Podle samosoudkyně Heleny Králové, která jménem Obvodního soudu pro Prahu 1 jednala a dnes i nepravomocně rozhodla v trestní věci proti Janě Nečasové (dříve Nagyové) a třem bývalým vojenským zpravodajcům, se nepodařilo prokázat motivaci Nečasové k nezákonnému sledování tehdejší manželky premiéra Petra Nečase (ODS) Radky. Podle soudkyně z telefonických odposlechů vyplynulo, že Nečas Nagyovou miloval a stejně se chtěl rozvést.

Soudkyně obžalované viny zprostila odvolávajíc se na zásadu, že v pochybnostech je zapotřebí rozhodnout ve prospěch obviněných. Jenže motivace, například žárlivost, soupeření o muže, nenávist či podobně, není v daném případě součástí skutkové podstaty žalovaného trestného činu, zneužití pravomoci zpravodajské služby se pachatel může dopustit nebo může k němu navádět s nejrůznější motivací a s různým úmyslem. Soud posuzuje jen, zda obžalovaný skutek spáchal, o motivaci jeho jednání má často pochybnosti.

Aby bylo jasno — neusiluju o žalářování Jany Nečasové, dříve Nagyové, i když uznávám, že by její uvěznění pro prokázanou vinu při tajném sledování premiérovy manželky Radky Nečasové v době, kdy byla Nagyová v jedné osobě Nečasovou asistentkou, vedoucí jeho sekretariátu i jeho milenkou, a tím i sokyní Radky Nečasové, bylo dobrou prevencí. Bylo by totiž varováním pro všechny politické šíbry, čachráře, kmotry a pijavice, jimiž se český veřejný život jen hemží.

Mým záměrem je nyní pouze ukázat, že demokracie, zajišťující svobodu člověka a jeho práva, nemůže existovat bez právního státu. K němu ovšem patří nejen zákonná pravidla, nýbrž také minimalizace libovůle a svévole v politických a hospodářských záležitostech a co největší průhlednost rozhodování a jeho veřejná kontrola.

Dnešní rozhodnutí samosoudkyně Heleny Králové, vynesené jako nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ale ukázalo, že od nedostižného ideálu, tedy právního demokratického státu, je tato republika zatím vzdálena o hodně více, než jsem doufal. Rozsudek vynesla soudkyně Králová jménem republiky, tedy i Tvým jménem, milý čtenáři, a také jménem mým, protože i já jsem občanem České republiky. Proto píšu.

Nebyl jsem překvapen sám. I veřejnoprávní média spekulovala vlastně jen o tom, zda soud uloží Nečasové Nagygové státním zástupcem navrhovaný trest přes tři roky, jenž by tedy musel být podle zákona nepodmíněný, nebo jen do tří let, který by mohl podmíněně odložit.

Válka soudů

Je to válka soudů, nic jiného, jak ukazují okolnosti soudního řízení. Městský soud v Praze loni na jaře předchozí osvobozující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušil a nalézacímu soudu přikázal, aby ve věci jednal a rozhodl znovu. Toto rozhodnutí učinil přitom Městský soud v novém složení senátu.

Spoluobžalovaný generál Ondrej Páleník, který byl v době tajného sledování Radky Nečasové ředitelem Vojenského zpravodajství, totiž namítal, že senát Městského soudu, tehdy rozhodující o odvolání státního zástupce proti prvoinstančnímu rozsudku, je podjatý. Pražský Vrchní soud proto soudu Městskému nařídil neobvyklé řešení — nové složení senátu odvolacího Městského soudu.

Podivností bylo v této trestní věci více. Ještě před prvním osvobozujícím rozsudkem uznala tatáž samosoudkyně Helena Králova Janu Nečasovou Nagyovou ve zkráceném řízení, tedy trestním příkazem bez projednání důkazů, vinnou. Odsoudila ji sice jen ke směšnému jednoměsíčnímu trestu, podmíněně odloženému, ale vinu shledala.

Nekonalo se pak ovšem žádné řízení, v němž by soudkyně Králová mohla být dotázána, proč změnila názor a Nečasovou Nagyovou osvobodila.

A obávám se, že při stanovení podmínek kárné odpovědnosti soudce současným zákonem, zaručujícím spíše jeho neodpovědnost, se žádné takové řízení se soudkyní Královou ani konat nebude. Státní zástupce chce nyní aspoň v odvolání proti rozsudku Králové navrhnout, aby Městský soud přikázal při vrácení věci prvnímu stupni, že má ve věci jednat a rozhodovat jiný samosoudce.

