Evropským „prezidentem“ zůstane Donald Tusk, funkci obhájil i proti hlasu Polska

Facebook Twitter Vytisknout

Stálým předsedou Evropské rady, tedy pomyslným prezidentem EU, zůstane i v dalším funkčním období Polák Donald Tusk. Rozhodly o tom hlavy členských států na čtvrtečním summitu v Bruselu. Tuska, jenž funkci vykonává od roku 2014, se rozhodly podpořit nakonec všechny státy s výjimkou jeho vlastního Polska. Dle shody pozorovatelů vnímá současný polský kabinet tvořený jedinou konzervativní formací Právo a spravedlnost (PiS) Tuska stále jako především představitele své hlavní konkurenční strany — Občanské platformy (OP). Té Tusk v letech 2003 až 2014 předsedal a jako její reprezentant byl v letech 2007 až 2014 také polským premiérem.

Současná polská reprezentace v čele s předsedou PiS Jaroslawem Kaczyńským a premiérkou Beatou Szydlovou navrhovala ostatním zemím EU nahradit Tuska jiným polským nominantem — evroposlancem PiS Jackem Saryuszem-Wolským. Ve své snaze prosadit Wolského ovšem vyvinula jen minimální úsilí.

I když se tak Szydlová snažila na zasedání argumentovat, že Tusk by neměl být zástupcem unijních vlád, když nemá podporu ani té vlastní, nebo že právě Tusk využíval své unijní funkce k oslabování jejího kabinetu, a tedy zasahování do vnitropolských záležitostí (například v kauze polského Ústavního soudu), nepodařilo se polské premiérce získat pro volbu alternativního kandidáta jedinou další vládu — ani například ideově blízkou maďarskou nebo slovenskou.

Tusk byl v posledku potrvzen ve funkci po pouhé hodině a půl jednání. „Díky za držení pěstí a srdečnou podporu. Pomohlo to (...) Jsem vděčný za důvěru a kladné ohodnocení dosavadní práce. Budu dělat vše, co můžu, abych učinil EU lepší,“ uvedl v reakci na znovuzvolení sám Donald Tusk.

Úloha „evroprezidenta“ a Tuskův dosavadní výkon

Funkci Stálého předsedy Evropské rady zřídila Lisabonská smlouva s účinností od roku 2009. Jedná se o nevyššího zástupce členských států a vlád v unijních strukturách, který především řídí jednání Evropské rady a reprezentuje hlas vlád v debatě o směřování a kurzu nejdůležitějších politik EU. Dalšími hlasy v této debatě jsou oficiálně hlas nadnárodní části EU reprezentovaný na nejvyšší úrovni předsedou Evropské komise a hlas přímo volených zástupců lidu EU reprezentovaný předsedou Evropského parlamentu.

Před zřízením úřadu tohoto evropského „prezidenta“ existovala funkce předsedy Evropské rady jen s nestálým obsazením — zastával ji vždy předseda vlády země, jež aktuálně EU předsedala, tedy prakticky každý půlrok jiný člověk.

Tusk při svém nástupu do funkce v roce 2014 vystřídal historicky prvního stálého předsedu, Belgičana Hermana Van Rompuye, který byl považován obecně za velmi slabou postavu. Tusk působil v úřadu o něco výrazněji, i tak byl ale většinou zastiňován Angelou Merkelovou, která, ač nemá žádnou unijní funkci, byla v posledních letech vnímána ve světě jako hlavní politická představitelka EU. Německá kancléřka platí ostatně i za političku, jež se v roce 2014 zasloužila o Tuskovo první zvolení.

Navenek se Tusk jevil v posledních letech především jako koordinátor a mediátor při debatách nad různými neshodami členských států. Jeho stoupenci včetně těch českých ho dnes vnímají jako záruku stability, kontinuity a koherence v dalším fungování Evopské unie, a navíc zdůrazňují, že do nejvyšší unijní politiky vnáší středoevropskou perspektivu.

Z věcného hlediska se ovšem Donald Tusk zatím nijak výrazným politikem na unijní úrovni nestal. Proti prezidentům a předsedům vlád hlavních evropských mocností se neprosadil ani za řecké, ani za ukrajinské, ba ani za uprchlické krize a dle svých kritiků i právě proto funkci obhájil.

Naopak velice silný otisk zanechal Tusk před svým příchodem do Bruselu ve vlastním Polsku, jež právě za jeho vlády dokázalo využít příležitostí a výhod plynoucí z unijního členství a značně zbohatnout. Polská librálněkonzervativní pravice nenašla po Tuskově odchodu dosud adekvátní náhradu a v zemi zůstávají vůdčí silou stále Kaczyńského tvrdí konzervativci.