Rada města Brna se usnesla, že v dnech smogové situace bude městská hromadná doprava zdarma. Odbor dopravy má do dvou týdnů předložit konkrétní plán.

Rozhodnutí brněnských radních odkazuje k několika důležitým skutečnostem, které bychom si měli uvědomit, než začneme podobné experimenty označovat za socialistické inženýrství… Smog trápí všechny obyvatele velkých měst bez výjimky. Stává se tak ideálním zhmotněním „nezamýšlených kolektivních důsledků“ individuálních činů. Obnažuje slabost antikomunistických argumentů: není každé politické rozhodnutí v důsledku socialistické inženýrství?

Když jsem se přestěhoval z Brna do Prahy, byl smog mým prvním seznámením s realitou „města, které patří automobilům“. Poprvé jsem zažil situaci, kdy se při pouhé chůzi člověk nemůže pořádně nadechnout. Několikatýdenní čekání na vyřízení Lítačky si dosud krátím takzvaným „indiánským cestováním“: jednou si cvaknu, jednou si necvaknu. Jiná metoda by mě zruinovala.

Už delší dobu mi nejde do hlavy, proč bychom měli platit za to, že se pohybujeme ekologicky po městě. Takový návyk je totiž především v zájmu města - ať už z ekonomického hlediska nebo z pohledu ostatních lidí, kteří v něm žijí. MHD je šetrná, bezpečná, šikovná.

Dárkem v podobě MHD zdarma při smogové situaci se město omlouvá svým občanům za to, že je pomalu zabíjí. Město svým lidem nabízí zároveň něco, co může smogové situaci ulevit. Nabízí se otázka: nedala by se ta logika obrátit? Pokud má MHD ulevit městu od smogu a zároveň udělat radost lidem, proč by nemohla být zdarma celý rok?

Když pomineme takzvané „marihuanové kyvadlo“ (dát si joint a jezdit několik hodin z depa na konečnou), je evidentní, že lidé nepoužívají městskou hromadnou dopravu jen tak pro zábavu. Je pro ně spojem mezi všemi místy, na kterých musí přes den fungovat — mezi domovem a zaměstnáním, mezi zaměstnáním a obchodem, mezi obchodem a lékařem, mezi lékařem a školou, mezi školou a domovem…

MHD není opulentní kratochvílí zhýčkaných měšťanů na prahu padající říše hédonismu. Je to praktická podmínka zdravého krevního oběhu městského organismu.

Není úplně jasné, jaký může mít „den otevřených tramvají“ reálný dopad. Je to dostatečné lákadlo pro rutinní automobilisty? Kolik lidí si kupuje jednotné jízdenky, aby za ně mohli pro jednou ušetřit? Nebudou se držitelé tramvajenek a šalinkart cítit diskriminováni? Má-li MHD zdarma dávat smysl při smogové kalamitě, musí dávat smysl pořád.