Zaznělo to již v projevu Benjamina Netanjahua na konci června; nyní to potvrdil newyorským Timesům vysoko postavený izraelský zdroj: bude-li indicie, že se Írán vrací k jadernému programu, udeří Izrael na íránské cíle znovu. Obhájci politiky izraelské vlády se u takových výroků radují — tvrdí, že Izrael celý západní svět chrání před íránskou jadernou hrozbou. My, kteří vnímáme izraelskou politiku kriticky, hledíme na podobná vyjádření spíše s obavami — i když se týkají krajně problematického jádra a otřesného íránského režimu. Proč?

Za prvé, ani po měsíci od intenzivní série úderů Izraele na Írán z 13. až 24. června, k níž se nakonec připojily i USA, neznáme odpovědi na základní otázky: Vyvíjel Írán skutečně jadernou zbraň, a pokud ano, byl vskutku před jejím dokončením? Co vše se podařilo útoky zničit? Posílila série úderů vazbu mezi Íránem, Ruskem a Čínou? A především: jak vlastně změnily údery íránské plány do budoucna?

Zdroj NYT zopakoval i další dříve již kolující postřeh, totiž že íránský jaderný program nebyl intenzivní sérií úderů zničen, ale jen poškozen. Část jaderného materiálu přitom prý zůstala pod troskami, a jestli se jej budou snažit Íránci vykopat, Izrael jim v tom bude „bránit“.

Vzhledem k cenzuře z obou stran, zničení íránské obrany a zkušenosti se vztahem všech zainteresovaných aktérů k pravdivým informacím si může Izrael najít v řečeném kontextu jakoukoliv záminku a zaútočit, nač bude chtít.

Připomenout se patří, že Írán po útocích pozastavil svou spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE), což je jeden z nesporných důsledků izraelské kampaně. MAAE nikdy nepotvrdila izraelský narativ, že Írán vyvíjí jadernou zbraň, byť si stěžovala na přístup teheránského režimu k transparentnosti a kontrolám. Nyní nicméně kontroly skončily úplně — tým inspektorů se musel poroučet z Íránu po konci června.

Za druhé, už s přihlédnutím k řečenému je krajně sporné tvrdit, že podobné útoky přispívají k bezpečnost; navíc jsou tu však ještě další faktory. Jak zde již upozorňoval David Hearst, v logice myšlení, jež je typické pro režimy podobné íránskému, by měl mít Teherán po útocích sklon se naopak do vývoje jaderné zbraně intenzivně pustit, a to tentokrát v zařízeních mimo dosah izraelských zbraní.

Režim v Íránu podniknuté útoky viditelně neoslabily, tedy alespoň dovnitř ne. Namísto revoluce, kterou si možná někdo sliboval, přišlo masové zatýkání a vynucená doznání. Z pohřbů zabitých udělal režim demonstraci národní jednoty.

Nálada obyčejných lidí v zemi je dnes dle zpravodajů arabských médií především plná obav, že se vše může kdykoliv vrátit a že prostý člověk na tom nemůže nic ovlivnit.