Pokud se muži nezačnou chovat jako ženy, udusíme se
Gaby KhazalováŽeny jsou nuceny se častěji pohybovat po městě, většinou pěšky nebo MHD. Ovzduší tu znečišťují hlavně muži v autech. Proč právě jim vycházejí česká města stále vstříc?
„To je ale legrační,“ posteskl si editor MF Dnes Bohumil Špaček nad tím, že některá města doporučují svým obyvatelům omezit cestování autem. Článek prý nenapsal jako žádnou sebeobhajobu — on sám autem nikam nejel, i když by mohl. Jen se zbytku obyvatel Prahy, kteří jezdí každé ráno přeplněnými tramvajemi do práce, do školy a školky pro děti, za příbuznými, na nákupy či do hospody, pokusil vysvětlit: nemá to cenu, ti, co auta mají, je zkrátka budou používat.
Rubrika se jmenuje Výstřel. Na koho tedy Špaček střílí? Když se podíváme pozorněji, zjistíme, že především na ženy…
Na západ od nás díky výzkumům dobře vědí, že ženy se po městech obecně pohybují více než muži. Nedělají to proto, že by se snad rády promenádovaly po zamořených pražských ulicích, ale protože jsou k tomu jednoduše nuceny. Velí jim to dělba práce — ženy musí v nepoměrně větší míře než muži slaďovat pečovatelskou roli s pracovní (rodičovskou u nás absolvují pouhá dvě procenta otců).
Studie z evropských měst ukazují, že ženy se po městě častěji přesouvají z jednoho místa na druhé, cestují v kratších intervalech. Častěji vyzvedávají děti ze školy či kroužků, obstarávají nákupy, dojíždějí pečovat o své rodinné příslušníky nebo do prací na částečné úvazky. Oproti tomu se muži zpravidla pohybují pouze na trase domov-zaměstnání, často autem.
Data také ukazují, že ženy jsou ochotnější kombinovat nejrůznější dopravní prostředky. Cestovat po Praze sem a tam je koneckonců rychlejší pěšky a veřejnou dopravou než autem, které je pohodlné pro jednu cestu na delší vzdálenost. Muži tak za sebou prokazatelně zanechávají větší ekologickou stopu a zamořují veřejná prostranství auty, zatímco ženám nezbývá než mlčky vdechovat jejich zplodiny.
„Jak si někdo může myslet, že se lidé dobrovolně omezí jen proto, že někomu hrozí zdravotní problémy?“ ptá se Špaček. V rámci rovnosti navrhuji, abychom začali jezdit autem úplně všichni. Pokud máte doma jen jedno auto a používá ho — čistě náhodou — váš partner, pořiďte si další. Docílíte společně takzvaného „výfukového feminismu“: neregulované, neoliberální pojetí genderové rovnosti končí tím, že muž i žena stojí v koloně na magistrále.
Pokud ale do svých vizí zahrneme i kolonku „neudusit se“, nabízí se další cesty: třeba zpoplatnit vjezd aut do centra, zavést bezplatnou veřejnou hromadnou dopravu a dát hlas těm, kteří se po městě pohybují ve větší míře.
To udělali před pěti lety třeba ve švédském Malmö, kde si pro plánování rozvoje dopravy stanovili jako prioritu zapojení žen. Do té doby byly v plánovacích skupinkách v menšině nebo byl jejich hlas upozaďován. „Nemůžete říct jen: Vítejte na radnici, pojďme si povídat o tramvajích. Proto se ptáme: Jak máme naplánovat systém veřejné dopravy, aby odpovídal vašim potřebám?“ vysvětloval facilitátor projektu. Dokud se podobným způsobem nebudeme ptát žen také u nás, veřejné mínění budou vytvářet muži typu Bohumila Špačka.
Výsledkem senzitivnějšího přístupu mohou být třeba bezpečnější jízdy nočním autobusem, jako se to podařilo ve Švédsku. Při plánovaní nových tramvajových linek také zjistili, že auto užívá k cestování po městě 48 procent mužů oproti 34 procentům žen. Proto si položili jednoduchou otázku: co by se stalo, kdyby ženy začaly cestovat jako muži? Takřka polovina obyvatel města by jezdila autem. Kdyby tomu ale bylo naopak, byla by to pouhá jedna třetina a emise CO2 by klesly o 31 procent.
