Uplynulý týden v politice je milou citací z jedné americké animované pohádky. Sedí kocour na oslíkovi a řídí ho mrkví pověšenou na konci klacku. Kam jde mrkev, tam jde osel. Jednou nám klacík před nosem přidrží pan prezident, podruhé pan průmyslník. Žádný z nich přitom není o pár usmolených tahů napřed. Oni hrají jinou hru.

V prvním případě vede oslíkova cesta do místnosti, v jejímž středu se válejí rozdupané hračky. Kalouskovo počitadlo, poněkolikáté ostříhaná barbína Miroslavy Němcové. Bohoušek Sobotka pláče a objímá oblíbenou oranžovou tatrovku. Zbylí zástupci parlamentních stran se drží za ruce, hledí na tu zkázu a bradičky se jim třesou vztekem.

Zatímco média — a já taky — přivoláváme na hlavu prezidentovu kmenovou odplatu za kreativní výklad ústředního zákona této země, on má nakročeno k dalšímu komunikačnímu vítězství. Dobře ví, že libovolná, klidně „konvenčněji“ uskládaná sestava z dostupných figurek bude na veřejnost působit jako promenáda opakovaně diskreditovaných tragédů. Už brzo bude vypadat jako prezident Vychovatel.