Loni trvalo v rozporu s trestním řádem více než dva měsíce, než Králová po ústním vynesení rozsudku (bez odůvodnění!) stranám doručila jeho písemné znění, kde ale opět žádné odůvodnění nebylo. Na to reagoval „Páleníkův“ senát Městského soudu výtkou — zveřejnil ji letos v dubnu — že nalézací soud hodnotí důkazy „asymetricky“ a že „úplně pominul části důkazů obžaloby“.

↗

Soud dnes nepravomocně zprostil viny Janu Nečasovou a tři její spoluobžalované v trestní věci zneužití tajných služeb. Repro DR

Osvobodit čtyři obžalované podruhé po takovém rozhodnutí Městského soudu v Praze a při důkazech, které soudu předložil státní zástupce, vyžaduje značnou dávku odvahy. Doufejme, že to je jen soudkynin špatný odhad „politické“ atmosféry.

Budou ji soudit za nějaké kabelky

„Je to jen kriminalizace politiků, Janu Nečasovou chtějí soudit za to, že jako dárky přijala nějaké kabelky“, tak interpretovali čtyři trestní řízení s Janou Nagyovou politici ODS. Nejvíce, jak si vzpomínám, poslanci Marek Benda a Jana Černochová. Při vystupování v televizi byl v jejich očích vidět nejen strach, ale i zášť vůči olomouckému vrchnímu státnímu Ivo Ištvanovi a řediteli „realizujícího“ policejního útvaru Robertu Šlachtovi.

Lidé z ODS tvrdili, že Šlachtův Útvar pro odhalování organizovaného zločinu v květnu před třemi roky uspořádal úplné policejní manévry, kdy stovky policistů přepadlo Úřad vlády. Vláda Petra Nečase podala demisi poté, kdy se provalil skandál se zneužitím vojenské zpravodajské služby k tajnému sledování první Nečasovy manželky Radky.

Janu Nagyovou a další osoby začali trestně stíhat. A jako obviněnou ji vzal soud do vazby, v níž byla — považte! — dva měsíce a šest dní! To bylo vůči carevně, jak označovali obávanou vládkyni Úřadu vlády tamní úředníci, něco neslýchaného. Státní zastupitelství a policie zapomněli, kdo je v zemi pánem! Není to právo a zákon, nýbrž my, politici!

Bývá velmi obtížné dokázat aspoň zlomek nezákonných čachrů politiků a jejich milců, drží obvykle spolu basu. I Al Capone, který měl na svědomí vraždy desítek lidí, byl nakonec odsouzen jen za krácení daně. Přes úplnou neprůhlednost českého vládního klientelizmu se nyní státnímu zastupitelství podařilo zahájit proti Janě Nečasové hned čtyři trestní stíhání.

Za nejzávažnější považuju její trestní stíhání — a stíhání Petra Načase za účast na odchodu tří „rebelů“ v ODS, kteří se na podzim 2012 vzdali poslaneckých mandátů a následně získali teplá místečka ve státních firmách, což orgány činné v těchto trestních řízeních interpretovaly jako skutkovou podstatu podplacení. Zde „pomohl“ Nejvyšší soud. Rozhodl, že tři poslanci požívají beztrestnosti („imunity“), neb se mandátů vzdávali v souvislosti se svým mandátem a výměnný obchod se uskutečnil „na půdě“ sněmovny. To není žert. Na Janu Nagyovou se ovšem ani imunita nevztahuje.

Druhá je součinnost Nagyové s „kmotry“ Ivo Rittigem a Romanem Janouškem. Třetí je nyní projednávaná věc zneužití vojenského zpravodajství, tedy ze strany Nagyové „úkolování“ této tajné služby.

Nejméně významná je věc čtvrtá, tedy ony „kabelky“. Jde ale o krácení daně za luxusní dary v hodnotě 10,1 milionu korun, Nagyová připravila podle obvinění stát o darovací daň ve výši přes sedm set tisíc korun. Mezi dárci byli vlivní manažeři, podnikatelé, úředníci, advokáti a lobbisté. Ti všichni jsou zamýšleným soudním řízením ve věci „kabelky“ ohroženi.