Více než dvě stě lidí zabily podle přehledu Červeného půlměsíce raketové, letecké a dronové útoky Izraele a USA v obnovené kampani vůči Íránu. Stalo se tak během prvního dne akce. Cílenými údery se podařilo usmrtit několik vysokých generálů, včetně náčelníka generálního štábu, náčelníka štábu Republikánských gard či ministra obrany. Zabit byl také šestaosmdesátiletý Alí Chameneí, od roku 1989 nejvyšší duchovní vůdce a v íránském systému nejvyšší představitel státu.

Útok na Chameního usmrtil spolu s ním podle íránských médií i jeho deru, zetě, neteř a vnučku. Nejtragičtějšími oběťmi první vlny útoků je nicméně zřejmě přes šedesát školaček z dívčí základní školy v Manábu, která byla zasažena při úderu na blízká kasárna Republikánských gard.

V zemi byl vyhlášen čtyřicetidenní státní smutek a desetidenní prázdniny. Na sociálních sítích se objevily i záběry převážně mladých Íránců slavících Chameneího likvidaci. V zemi se ale i ve stávající situaci konají prorežimní smuteční a mobilizační shromáždění.

Íránské ozbrojené síly a Revoluční gardy zaútočily v odvetě svými drony a raketami na Izrael a cíle ve spojeneckých zemích USA v regionu. V nich bylo hlášeno zatím několik obětí.

Mezi analytiky se vedou debaty o možnostech íránských sil, oslabených již loňskou vlnou útoků, působit významné škody. Oficiálně by měl mít Írán stále k dispozici tisíce raket kratšího doletu a různých typů dronů, z nichž část vyráběly v posledních letech pro Rusko a jeho tažení na Ukrajině. Mají též disponovat řadou sofistikovaných zbraní proti námořním cílům, s jejichž pomocí mohou efektivně blokovat vývoz ropy z Perského zálivu.

Hlavní obavy pozorovatelské obce se nicméně váží k možnému rozvratu v zemi po útocích a k pravděpodobnosti následného konfliktu iráckého, syrského či libyjského typu.

Oficiálním cílem útočné operace je podle slov představitelů Izraele a USA „odstranit bezpečnostní hrozbu“, již představuje íránská moc pro Izrael a americké cíle v oblasti, zničení kapacit na vývoj, výrobu a odpalování balistických raket a likvidace íránské flotily.

I když je kampaň rámována jako preemptivní obrana — tedy odvrácení bezprostředně hrozící hrozby vlastním útokem na poslední chvíli, které je části mezinárodněprávních expertů považováno za přípustnou sebeobranu — důkazy pro takovéto bezprostřední ohrožení předloženy nebyly. Izraelští a američtí představitelé prezentovali zatím jen obecné argumenty, stejně jako mnohokrát v minulosti.

Jakékoli použití síly vůči cizímu státu kromě obrany proti vlastnímu napadení a výkonu vůle Rady bezpečnosti OSN je přitom z mezinárodněprávního hlediska agrese.

Jak izraelští, tak američtí představitelé otevřeně vyzvali Íránce ke svržení oslabeného režimu. Izrael začal současně podporovat reinstalaci potomka posledního íránského monarchy svrženého v roce 1979, který však zdaleka není doma jen kladně přijímanou postavou.

Útokům předcházely týdny neukončeného amerického-íránského vyjednávání, jež se dnes jeví jako pouhý krycí manévr.