Aleksandar Vučić oznámil rezignaci. Chystá se v Srbsku změna vedení?

Jan Loužek

Ohlášení rezignace srbského prezidenta je pravděpodobně jen rafinovaným gestem. Jeho cílem je oslabit demokratické protesty a udržet Vučiće a jeho stranu u moci.

Zamýšlí Vučić v Srbsku zopakovat ruský model Putin — Medveděv? Foto Oliver Bunic, AFP

Matador srbské politiky, prezident Aleksandar Vučić, plánuje na svůj úřad rezignovat. Na velkém setkání v Bělehradě u příležitosti Vidovdanu, významného srbského svátku, připadajícího na 28. června, totiž oznámil, že během několika týdnů z funkce prezidenta odejde.

Je skutečně možné, že končí éra muže, který sice zmodernizoval dopravní infrastrukturu země a získal pořadatelství Světové výstavy, zároveň ale do svých rukou dokázal soustředit rekordní míru moci a vyhnal velkou část vlastního národa do ulic?

Kdo bude Vučićovým nástupcem?

V zemích, ve kterých je politická moc koncentrovaná v rukou jedné osoby, většinou platí pravidlo, že si daná osoba „připraví“ svého nástupce. Pokud má vliv na média — jako jsou televize, noviny a další komunikační kanály —, začne takového nástupce systematicky zviditelňovat. Objevuje se v pořadech, vycházejí s ním rozhovory i články a dělá se vše pro to, aby vešel do širšího povědomí.

I v zemích, kde se střetává více kandidátů ve volbách, jako jsou například Spojené státy, slouží dlouhá předvolební kampaň k tomu, aby se veřejnost s danou osobností natolik seznámila, že bude ochotna pro ni o několik měsíců později hlasovat.

V Srbsku je několik médií, která by toto dokázala. Ať už se jedná o televizi Pink! nebo třeba o noviny Politika, případně Blic nebo Alo. Klíčové tak není vyjádření samotného Vučiće, jako spíš vývoj situace v uvedených médiích. Jaké je tedy jméno Vučićova nástupce?

Vládní média mlčí

Podle průzkumů veřejného mínění stojí minimálně polovina Srbů za Srbskou pokrokovou stranou, jejíž tváří je pouze Vučić. Nikdo nový se nerýsuje. Další osobnosti Pokrokářů, jako například Ana Brnabićová nebo premiér Đuro Macut, resp. bývalý premiér Miloš Vučević, jsou v podstatě technokraté a převodní páky, vedoucí od Vučiće do nižších pater politiky.

Ovšem ani studentské hnutí, které je nejsilnějším vyzyvatelem srbského prezidenta, nedokázalo „vyprodukovat“ člověka schopného oslovit davy.

Čeká Srbsko tah Medveděvem?

Srbsko má technokratů, kteří by mohli zastat prezidentské funkci, dost — Macut, Vučević nebo Brnabićová nejsou jedinými jmény. Mohla by to být nějaká celospolečensky oblíbená osobnost, jež by vykonávala pouze ceremoniální funkce. Sám Vučić koneckonců nevyloučil, že se chystá kandidovat na post premiéra.

A tak může scénář vypadat poměrně jednoduše: Prezident oznámí rezignaci a následně předsedkyně parlamentu Ana Brnabićová vypíše volby. Do nich nasadí Srbská pokroková strana osobnost, která nebude působit dojmem „stranického papaláše“, ale celospolečensky váženého člověka. Vučić se poté vrátí v parlamentních volbách, které se mají konat už v příštím roce.

Zcela logicky se v této situaci nabízí představa, že Srbsko čeká podobná situace, jakou zažila Ruská federace na počátku druhé dekády tohoto století, kdy Vladimir Putin na jedno volební období odešel z funkce prezidenta a nechal se nahradit Dimitrijem Medveděvem, aby se poté do funkce vrátil.

Výměna hlavy státu by mohla oslabit protestní studentské hnutí, které už dnes sice nepředstavuje tak fatální hrozbu pro režim jako před několika měsíci nebo lety, ale nepřítele není možné nikdy podcenit. Ve skutečnosti by se ale nezměnilo vůbec nic, neboť klíčovou osobností srbské politiky by nadále zůstal Vučić. S padesátiprocentní volební podporou Pokrokové strany totiž nelze čekat nic jiného.