↗

Jako králové a imperátoři minulosti i ultrabohatí dnes používají své platformy k tomu, aby šířili postoje, jež jim jdou na ruku, a naopak potlačují ty, které je ohrožují. To mimo jiné znamená, že podporují pravicová a krajně pravicová hnutí, ochotně střežící jejich bohatství a moc před těmi, kteří by je chtěli přerozdělit. Foto Gage Skidmore, Flickr

Pokud bychom měli řešit jen klimatickou krizi, dokázali bychom ji zvládnout. Potřebné technologie, prostředky i strategie máme k dispozici už řadu let. Co tedy brání přijetí účinných opatření? Smrtelný karambol: klimatická krize naráží čelně do krize komunikačního prostředí.

Krize komunikačního prostředí se promítá do způsobu, jakým se lidem dostává poznání. Jedná se o to, jak vzniká to, co víme, jakými cestami se to dovídáme, a jak vzniká shoda na tom, co pokládáme za pravdu, a co naopak za omyl či lež. Vedle globálního ohrožení systémů, na nichž závisí život na Zemi, čelíme i globálnímu ohrožení systémů, z nichž čerpáme své poznání o světě.

Ultrabohatí ovládají většinu komunikačních prostředků

Vyjděme z faktu, že informační prostředí nikdy v dějinách nebylo nijak velkolepé. Ještě nikdy nepanoval nějaký zlatý věk veřejné informovanosti, lidé ještě nezažili žádné období, v němž by většina informací, které o světě získávali, byla nezaujatá či přesná. Po většinu svých moderních dějin, se evropské společnosti vyznačovaly schopností zformovat široký konsensus o zjevných nesmyslech: například, že monarchové zosobňují ryzí zájem společnosti, že se ženy nehodí do veřejného života, že barevní lidé jsou podřadní anebo že impéria jsou silami dobra.

Kolem uvedených tezí se zformovaly masivní přesvědčovací infrastruktury. Veřejné poznání tedy vždy formovaly i dobové mocenské struktury.

Příslib demokracie spočíval mimo jiné v tom, že životy všech se budou zlepšovat i zpřístupňováním poznání: myslelo se, že lepší porozumění světu se promítne do zlepšování kvality života pro všechny. A po určitou dobu tomu tak na některých místech skutečně bylo. Ale tato éra se nyní podle všeho chýlí ke konci. Základní problém totiž tkví v tom, že většinu komunikačních prostředků vlastní či ovlivňují ultrabohatí.

Demokracie představuje pro kapitál oříšek, který potřebuje rozlousknout, a jedním z louskáčků je propaganda. Jako králové a imperátoři minulosti i ultrabohatí dnes používají své platformy k tomu, aby šířili postoje, jež jim jdou na ruku, a naopak potlačují ty, které je ohrožují. To mimo jiné znamená, že podporují pravicová a krajně pravicová hnutí, ochotně střežící jejich bohatství a moc před těmi, kteří by je chtěli přerozdělit.