Na malém plácku před východem z metra na Zličíně stojí pojízdná kavárna, symbol předvolební kampaně společného kandidáta zelených a sociálních demokratů do Senátu ve volebním obvodě Praha 6 Václava Bělohradského. Je úterý po čtvrté hodině odpoledne. Volební místnosti se otevřou v pátek. Lidé proudí ven z metra, ale kavárny, ani kandidáta si příliš nevšímají.

Hlavní nápor předchozích hodin už opadl, jen občas se někdo zastaví na kafe. Zpočátku se prý ale před kavárničkou dělala i dlouhá fronta, říká mladá baristka, zatímco mi připravuje dvojité presso, tedy doppio, jak znalecky přikyvuje.

Dobrovolníci rozdávají volební noviny. Sem tam se za kandidátem někdo zastaví na kus řeči. Když přicházím já, rozzáří se mu očka. Už se trochu známe, domlouváme spolu už více než tři týdny rozhovor. Filosof mi sděluje, jak to s tím interview nakonec uděláme, popisuje své nejnovější postřehy z volební kampaně, zdůvodňuje, proč to jde s demokracií tak s kopce a z jakých důvodů je hnutí ANO tolik úspěšné.

Těmto svým úvahám dává očividně přednost před odchytáváním voličů a snahou oslovit je. Vybavují se mi záběry Andreje Babiše při rozdávání koblih v Klusákově filmu Matrix AB. Usměvavý byznysmen efektivně obdarovával sladkým pečivem davy. Jakmile se ním chtěl dát někdo do řeči, Babiš jej asertivně utnul, protože rozdávání koblih by stálo a zástupy voličů nepočkají… Bělohradský na to jde přesně naopak.

Okolo kavárny prochází jeden známý ústavní právník. Zdraví se s Václavem Bělohradským, oba mají ze setkání radost. Vzápětí se vracíme k přerušenému hovoru: Bělohradský oceňuje veřejné služby v Řepích a srovnává je s tím, jak to funguje ve Stockholmu. Z dodávky pojízdné kavárny znějí písně, které stání u červeného automobilu s kávovarem dodávají na atmosféře. Je mezi nimi i partizánská Bella ciao. Ta vyhrává opakovaně. Právník se brzy loučí a odbíhá vyučovat.

Čí je víc? Zelených, nebo sociálních demokratů?

Na místě je také člen Bělohradského volebního štábu a hlavní zástupce ČSSD v jeho týmu Lukáš Rázl. Je vidět, že jeho a kandidátův pohled na kampaň se významně liší. Rázl dává Bělohradskému familiérně zpětnou vazbu k rozhovoru pro DVTV. „Že ty, Václave, taky někdy nejdeš někam s tím, že to má být jednoduchý,“ povídá v narážce na to, že Bělohradský mluví příliš složitě.

Později si filosofa odvádí stranou a naléhavě a poměrně dlouho mu něco vysvětluje. Marně se rozhlížím po někom ze Strany zelených, kdo by Rázla vyvažoval. Později se navíc ukazuje, že jedním z důvodů, proč Bělohradský působí otráveně, je i to, že na něj Rázl v tom či onom naléhá, a filosof není spokojený s tím, jak se kampaň vede.