Češka z flotily do Gazy: Chtěla jsem se zachovat jako zodpovědný člověk

Zuzana Vlasatá

Na celém světě najdeme místa, kde se děje strašlivé bezpráví. Ale v Gaze se děje genocida, za kterou nesou spoluvinu i evropské vlády. Deník Referendum hovořil s Češkou, která se zúčastnila humanitární flotily do Gazy.

„Začala jsem hodně přemýšlet o svých vlastních privilegiích: že jsem bílá, mám evropský pas, mám vzdělání, prostředky, ale nejsem nikde vázaná. Takže jsem se chtěla zachovat jako zodpovědný člověk,“ říká Šárka Přikrylová, pro kterou byla plavba do Gazy první zkušeností s politickým aktivismem. Foto Filip Smelík, DR

Šárka Přikrylová, devětatřicetiletá rodačka z Prahy, žije už dvacet let v zahraničí. Půl roku strávila ve Španělsku, sedm let v Anglii, pět let v Berlíně, pár měsíců v Guatemale, rok v Indii, další rok na Filipínách. A nyní pobývá ve Švýcarsku. Září tohoto roku však prožila na lodi Aurora, jež se jako součást flotily Global Sumud pokusila otevřít humanitární koridor do Gazy.

Izrael flotilu dvaačtyřiceti lodí s téměř pěti sty účastníky ze čtyřiačtyřiceti zemí zadržel v noci na 2. října v mezinárodních vodách. V Praze jsme se s Šárkou Přikrylovou potkaly večer v pátek 10. října na festivalu Press Play Prague, tedy krátce po její deportaci z Izraele a ještě před propuštěním izraelských rukojmí. Domluvily jsme se napevno, tedy tak trochu postaru, na setkání k rozhovoru následujícího dne v jednu hodinu odpoledne v kině Atlas. Šárka totiž neměla mobilní telefon, který při zadržení Aurory stejně jako ostatní členové posádky odhodila do moře.

Co zavedlo lektorku a performerku, která dosud nebyla politicky aktivní, na humanitární plavbu do Gazy?

Jak to začalo?

Už v červnu jsem se spolu s více než čtyřmi tisíci lidmi z různých míst světa účastnila Globálního pochodu do Gazy. Cílem bylo dojít pěšky do Rafáhu, hraničního přechodu mezi Egyptem a Gazou, kde stály kamiony s humanitární pomocí. Chtěli jsme otevřít humanitární koridor.

Během této akce začali účastníci plánovat další kroky a vznikla iniciativa „tisíce flotil“. Zformovaly se národní delegace, vytvořily své národní internetové stránky, rozjely fundraising a začaly vybírat posádky na lodě.

Co takový výběr obnášel?

Co jsem pochopila, u každé delegace to vypadalo trochu jinak. Některé země přímo vyžadovaly zkušenosti s mořeplavbou. Jiné ne.

Jak to vypadalo ve vašem případě?

V návaznosti na svou účast při letním pochodu jsem se stala švýcarskou delegátkou pro tuto akci. Byla jsem tedy prověřená, vědělo se, jak spolupracuji ve skupině, jak se chovám v riskantní situaci a podobně. Ale v zásadě člověk musel vyplnit poměrně komplexní dotazník a následně se konalo osobní interview.

Řešila se rizika spojená s takovou akcí?

Už při přihlašování byl člověk informován o tom, že je zde velké riziko zadržení, uvěznění a v krajním případě i smrti.

Kdo stojí za organizací?

Řídící výbor, v němž je přes deset členů, významných aktivistů, kteří se účastnili plavby na lodích Madleen a Handale, které se do Gazy pokusily doplavit v létě. Členkou výboru byla například i Greta Thunbergová.

Existuje nějaký typický profil účastníka flotily Global Sumud?

Spíš bych řekla, že to byla velice rozmanitá sestava co do profesí, ale i věku. Nejstarší účastník měl osmdesát let a nejmladší okolo dvaceti. Byli tam studenti, učitelé, právníci, politici, herci, umělci, číšníci. U mě na lodi byla holka, která ve Švýcarsku pracuje na recyklační lince.

Bylo to také etnicky pestré. Nic ve stylu: bílí lidé ze západní Evropy jedou zachraňovat svět.

Jak vypadalo vaše zadržení?

Jakmile jsme se blížili k linii, kde byli zadrženi naši předchůdci, lodě Madleen a Handale, někde mezi Alexandrií a Kyprem, očekávali jsme, že budeme napadeni izraelskou armádou.

Jaká byla v ten moment na lodi atmosféra?

Ostražitá. Koncentrovaná. Byl tam klid, ale taky adrenalin. Samozřejmě jsme se ale nevzdávali naděje, že se to nestane a že do Gazy přece jen přijedeme. Na horizontu se ale začala formovat blokáda vojenských lodí. Viděli jsme světla, jedno vedle druhého. Z těch lodí pak vypluly menší loďky směrem k naší formaci.

Co bylo pak?

Izraelská armáda už dávno věděla, která je naše vedoucí loď a která je druhá. Sledovali nás už dlouho svými drony. První zatkli vedoucí loď Almu, kde pluly hlavní osoby jako třeba Greta Thunbergová. Vypadalo to tak, že nejprve kroužili okolo naší lodi, aby ji rozhoupali, což samozřejmě vedlo ke značnému psychickému i fyzickému nepohodlí posádky. Někteří z toho měli mořskou nemoc.

×