Německé parlamentní volby 2025 jsou za námi. Známe již výsledky i tušíme, co bude dále. Řada zajímavých skutečností se nicméně do prvních volebních analýz nedostala — poukázaly na ně až zpětné rozbory v posledních dnech. Zde proto k tématu německých voleb ještě několik dodatečných postřehů.

Za prvé, vznikající velká koalice CDU/CSU — SPD získala sice pohodlnou parlamentní většinu, zastupovat bude však dohromady pouze 44,5 procenta voličů. To je na německé poměry rekordně nízké číslo.

V hodnocení dopadů dané skutečnosti na reálný politický provoz se dělí analytikové na dva tábory. Jeden odhaduje, že perspektivně ještě víc posílí protestně-populistické strany, protože zklamaná část voličů nebude mít mimo silně progresivní levici alternativu. Druhý tábor naopak doufá, že daný typ stran oslabí, protože dnešní relativní většina bude nucena na sílu populistů stále myslet, a bude tím více ponoukána dělat politiku, která jim perspektivně sílu sebere.

Jakkoliv může působit druhý pohled naivně, v Německu je dlouhodobě debatován, podkládán zkušeností z některých spolkových zemí a také inspirován dánským příkladem. Tam se něco obdobného povedlo sociálnědemokratické premiérce Mette Frederiksenové.

Za druhé, volební oslabení, respektive neúspěch, znamená také kariérní zlom pro několik výrazných politiků. Volební lídr Zelených a dosud superministr pro hospodářství a otázky klimatu Robert Habeck uvedl, že již nebude hrát ve straně vůdčí roli. Exministr financí a po dvanáct let předseda Svobodné demokratické strany (FDP) Christian Lindner ohlásil úplný odchod z politiky.

Sahra Wagenknechtová ze Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW) zřejmě neskončí, jelikož její strana je v podstatě její osobní blok. Velkou otázkou je ovšem další působení předsedy Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) a dosavadního kancléře Olafa Scholze. SPD totiž dopadla opravdu bídně — 16,4 procenta je její nejhorší výsledek za celé století. Na druhou stranu tím, že koalice Křesťanskodemokratické unie a Křesťansko-sociální unie Bavorska (CDU/CSU) s ní vládnout v podstatě musí, si udržela relativní sílu a vliv.

Přímo v novém kabinetu by Scholz zasednout neměl. Jde však o politika, jenž v dobách předchozích velkých koalic vždycky sehrával důležitou úlohu a těžko si představit, že teď jen tak odejde do ústraní.

Za třetí, Alternativa pro Německo (AfD) nabobtnala nejen co do volebního zisku, který je oproti roku 2021 dvojnásobný, ale samozřejmě i co do parlamentního zastoupení. Prakticky to pro ni bude znamenat více řečnického času, více prostoru na sebeprezentaci a především: výrazně více peněz.

Jestliže už letos před volbami byla stranická lídryně Alice Weidelová nejsledovanější německou političkou na sociálních sítích — přičemž z tohoto postu ji nesrazil ani spektakulární závěr kampaně tribunky Die Linke Heidi Reichinnekové —, lze očekávat, že s výrazně objemnějším rozpočtem bude AfD ještě viditelnější.

Za čtvrté, grafy voličských profilů a přesunů voličů mezi stranami ukazují hned několik důležitých věcí. AfD volili zejména chudší lidé, Němci z východu, mladší a střední generace a muži. Jejích pět a půl milionu nových hlasů se rekrutovalo největším dílem od nevoličů (1,8 milionu), a pak od CDU (1,0 milionu), FDP (0,9 milionu) a SPD (0,7 milionu).

Překvapením je zde zejména velikost FDP — AfD přechodu, neboť 0,9 milionu je celá pětina zisku liberální strany z roku 2021 a téměř desetina letošního zisku AfD. Pro srovnání: k CDU přešlo od FDP 1,3 milionu voličů, k Zeleným 140 tisíc, a 260 tisíc přitom k levicovému BSW.

U BSW se jinak potvrdila loňská hypotéza, že vznik konzervativně levicové strany neoslabí krajní pravici, ale zbytek levice. Blok Sahry Wagenknechtové volilo letos nejvíce bývalých voličů SPD (440 tisíc) a dále Die Linke (350 tisíc). AfD odsál jen 60 tisíc bývalých voličů.

Nečekaný úspěch Die Linke stál z hlediska voličských přelivů zejména na bývalých voličích Zelených (700 tisíc) a SPD (560 tisíc). Strana svou předvolební antifašistickou mobilizací vyhrála u voličů 18 až 24 let, kde získala 25 procent hlasů (ovšem AfD zároveň 21 procent). Výrazně více ji přitom volily mladé ženy než muži — ti tíhli nejvíce právě ke krajní pravici.

A konečně za páté, kapitolou samou pro sebe je úspěch AfD na východě země. Že má formace v bývalém východním Německu svoji základnu, je známo již dlouho. Nyní daný jev ale narostl do nových rozměrů. Celkově získala AfD na východě 34 procent hlasů, což ale nařeďují velká města. V Sasku, Durynsku i Braniborsku jsou oblasti, kde podpora AfD přesahuje už čtyřicet procent a tamní zástupci ostatních stran lepí jen horko těžko blokační velkokoalice.

Bude-li AfD teď ještě sílit, v dalším volebním cyklu dané obce a regiony prostě přebere. V CDU už léta existuje proud, který chce hlasy AfD využívat, a tak její sílu usměrnit. Sama AfD neustále vyzývá CDU ke spolupráci, avšak zároveň slibuje ji i perspektivně „ovládnout“. Může se jedno či druhé podařit? Hodně bude záležet na politice vlády, která nyní nastoupí.

Soudě dle povolebních rozhovorů si politikové CDU riziko uvědomují. Uvidíme, zda se to promítne i do reálných opatření.