskuje ta nenávist
    k vlastní kultuře,

    nikoliv ta kultura.
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    March 27, 2017 v 23.2
    Problémem Západu není izolovanost, ale globálnost a internacionílnost
    západ upřednostňuje zabezpečení co nejširšího prostoru produkty, které si mohou lidé bez omezování opatřovat.
    A to nejen produkty hmotného původu.
    Prodejným zbožím se stávají stále více i produkty ducha. A v pokročilém stádiu stále více i spirituálního původu, o spekulacích s produkty kulturními nemluvě.
    Hodnota kultury se tak váže na globální tržní ohodnocení a mnohdy vyvolává, obzvláště u citlivých konzervativních duší, trpký pocit kulturního selhávání.
    A a mnohdy i nenávist vůči neznámému pachateli, ba kultuře samé...bych dodal.

    .
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    March 28, 2017 v 11.7
    "Nenávist vůči neznámému pachateli"
    ...jakožto důsledek "trpkého pocitu kulturního selhávání" - tak na té myšlence opravdu něco bude, pane Petrasku.

    Pokud se na to podíváme z opačného konce: pokud je ta vlastní kultura zdravá, živá a kultivovaná, pak nemá (a lidé v ní žijící) sebemenší problém v kontaktu s kulturami cizími. Ani s jejími "pachateli"...
    MP
    Martin Profant
    March 28, 2017 v 14.32
    Josefu Poláčkovi
    Máte pravdu, dokud připadala evropanům jejich kultura zdravá, něměli problém s kulturami cizími -- prostě je ničili, pohrdali s nimi anebo je v nejlepším případě vykrádali do svých museí. Kromě pár tehdejších sluníčkářů, ty si je idealizovali -- ale alespoň to dělali krásným stylem kořeněným ironií.

    Dnes šmelcujeme stále víc svých vlastních kulturních děl na komodity zábavního průmyslu. Spotřeba je obrovská a s ní poptávka po stále nových atrakcích, tož se dovážejí z bývalých kolonií. Takže alespoň huba a břicho té naší kultury je v pořádku.

    Horší je to s pamětí kultury. Tibetský guru je klišé evropské fantastiky nejméně od Mehringa a je dost děsivé, když mladý pisatel do intošského internetového plátku neví, co je co v hesle "Svoboda, rovnost, bratrství" -- tedy ono je děsivé, když to neví Petr Drulák, ale profesoři už maj nárok nevědět (to byla povinnost jejich předchozího vývojového stádia)
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    March 29, 2017 v 10.14
    To je ovšem právě otázka, co si představujeme pod pojmem "zdravá" kultura, pane Profante.

    Už při psaní mého posledního vstupu jsem si byl ovšem vědom určité problematičnosti této téze, právě proto jsem tam připojil ještě predikát "kultivovaná" kultura.

    A je opravdu dosti oprávněné pochybovat o tom, do jaké míry byli evropští kolonizátoři opravdu představiteli toho lepšího a kultivovanějšího, co v oné době v evropské kultuře bylo k mání.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    March 29, 2017 v 12.5
    Opravdu těžko bych hledal nenávist vůči vlastní kultuře mezi "citlivými konzervativními dušemi",
    jak se snad(?) domnívá pan Petrásek. A pokud jde o "neznámého pachatele", který má na svědomí buď pouze pocit kulturního selhávání, nebo dokonce kulturní selhávání samotné, tak ti pachatelé nejsou tak neznámí a samozřejmě to nejsou cizí kultury, jak by možná někdo rád podsunul.

    Pokud jde tu nenávist k vlastní kultuře, maskovanou za pokrok, logicky se nejedná o "nenávist konzervativních duší k vlastní kultuře", z jejíhož selhávání by ony konzervativní duše vinily "neznámého pachatele", a proto :-)) by nenáviděly vlastní kulturu. Tato účelová konstrukce poněkud nedává smysl.

    Mluvím skutečně o nenávisti k vlastní kultuře (maskované za pokrok), nikoliv o xenofobii.
    MP
    Martin Profant
    March 29, 2017 v 12.44
    Josefu Poláčkovi
    Kipling, Dafoe, France, Husserl, Palacký, Wilndelband, Croce, Flaubert, abych jmenoval jen některé profláknuté pohrdače --řekl bych, že to s jejich kultivovaností nebylo zase tak špatné.
    Jistě, najde v moderních evropských dějinách také autory otevřené mimoevropských kulturám, jsou až do šedesátých let minulého století v menšině.
    + Další komentáře