Doba postfaktická je důsledkem systému, který si na fakta nikdy nepotrpěl

Radovan Bartošek

Fakta neztratila na váze jen vinou Putina, politicky se lhalo za mocenskými účely už v případě americké invaze do Iráku. Dobu postfaktickou zahájil sám náš politický systém, který už fakty nedokázal vysvětlit své sílící rozpory.

Po vítězství Brexitu, Donalda Trumpa a konečném ovládnutí reality hoaxy a konspiračními weby začíná stále více lidí mluvit o tom, že jsme se dostali do takzvané „postfaktické doby“. Abyste před nějakými dvaceti lety mohli vyhrát volby nebo být vůbec bráni vážně, nesměli jste otevřeně lhát. Když například noviny usvědčily nějakého politika z otevřené lži, a navíc třeba ze lži, kterou útočil například na nějakou etnickou menšinu, znamenalo to pro něj konec kariéry. Jenže časy se mění a tam, kde by dříve jedni končili, dnes druzí úspěšně začínají. Fakta jako by už pro naše rozhodování nebyla důležitá. Důležité jsou příběhy, nejlépe o boji s hydrou politické korektnosti.

Jenže kde se vlastně dnešní „deficit pravdy“ vzal? A kdo je jím vinen? Z liberálních pozic se většinou ozývá, že hlavním padouchem současného stavu je Putin, který se snaží nejpozději od začátku krize na Ukrajině destabilizovat Západ. Rusko proti nám vede hybridní válku a všichni internetoví trollové jsou, když ne přímo ruskými agenty, alespoň užitečnými idioty putinismu. Putin je vinen prohrou Hillary Clintonové, může za vystoupení Británie z EU a možná se pokusí ukrást i letošní Vánoce.

Ostřílení studenoválečníci s havlovským srdíčkem na klopě se skoro předhánějí v tom, kdo z nich detailněji demaskuje tradiční východní zákeřnost a úskočnost a ducha KGB, který jako to příslovečné strašidlo už zase obchází Evropou. Dokud se v Kremlu nedostal k moci autistický byrokratický prasynovec Beriji, vládl prý v západních luzích a hájích duch racia, kontemplace a humanismu. Možná je ale to ale trochu složitější…

Kdo s čím zachází

Nejprve je třeba si rozklíčovat, proč se pravda stala ve veřejné debatě bezcennou. Mám za to, že důvod tkví v tom, že ti, kteří „mají pravdu“, zdaleka nemusejí mít přístup k politické moci a k tomu, aby pravdu prosadili. „Mít pravdu“ je vám pak přesně na dvě věci…

Instrumentální hodnota pravdy v prosazování politických změn se jeví jako nulová. Jestliže dnes člověk internetový rezignoval na zkoumání fakt a zaměřil se jen na to, aby co nejhlasitěji křičel, stalo se tak především proto, že pouze co nejhlasitějším křikem v dnešní době ještě může prosadit alespoň fragmenty svých vlastních zájmů. A tak se z křiku stala nová dialektická norma.

Fakta jako by už pro naše rozhodování nebyla důležitá. Důležité jsou příběhy, nejlépe o boji s hydrou politické korektnosti. Ilustrace Archiv redakce

Ignorování faktů na úkor ideologických klišé ale začalo mnohem dříve, než s válkou v Sýrii či s krizí na Ukrajině. Když si poctivě sáhneme do vlastního svědomí, musíme si chtě nechtě připustit, že lhaní nevynalezl až Putin. V posledních patnácti letech si Západ sám prožil několik významných krizí, ve kterých jsme sice věděli, jak si fakta stojí, na naše rozhodování to však nemělo žádný vliv.

Asi nejkřiklavějším příkladem takového postfaktického jednání je napadení Iráku z roku 2003. Západ věděl nebo přinejmenším tušil, že Hussainův režim žádné zbraně hromadného ničení nemá. A rozhodně věděl i to, že se je nechystá použít k rozpoutání další války. Irácká válka byla založena na kupě lží, polopravd a dezinformací. Přesto byli ti, kteří proti válce už tehdy protestovali, veřejně ponižováni, osočování a marginalizováni. Vládnoucí moc si válku prostě přála a fakta ji tehdy nezajímala.

O několik let později začal Bushův režim s přípravami na válku proti Íránu. Tomu Íránu, který měl nejpozději do dvou let spálit Tel Aviv na jadernou pustinu. Jak to všechno nakonec dopadlo, už víme. Irák se neopakoval, pachuť z moci, která sama pohrdá pravdou a je ochotna hnát půlku světa do nové a ničivé války zůstala. A léty hořkla a hořkla.

Selektování nepříjemných fakt se ale rozhodně neomezuje jen na mezinárodní politiku. Roky je nám z pravé části politického spektra opakováno, že růst minimální mzdy bude znamenat i růst nezaměstnanosti. A ejhle: minimální mzda roste v posledních třech letech rekordním tempem a nezaměstnanost je nejnižší v historii. Pravice si přesto dál umanutě vede svou. Faktům navzdory.