U nás si stále klademe otázky, jak přesvědčit pány řidiče, aby nechali na pár nejnedýchatelnějších dní v roce auta v garáži. Švédské město naproti tomu začalo otázkou, jak přesvědčit muže, aby se chovali více jako ženy: ty jsou prokazatelně environmentálně citlivější, protože na ně důsledky znečišťování dopadají s každodenní naléhavostí. Mohou tak kolem sebe vytvářet prostor příznivější pro všechny.
Ve světě Bohumila Špačka je to ale všechno „legrační“. Kličkovat s kočárem mezi zaparkovanými auty, nasazovat dítěti roušku, vzít své rodiče na smogovou procházku. Nejedna Pražanka, která se trmácí z práce do školky, by se z toho smíchem potrhala.
Proto já teďka na znamení solidarity, na znamení jakože solidarita je tou naší zbraní a když teda pan Uhl může bejt na znamení solidarity Rom, tak já pana Uhla eště transnu a klidně budu na znamení romská transka, abych byl jako solidární i s Romákama i s chudákama ženskejma, a budu taky navíc jako ženská daleko citlivější!
A to si pište, že začnu psát vo chlapech sadistický básničky!
Koukněte se třeba na to, jak sou ty chlapi nepřizpůsobiví, říká to nakonec i ten manželskej poradce. Nebo se koukněte na tu jejich kriminalitu – data jednoznačně vokazujou, že kriminalita je u nich mnohem větší, než u nás bílejch... kruciš, co to plácám, chtěla sem říct u nás ženskejch.
Těší mě však, že se o těch problémech alespoň začíná mluvit. (Nikoliv s posměšky, když nejsou argumenty).
https://www.wien.gv.at/stadtentwicklung/studien/pdf/b008358.pdf
Vyplývá z ní:
* Žen jezdí *do práce* autem témeř stejné procento jako mužů (27% vs. 29%) a za podnikáním dokonce jezdí autem častěji ženy (37% vs 28%)
* Ženy jezdí v autě mnohem více jako spolujezdkyně (někdo ale řídit musí, že)
* Ženy jezdí do práce více MHD, muži zase mnohem více na kole, rozdíl se tím vyrovná
* Muži ale používají auto skoro 2x více téměř ve všech ostatních situacích:
+ nákupy
+ vyřizování
+ doprovod ostatních (asi hlavně dětí)
+ volný čas (tady jenom o málo)
+ a "různé" (fakt nevím co)
Statistika tedy praví, že ženy se chovají ekologičtěji než muži právě *s výjimkou* dojíždění do práce a kvůli práci, a paradoxně z ní tak vyplývá, že rovnoměrnější rozdělení rolí by (aspoň tedy ve Vídni) životní prostředí naopak zhoršilo, pokud tedy někdo předtím chlapy neodnaučí jezdit autem na nákupy, do úřadů, do školky a tak.
Nepomůžou proti ní obvyklé argumenty, že bez auta se přece nedá například: bydlet na vesnici, převážet někam větší předměty, vozit děti do školy a k lékaři, nakupovat v IKEA a v supermarketech atd.
Takoví lidé vám řeknou, že všechno se dá. A co se nedá, to se prostě vynechá.
Ovšem auta vyvíjejí síťový efekt" více lidí jezdí autem, tím je obtížnější se bez auta obejít. Třeba Martin Eden od Jacka Londona pořád někam jezdí tramvají, tehdy to v USA šlo, dnes v těch místech asi žádné tramvaje nejsou.
Co se týče venkova, tak někdejší ministr dopravy Stránský přímo deklaroval úmysl nahnat lidi do aut s tím, že je to nezbytná fáze. Předtím byla na venkové docela hustá síť autobusů ČSAD, autobusy jezdily i v neděli. Ta síť zmizela, po nějaké době autobusů zase trochu přibylo, jenomže mezitím se lidé přizpůsobili, takže těmi autobusy často ani moc lidí nejezdí.
Podobně na venkově mizely obchody s potravinami. Když většina lidí jezdí nakupovat autem do nějakého pennymarketu, tak se malý obchod neuživí.
Mělo by nám být jedno, jestli ženy nebo muži nebo běloši jezdí víc auty. To nemá s pohlavím co dělat, a i kdyby to tak možná bylo (a asi to tak v tomto případě skutečně je), je to zcela irelevantní pro diskusi o používání aut. Jen to zbytečně provokuje sexistický resentiment.
Podstatné z ekologického hlediska je, kolik lidí jezdí auty a proč. To je na co bychom se měli zaměřit. Koneckonců, je snazší změnit způsob dopravy než pohlaví.