Uprázdněné pozice ve vedení země vybízejí voliče — včetně mě — ke snění o nových lídrech. Jaká jsou nejdivočejší přání, která vyslovujeme? Jaké báječné vlastnosti by měli ti lidé mít? Zdá se, že jsme skromní. Budeme je zase recyklovat. Hlavně, když budou „aspoň trochu chytří“. Nebo tak něco.

Nadějeplná povzdechnutí odpovídající psychologii bité manželky se ještě před pár dny nesla sociálními sítěmi na adresu Miroslava Kalouska v souvislosti s postem silného premiéra-obroditele. Není to sice žádný dobrák, uklidňovali se navzájem diskutující, ale taky to není žádný blbec, shodovali se bez ohledu na politickou příslušnost, a ještě méně na svoji soukromou představu o sympatickém chlapíkovi.

Jiné zase zaujalo, jak roztomile zvládl ministr zahraničních věcí Schwarzenberg bagatelizovat návštěvu hordy mordýřů v Úřadě vlády, s tím, že část vzrušených promluv svých kolegů nonšalantně přešel s čelem na lavici. Byl stylově nezúčastněný, to se mi na něm líbilo, napsal kamarád, jehož úsudek je jindy tak příkrý, že před ním radši nikdy nikoho nechválím.