Dobu postfaktickou ve skutečnosti zahájil náš vlastní politický systém, který už fakty nedokázal vysvětlit své sílící rozpory a potřebu neustálé expanze. Občan se tomuto trendu s několikaletým zpožděním přizpůsobil. A tak sklízíme Trumpa a Brexit. Plody, které byly zasety neokonzervativismem před mnoha lety.

    Diskuse (28 příspěvků)
    Petr Šťastný
    December 16, 2016 v 8.35
    Díky:)
    Skvělý text. Jako vždy od vás.
    Jiří Kubička, psycholog
    December 17, 2016 v 9.48
    Lhaní jako takové nevymyslel ani Putin ani Bush
    Ve válečné propagandě se lhalo už ve starověku, například bitvu Kadeše mezi Egyptem a Chetity roku 1274 vylíčili obě strany jako své drtivé vítězství, z dvacátého i našeho století je příkladů je nepočítaně

    Radovan Bartošek o fenoménu postpravdivosti neříká vůbec nic, ani z jeho podání není jasné v čem pokud vůbec je to něco nového.

    Neokonzertivismum nemá rád, tak je pro něj universálním viníkem.

    Já si myslím, že na fenoménu postravdivosti něco relativně nového je, ale Bartoškův přístup spíše tuto inovativnost zamlouvá omlouvá, než že by ji vysvětloval.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    December 17, 2016 v 10.39
    Ano, lhalo se vždycky. Jediný rozdíl mezi staro/středověkem a dneškem je v tom, že dříve mohli - s relevantním dosahem - lhát pouze vládci. Dneska už může - díky technickému pokroku a internetu - lhát každý.

    Svým způsobem by bylo možno konstatovat: došlo k totální demokratizaci možností manipulace a mystifikace.
    Jiří Kubička, psycholog
    December 17, 2016 v 20.55
    V čem je postpravdivost nová?
    Relativní novost postpravdivosti proti propagandě, jak ji známe z doby studené války, je v objevu, že pravdivost není potřeba ani předstírat. Nevývratnost postpravdivých tvrzení nespočívá v tom, že na ně lidé naletí a pravda se k nim nedostane.

    Masově se jimi řídí i lidé, kteří jim nevěří. Někdy snad proto, že si myslí, že ty lži slouží jakési celkové pravdě a věří tomu, ž lze po slova Dostojevského „prolhat k pravdě“.

    Například i zde v DR byla vyvrácena téze (mimo jiné) Jana Schneidera o tom, že Foreign Agents Registration Act v USA je stejný jako podobně podobně pojmenovaný zákon v Rusku. Přesto Jan Schneider tuto lež stále opakuje.

    No a Parlamentní listy kladou 26.11, prezidentu republiky otázku:
    „Bezpečnostní expert Jan Schneider už dlouhou dobu v reakci na diskuse o ruské propagandě vyzývá k tomu, abychom přijali obdobu amerického zákona FARA (Foreign Agents Registration Act), který v USA platí od roku 1938, podle něhož jsou neziskovky přijímající peníze ze zahraničí označeny za zahraniční agenty a každý ví, kdo je financuje.“

    Prezident je samozřejmě pro a „šel by ještě dále“. Je úplně jedno, že zmíněný americký zákon se nadnárodních neziskovek jako je Transparency International atd. vůbec netýká. Neziskové organizace jsou potírány v Rusku, v USA zatím ne.

    „Bezpečnostní analytik“ Jan Schneider toho sice poplete hodně, ale tohle už se dozvědět musel. Ta legenda o „zahraničních agentech“ žije dál svým životem. A už vůbec nezáleží na tom, že v angličtině „agent“ neznamená nutně špiona, v tomto kontextu by se měl překládat „zahraniční činitel“.

    Prezident Zeman byl ze lhaní usvědčen mnohokrát, ale na popularitě mu to neubírá

    Trumpa volili i lidé, kteří ho považují za nevěrohodného.
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    December 17, 2016 v 22.0
    Totální demokracie nebo totalitní postdemokracie pane Poláčku
    Pro společenský režim, který byl zproštěn právních norem, které znemožňují manipulaci s fakty, je demokracie již jen časem minulým.
    Doporučuji na chvilku hodit oko do news z Polska ....za účelem odhalování nesčetných projevů úprku z a před liberální demokracií v kruzích našich blízkých.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    December 18, 2016 v 10.32
    Občan a demokracie
    Ale ano, pane Petrasku, právě to Polsko (a k tomu Maďarsko, Rusko, současné - či spíše budoucí - Spojené státy) - to všechno jsou dokonalé doklady zásadního omylu celého projektu demokracie: totiž předpokladu že naprosto postačí zavést čistě politický systém demokracie, a o d p o v ě d n ý občan bude řídit věci veřejné racionálním a uvážlivým způsobem.

