Izraelská propaganda se s oblibou kasá, že židovský stát představuje jedinou blízkovýchodní zemi, kde místní křesťanská komunita vzkvétá a svobodně slaví Vánoce. Americko-izraelský influencer Eyal Yakoby letos na začátku prosince komentoval na svých sítích video z rozsvícení vánočního stromu na svatopetrském náměstí v Betlémě slovy: „Izrael. Jediná země na Blízkém východě, kde tohle uvidíte.“

Betlém přitom neleží v Izraeli, ale na jím okupovaných palestinských územích. Yakobyho tvrzení je přitom o to ohavnější, že letošní rozsvícení betlémského vánočního stromu představovalo v kolébce křesťanství první zahájení oslav vánočních svátků po tříleté odmlce.

O pozastavení vánočních oslav v předešlých dvou letech rozhodl Ramzi Churi, vedoucí Vyššího prezidentského výboru pro církevní záležitosti, ze soucitu s oběťmi izraelské genocidy v Gaze. Při izraelských masakrech přišli o život i mnozí tamní křesťané.

Na tyto a další skutečnosti Yakobyho záhy upozornily rozhořčené komentáře pod jeho příspěvkem. Mnohé z nich zároveň obsahovaly fotografie vánočních oslav z rozličných blízkovýchodních zemí. Ačkoliv si někteří dosud představují Blízký východ jako monolitický pouštní chalífát, křesťanská komunita žije, vyznává svou víru, slaví své svátky a udržuje si rozličné tradice ve většině zemí regionu.

Jakožto milovnice velbloudů se s vámi nemohu nepodělit o skutečnost, že kupříkladu některé křesťanské děti v Sýrii věří, že jim dárky nosí tento malý hrbatý sudokopytník. Dle legendy totiž nejmenšímu velbloudovi, který provázel Tři krále na cestě do Betléma, požehnal Ježíš — a za jeho odhodlání pokračovat ve výpravě navzdory svému vyčerpání jej odměnil nesmrtelností.

Letošní Vánoce trávím v Libanonu, kde křesťanská komunita tvoří přibližně třetinu populace. Stejně jako u nás se místní křesťané ve vánoční čas navzájem obdarovávají a účastní se půlnoční mše.

Tradiční vánoční laskominu zde představuje třeba meghli, rýžový pudink kořeněný skořicí, anýzem a kmínem a zdobený ořechy. 3. prosince, tedy v den svaté Barbory, dávají libanonští křesťané klíčit luštěniny, jejichž výhonky později pokládají pod vánoční strom vedle betléma.

V libanonských ulicích všudypřítomné betlémy se od těch českých liší tím, že jsou zasazeny do jeskyně, nikoliv do stodoly. Přesvědčení, že se Ježíš narodil ve stodole, považují za mylné například britský evangelický akademik Ian Paul nebo Jonathan Broder.

Na jeskyni jako na pravděpodobné místo zrození Ježíše ukazuje i UNESCO. V jeskyni pak zároveň v roce 1123 uspořádal František z Assisi historicky první živý betlém.

Libanonské ulice v prosinci září víc než v lecjaké evropské metropoli. Města se předhánějí, čí náměstí se bude honosit tím nejvyparáděnějším stromem — a na toto téma vznikají žebříčky i občanské ankety. Vánoční ozdoby, nejčastěji červené koule, krášlí olivovníky v ulicích, v bejrútské čtvrti Mar Michael, proslavené bujarým nočním životem, stojí vánoční strom postavený ze zelených pivních lahví.

K nevoli některých křesťanů se u stromů či na vánočních trzích nadšeně fotí i muslimské obyvatelstvo. Na hlavním bejrútském Náměstí Mučedníků svítí strom hned vedle ikonické mešity Mohammada al-Amína. Nafukovací Santa Clause jsem potkala i na šíitském bejrútském jižním předměstí Dahieh, třpytivá červená vánoční hvězda zdobila i skromný příbytek syrských sunnitů.

Každoročně dlouho očekávaná podoba vánočního osvětlení v bejrútském centru se pak letos stala předmětem úsměvné kontroverze. Pestrobarevné oblouky složené z geometrických vzorů totiž dle některých křesťanů až příliš připomínají islámskou estetiku — a město proto obviňovali z úmyslu ušetřit a sfouknout jedním typem osvětlení oslavy jak Vánoc, tak Ramadánu. Jiní dekoraci rovnou označili za útok na křesťanské svátky.

Jejich oponenti na sociálních sítích nicméně sdílejí fotografie vánočního osvětlení z evropských měst, které se tomu bejrútskému nápadně podobají, případně letošní chloubu vánočního Bejrútu připodobňují ke kostelním obloukům či vitrážím. Mnozí pak upozorňují na směšnost vášní ohledně podoby vánočního osvětlení v době, kdy na Libanon nepřestává útočit takřka každodenně Izrael, a to v rozporu s dohodou o příměří z loňského listopadu.