S ohledem na končící volební období je vhodný čas připomenout, jak se vyvíjel vztah politické reprezentace a organizací občanské společnosti. Zaměřím se přitom na zkušenosti a poznatky z pohledu organizace Zelený kruh, usilující o takovou podobu zákonů, strategií a politik, která bude účinně chránit životní prostředí, reagovat na změny klimatu v souladu s vědeckým poznáním a s respektem k sociální spravedlnosti.

Žijeme v době, kdy se verbální útoky na organizace občanského sektoru z úst některých politiků a novinářů stávají normou. V exekutivní politice jsou aktivní zastánci občanského sektoru spíše výjimkou. Podmínky pro práci spolků a občanských iniciativ se v některých ohledech zlepšily, celkový trend však příliš optimismu nebudí.

Mají občané právo mluvit úřadům do ochrany životního prostředí?

V roce 2017 byla Parlamentem výrazně zúžena práva spolků účastnit se řízení o povolování staveb, při nichž dochází k negativním dopadům na životní prostředí. Toto omezení, odůvodňované údajnými obstrukcemi spolků, prakticky vyřadilo veřejnost z většiny stavebních povolovacích procesů. Již v roce 2021 bylo zřejmé, že tato změna k žádnému zrychlení při povolování staveb nevedla.

Právě končící koalice si jako jednu z priorit stanovila přepracování stavebního zákona, schváleného za vlády Andreje Babiše, což otevíralo příležitost práva veřejnosti při povolování staveb obnovit. Vláda Petra Fialy ve ostatně ve svém programovém prohlášení zavázala respektovat zásady transparentnosti a participace. K jejich naplnění vedla ovšem krkolomná cesta.

Ministerstvo životního prostředí na začátku volebního období navrhlo obnovení práv veřejnosti do podoby před rokem 2018. Neustálo však diskusi ve vládě a do Sněmovny byl v rámci revize stavebního práva předložen návrh, který nepočítal s žádným zlepšením oproti stavu od 2018.