↗

Nastal čas otevřít diskusi o výslovném uznání práva na péči ve všech jeho podobách v zákoně nebo přímo v Listině základních práv a svobod. Stanovisko Meziamerického soudu nás k tomu vybízí: v případě péče nejde totiž o pouhý morální apel. V sázce je povaha demokratického právního státu, jeho práva, institucí a veřejných politik. Foto PxHere

Začátkem srpna zveřejnil Meziamerický soud pro lidská práva jedno z nejočekávanějších stanovisek o lidských právech letošního roku. V roce 2023 se Argentina obrátila na tento soud s žádostí, aby soudci v kostarickém San José vysvětlili, jestli existuje lidské právo na péči — a pokud ano, jaký je jeho obsah a vztah k dalším lidským právům.

Soudci nakonec vydali průlomové stanovisko, které v globálním měřítku přináší nejen vůbec první komplexní pojednání o právu na péči z pera vysoké soudní autority, ale také originální diskusi klíčového pojmu současné etiky a politické filosofie a jeho právních i institucionálních důsledků. V době, kdy se hovoří o krizi péče a kdy je zajištění adekvátní péče či uznání práce pečujících naléhavou otázkou pro veřejné politiky a legislativu, může být toto soudní stanovisko velmi cenným inspiračním zdrojem.

Myšlenka práva na péči není nová. V právní a politické filosofii se o právu na péči píše od konce devadesátých let minulého století (z poslední doby lze odkázat na text uznávané profesorky práva Sandry Fredmanové, tematizující péči jako ústavní hodnotu).

Známá politická filosofka Joan Trontová v knize Pečující demokracie (Caring Democracy) rozlišila tři odlišné obsahové dimenze práva na péči. Vedle práva účastnit se na organizaci péče je to právo být příjemcem péče a právo pečovat. Právo být příjemcem péče není nijak kontroverzní, najdeme jej jak v mezinárodním právu lidských práv, tak v judikatuře českého Ústavního soudu. V případě práva pečovat je situace komplikovanější, protože jde o péči o pečující.

Eva Kittayová, americká filosofka a matka dcery s těžkým zdravotním znevýhodněním, v tomto kontextu mluví o takzvaném principu „doulia“, který bychom měli zohledňovat. Tento zvláštní výraz, odvozenina od slova dula — v řečtině ženské otrokyně v domácnosti — Kittayová použila, aby zdůraznila, že i pečující potřebuje péči, aby mohla pečovat. Právní filosofka Robin Westová následně psala o „právu doulia“, o nárokovatelném právu neformálně pečujících na podporu, aby se vyhnuli chudobě nebo závislosti plynoucí z povahy této práce.

Do tohoto spíše akademického prostoru vstoupil významný regionální soud pro lidská práva. Rozhodnutí a stanoviska Meziamerického soudu pro lidská práva, který řeší případy z většiny latinskoamerických států, sice nemají přímý dopad na evropskou judikaturu, novostí a hloubkou argumentace ji však mohou ovlivnit. I proto stojí za to sledovat, co tento soud k právu na péči říká.

Co je péče a mělo by se jednat o právo?