    Ono to do určité míry fungovalo, dokud ekonomika (tedy ona Marxova "materiální základna společnosti") běžela, průměrný občánek se tedy mohl věnovat rozmnožování svého osobního blahobytu, a svou veškerou účast na věcech veřejných omezoval na pravidelné odevzdávání svého hlasu jedné ze dvou etablovaných, státotvorných stran, které se - díky svému zprofesionalizování - přece jenom vyznačovaly určitou základní mírou této racionality a odpovědnosti.

    Jakmile se ale v tomto pohodlném blahobytném konzumu tohoto občánka objeví trhliny, pak on náhle zjistí že tento svět je ovládán jakýmisi skrytými spikleneckými skupinami, a tento svůj "objev" začne s beraní tvrdohlavostí hlásat a prosazovat všemi cestami, které mu poskytuje éra všeobecně dostupné komunikace.

    Krátce řečeno: dokud demokracie byla redukována jenom na činnost oněch profesionálů, mohlo se zdát že je všechno v pořádku. Jakmile se ale do veřejných záležitostí začal hromadně vměšovat onen "občan", vzápětí se ukázalo jak extrémně labilní a mravně nespolehlivý a iracionální je nakonec tento nejvlastnější "základ demokracie".
    MP
    Martin Profant
    December 18, 2016 v 11.25
    JIřímu Kubičkovi
    Myslím, že na postfaktické či popravdivé situaci není nového nic. Nejde o akceptanci lži, ale o to, že není nikdo, komu bych věřil, že říká pravdu.

    Pokud jsem přesvědčen, že jediný rozdíl mezi konspiračním teoretikem a odborně příslušným profesorem UK spočívá jen v tom, že ten první své nepravdě alespoň věří, pokud nepochybuji, že prezident a členové vlády říkají pravdu jen tehdy, pokud je pro ně výhodnější než lež a manželky dokonce ani tehdy ne, pokud jsem udělal opakovanou žitou zkušenost, že dokonce ani odhaléná sprostá lež nijak neohrozí kariéru politika, univerzitního profesora (např. doložený plagiát při habilitaci, abych nejmenoval) atd. -- pak se chovám docela přiměřeně, když si mezi těmi lžemi vybírám podle svého zájmu (který může být nenáročný, třeba jen kvalita předvolebního guláše) anebo podle zábavnosti.

    Stačí si vzít Haškovy Dějiny strany mírného pokroku, Historii našich dnů od Anatola France, libovolného italského neorealisty, aby člověk viděl, jak to jde i bez fb.
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    December 18, 2016 v 13.7
    Pokud jde o "bezpečnostního analytika" Jana Schneidera,
    vím, že dnes už to nikoho nezajímá, ale o čistém lustračním osvědčení by si mohl nechat jenom zdát.

    To je ten problém, že to dnes už nikoho nezajímá.
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    December 18, 2016 v 14.32
    Ano, to je pravda
    " Rusko proti nám vede hybridní válku a všichni internetoví trollové jsou, když ne přímo ruskými agenty, alespoň užitečnými idioty putinismu. Putin je vinen prohrou Hillary Clintonové, může za vystoupení Británie z EU"

    To je samozřejmě všechno pravda (místo toho hloupého kecu o "ukradení Vánoc" je ovšem třeba rozebrat tu hlavní katastrofu - zvolení Trumpa v USA, a také zmínit momentální masivní nasazení ruské propagandy v Německu před parlamentními volbami).

    Každý to ví, člověku z toho není dobře po těle a není mu moc do řeči, a ptá se sám sebe, zda už je katastrofa, do které se celý svět řítí, neodvratná.

    To jenom zdejším mladým extrémním levičákům (a jejich starším guruům taky, samozřejmě) je toho másla, co mají na hlavě, ještě málo, a mají pocit, že mají stále co říci, místo konečně už aspoň na chvíli decentně mlčeli.
    MP
    Martin Profant
    December 18, 2016 v 16.40
    Pavlu Kolaříkovi -- Pokud by to byla pravda, dobře by se stalo
    Jestli jsou lidé ve dvou nejbohatších regionech světa, s nejdelší tradicí demokratického občanství a nejrozvinutější sítí médií, univerzit a politických stran, manipulovatelní primitivními prostředky polodiktátora z relativně chudé a co do počtu lidí nepříliš významné oblasti (ano, je to oblast významná armádou a diplomacií, ale to je něco jiného -- jeji HDP je ve srovnání s EU a USA zakrnělé), pak je to důsledek interní nemoci a je dobře, že se zviditelnila.

    A Věří-li kdo, že tu nemoc způsobili extrémní levičáci jakéhokoli věku -- má štěstí, neboť pak je jeho království nebeské.
    + Další komentáře