Deník NY Times přinesl jímavé shrnutí ústředního českého romantického příběhu. Hlavní protagonistka, múza někdejšího premiéra Nečase, v něm odhalila svá slabá místa — a bolestný nedostatek fantazie.

Intriky, vášeň, závislost. Strach, tajné služby, pláč. Podle zdrojů, které americký tisk získal od slušně informovaného regionálního zpravodaje (některé fascinující podklady, příkladně zmiňovaná nahrávka s fňukajícím premiérem, v němž Nagyovou prosí, aby už dala pokoj se sháněním trafik, místními médii neproběhla), nechyběla české politické love story ani jedna ingredience, která by příběhu zajistila vstup do mezinárodní filmové distribuce v kvalitativní kategorii D.

Filmová verze by oproti skutečnosti určitě prošla úpravami. Předně: premiér (Tom Hanks) by byl hubenější. Rozhodně by ani jednou nebrečel. A než by se spláchl do jímky, na jejímž dně se spokojeně převaluje třeba Stanislav Gross, měrná jednotka způsobilosti zpitomět z nekontrolovaného přístupu k veřejným zdrojům, držel by před voliči a médii epochální řeč (ve Sněmovní, v dešti). O síle lásky, která ho přivedla na kraj propasti, a pak mu dala poslední herdu do zad. Lásky, díky které nelituje ničeho, co ho teď čeká. A o tom, že se voličům a kolegům trochu omlouvá, to možná taky.