Okurková sezóna letos nějak nehrozí. Povodně už sice opadly a náprava škod není už mediálně tak zajímavá, ale jsou tu onačejší zprávy.

Premiér Nečas sice nevčas ale přece jen rezignoval. Avšak čeká nás poutavé hledání jeho nástupce nebo nástupkyně (ano, skutečně je podle zákona teoreticky možné, že by to byla žena).

I Nečasův vzestup a pád bude ještě nějaký čas předmětem úvah. To je vždycky vděčné téma, zvlášť u člověka, který nikdy nepůsobil jako nadaný politik, ale prokázal značnou vytrvalost a vůli k moci, a kterému se navíc dařilo budit dojem jakési morální autority (pan Čistý, který napraví pověst ODS, věřící katolík, premiér vlády odpovědnosti a boje proti korupci). Autorita ovšem vypadá jinak, natož morální. Protahovaná rezignace provázená zatloukáním a výmluvami, kterou celému národu trapně předvedl, ho ukázala v jiném světle. Jako absurdní drama by to ovšem možná prošlo: milenka, která angažuje vojenskou rozvědku na ochranu téměř bývalé manželky svého konzervativně katolického milence před zhoubným působením státem registrované náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, to nemá chybu. Ještě chybí postava zpovědníka. Však bývalý premiér zřejmě potřeboval celou tu dobu, co byl po vypuknutí skandálu nezvěstný, aby něco takového vymyslel. Ostatně podobným způsobem vládl, stačí vzpomenout na jeho obsazování ministerských postů.