Co nám řekla mezi řádky kauza Jany Nagyové? To, v jakém stavu je česká státní správa a jak je nutné přijmout účinnou normu pro regulaci jejích zaměstnanců.

15. května 2013 vrátila vláda Ministerstvu vnitra k přepracování návrh zákona o státních úřednících. Onu normu, ke které se sešlo téměř 600 zásadních připomínek, z nichž se 58 nepodařilo vůbec vypořádat. Vnitro za 14 dní (sic!) návrh skutečně přepracovalo a zapracovalo připomínky Legislativní rady vlády. Ta se zachovala jako chytrá horákyně. Vznesla sice velké množství připomínek, nicméně nakonec dala palec nahoru — jedná se přece o normu vycházející z tzv. protikorupční strategie vlády a musí se chtě nechtě přijmout. I když ji v tomto stavu nikdo nechce (experti, neziskové organizace, odbory, Evropská komise) a může napáchat víc škody než užitku. Za návrhem tak stojí už jenom vláda argumentující tlakem z Bruselu.

Brusel sice říká, že bez kvalitní normy může stopnout kohoutky evropských fondů od roku 2014, nicméně se nenechá opít rohlíkem. Zaplať pánbůh, slušelo by se eurooptimisticky dodat. V zásadním dokumentu zveřejněném na konci května, tzv. Country Specific Recommendation, totiž konstatuje, že vládou předložená norma nezaručuje depolitizaci a profesionalizaci státní správy, jak vláda deklaruje. Neformálně pak rovněž doporučuje návrat ke staré normě z roku 2002 — služebnímu zákonu.

Co na to vláda? Ve druhém červnovém týdnu se setkali zástupci všech vládních stran a neformálně jednali o předkládaném návrhu. A jak to tak už v české kotlině bývá, jali se suplovat roli expertů a legislativců a už tak nekvalitní a kontroverzní normu uzpůsobili politickému vidění. Jedná se o ryze politickou vizi státní správy, o dokument, jehož finální podobu žádné z připomínkových míst nemělo šanci ovlivnit. Jaká tedy norma jde vlastně tento týden na jednání vlády?

Ve finálním návrhu byla vytvořena pozice státního tajemníka. Chtělo by se vykřiknout radostí, že konečně zde bude nezávislé personální řízení úřadu a že se pevně vytyčí hranice mezi politickými a úřednickými pozicemi. Když se ale začteme do textace paragrafů, zjistíme, že státního tajemníka navrhuje vedoucí ústředního správního úřadu (ministr) a jmenuje ho premiér. Dva političtí představitelé tedy budou rozhodovat o obsazení tohoto strategického postup. K čemu to povede? Vytvoří se 26 nových pozic (26 ústředních správních úřadů), které se budou obsazovat výhradně podle politického klíče. Kdyby alespoň státního tajemníka jmenoval senát, poslanecká sněmovna nebo prezident, tj. aby byl skutečně na stejné hierarchické úrovni jako ministr, byl by vytvořen implicitní prostor pro jeho politickou nezávislost. Takto ale bude státní správa naopak ještě více zpolitizovaná — státní tajemník totiž řídí úřad personálně a odborně. A stávající praxe politického obsazování lukrativních pozic se tím pouze petrifikuje. Inu, každá trafika se hodí.

Politické „vylepšení“ šlo ale ještě dál. Z normy byly zcela vyškrtnuty kompenzace úředníkům za zvýšené povinnosti — např. týden dovolené navíc nebo ošatné. Stejně tak byly bez náhrady zrušeny tzv. úřednické rady, tj. institut suplující funkce odborových svazů, kde odbory nefungují.

Naopak v návrhu zůstaly všechny nedostatky, které odborníci i ústřední správní úřady silně kritizovali: možnost vypisování tzv. vnitřního výběrového řízení místo povinného vnějšího, možnost vedoucího správního úřadu nerespektovat výsledek výběrového řízení (k čemu tedy taková výběrová řízení jsou?), pouze papírová regulace systemizace (tj. stále její politický vlek), absolutní neřešení mzdové problematiky atd. Za jediný pozitivní prvek můžeme označit zrušení smluvních platů a ochranu whistlblowerů, které se podařilo prosadit po mohutné intervenci nevládních neziskových organizací.

Co bude dál? ČSSD pracuje, podle dostupných informací, na novele zákona o státní službě, kterou chce uzpůsobit stávajícím možnostem státu. Vládní návrh zákona by však měl projít prvním čtením ještě během červnové schůze poslanecké sněmovny. Nezbývá než doufat, že kauza Nagyová jasně ukázala, že kvalitní regulace státní služby je alfou a omegou její profesionalizace a depolitizace. Vládní návrh je ale nezaručuje, přestože se vláda těmito dvěma slovy neustále ohání a mnohá média to po ní nekriticky papouškují. Kdo srovná vládní návrh a zákon o státní službě, jistě pochopí. Bude záležet také na aktivitě ČSSD a na kvalitě její odborné i politické práce. Snad v poslancích zvítězí zdravý rozum. Pro blaho občanů této země, kteří si kvalitní státní správu bez kauz á la Nagyová už konečně zaslouží.