Nabízí Michal Horáček alternativu?
Filip ŠimečekFilip Šimeček nabízí svůj osobní pohled na prezidentského kandidáta Michala Horáčka. Je to člověk vtipný, morální a noblesní. Otázkou ale zůstává, zda není dalším kandidátem odtrženým od zájmů a potřeb nejchudších.
Osobně se domnívám, že prezident (jakožto i ostatní političtí zástupci) je ve svobodné společnosti zbytečný a lidé jsou schopni spravovat si své záležitosti sami, a to lépe a efektivněji. Nemluvě o absurdnosti představy, že jeden člověk může reprezentovat deset milionů občanů.
Přesto mi přijde debata o možném nástupci Miloše Zemana zajímavá. Tím více, že horkým kandidátem na tento post je textař Michal Horáček, jehož postoje jsou zploštěle (dez)interpretovány tu „zemanovci“, tu „havlisty“.
Jistota patří smrti
S Michalem Horáčkem jsem se setkal v březnu 2015, kdy jsem si přivydělával jako moderátor literárních besed. Povídali jsme si zejména o jeho aktuální knize Habitus hazardního hráče, ale debata se stočila i k politice. Pravicovými médii tehdy hýbalo zděšení nad vítězstvím „radikálně levicové“ Syrizy v řeckých volbách a jeden by si i myslel, že zombie laciného antikomunismu opět vstává z hrobu.
„Opravdu si myslíte, že by si Syriza tváří v tvář finančním trhům dovolila dělat levicovou politiku?“ zeptal jsem se svého hosta a Michal Horáček byl dotazem poněkud zaskočen. Bylo evidentní, že nad řeckým tématem takto dosud nepřemýšlel a skutečně věřil, že ostrůvek socialismu v podmínkách neoliberální hegemonie je reálnou hrozbou dneška. I přes nesčetná varování politologů se nakonec mé předpoklady formulované v jednom z článků naplnily.
I přes rozdílnost našich politických názorů byla debata s Michalem Horáčkem přátelská, vtipná a intelektuální. O jeho výtečnou knihu byl zájem (ostatně koho by napadlo přepracovat svou doktorskou práci na beletrii?) a Horáček sklidil zasloužený potlesk.
Přesto si nemyslím, že Horáček může na Hradě představovat nějakou alternativu, která by mohla změnit současný politický marasmus či alespoň zásadně ovlivnit veřejnou debatu. Uvědomme si, že Horáček patří mezi milionářskou elitu; je tedy zřejmé, že minimálně posledních dvacet let neřešil, zda na konci měsíce vyjde s platem. Snad jen takoví lidé pak mohou formulovat při diskusi o minulém režimu teze (Idnes, listopad 2014): „A k čemu vůbec jistoty? Jistota patří smrti. Život svobodného člověka se skládá z nesčetných nejistot a právě to je na něm nejkrásnější.“
Je toto prezident pro zemi, kde se stále víc lidí propadá do chudoby, role odborů slábne a počet exekucí neustále narůstá? Může takový člověk pochopit obyčejné pracující balancující s minimální mzdou na hranici chudoby? A je vůbec možné takového prezidenta najít?
Michal Horáček by byl nepochybně prezident morální a noblesní. Nicméně zcela odtržený od zájmů a potřeb neprivilegovaných. Karel Schwarzenberg v bledě modrém.
Nějaké lepší alternativy na výběr v současné době asi opravdu nejsou - a nebudou - dány.
Zamyslíme-li se nad životem kandidáta M. Horáčka a jeho zásluhami a politickým angažmá a záměry, stěží dojdeme k závěru, že by to měl být určitě on, kdo by mezi všemi Čechy nejspíše měl být zvolen za nejvýznamnějšího reprezentanta republiky.
Ale kdo mu je spolehlivě zaručí?
Nejsme to nakonec my všichni, včetně těch obyčejných pracujících, kdo si musíme ty jistoty navzájem garantovat? Žádný prezident to za nás neudělá.
Noblesu na Michalu Horáčkovi postrádám - při moderování demonstrace na Staroměstském náměstí v Praze byl jeho projev nepřiměřeně žoviální, trapný a vystupujícího ministra Jurečku představil jako traktoristu, po jeho vystoupení to zopakoval a předvedl posměšnou reakci, která vzbudila u publika ztuhnutí z trapnosti.
Takový prezident nás má stmelit a být náhradou za tlustokožce Zemana? Kompenzaci deficitního ega u posledních prezidentů známe a nejsem si jistý, zda je rozumné v tom pokračovat.
Člen rakouských Zelených a lesník Ulrich Habsbursko-Lotrinský zahájil v Rakousku debatu o možné restauraci monarchie. V souvislosti s vyhrocenými a částečně zrušenými prezidentskými volbami. Pokud by se to podařilo, což je značně nepravděpodobné (velmoci to zakázaly v roce 1918), byl by Karel II. Habsbursko-Lotrinský také titulárním českým králem a moravským markrabětem
vy totiž všechno víte
vy se poradíte vy to vyřešíte
vy mě zachráníte
pane prezidente
já chci jen kousek štěstí
pro co jiného jsme přeci zvonili
klíčema na náměstí
Pane prezidente a ještě stěžuju si
že mi podražili pivo jogurty párky i trolejbusy
i poštovní známky i bločky na poznámky
i telecí plecko Řecko i Německo - prostě všecko
(Jarek Nohavica)
"Může takový člověk pochopit obyčejné pracující balancující s minimální mzdou na hranici chudoby? A je vůbec možné takového prezidenta najít?"
Ano, pane Šimečku, znám jednoho bezdomovce. Ten by obyčejné pracující také nepochopil, ale nebyl by o nic horším prezidentem než Miloš Zeman.
(Kvóty pro zastoupení bezdomovců v politice prosazuji už dávno!)
Nastolení jakéhokoliv monarchy u našich jižních sousedů by ovšem nezaložilo jakýkoliv jeho nárok na titulování českým králem etc.
České plebejství, stejně jako třeba to americké, má samozřejmě svá negativa, též však i pozitiva. Slováci si prezidentem nějakého A. Kisku nezvolili a nezvolí také pokaždé a Němci, třebaže nepřímo, "politické klony" J. Gaucka zajisté rovněž ne.
V hodnocení prezidentského kandidáta M. Horáčka Vám dávám plně za pravdu.
Šlechtické tituly byly v roce 1918 zrušeny, nicméně nebylo nikdy de iure zrušeno České království, Moravské markrabství a Slezské vévodství. Následník českého trůnu existuje - Karel Habsburský a dalším v pořadí je jeho syn Ferdinand Zvonimír.
Ale asi jste přehlédl, že jsem napsal, že obnova monarchie v Rakousku je značně nepravděpodobná. Pravděpodobnost však bývá zrádná. Jaká byla pravděpodobnost pádu Sovětského svazu, východního bloku a sjednocení Německa na počátku roku 1985? Nebo v roce 1988?
Je možnost změnit ústavu a zrušit Senát. Je možnost vrátit se k nepřímé volbě. Nebo si prostě přiznat, že na Hrad patří král: http://zpravy.tiscali.cz/na-hrad-patri-kral-misto-amoralnich-vekslackych-poskoku-255084