Osobní je politické
Milena BartlováRetrospektivní boj lidí, kteří pětadvacet let paranoidně prchají před svým špatným svědomím z toho, že se zamlada proti ponižování vládnoucí moci dostatečně nevzepřeli, se bohužel už sám stává nebezpečím.
Obvyklá vycházka do obory Hvězda byla tuto sobotu jiná. Cesty tu obsadila Paměť národa se závodním během, štafetou a koncerty. Lehce pršelo na mohutné informační panely, naplněné nejlepšími výchovnými úmysly: nesmí se zapomínat na zlo v minulosti, abychom se vyvarovali jeho opakování! Národní pamětí se proto mají stát mučedníci a morální vítězové historie, zkrátka to lepší v národě: legionáři, exil, partyzáni, pronásledovaní a zavraždění v době diktatury komunistické strany, disent.
Je jistě správné vytvářet takový panteon a vážit si jej. Jenže memoriální rituál posilující loajalitu ke státu a soudržnost společnosti je něco jiného než její skutečná paměť. Většina lidí v této zemi má ve své rodinné i osobní paměti docela jiné věci. Oficiální politika paměti, pro niž Paměť národa pracuje, u nás už skoro sto let trvá na tom, že to, co vám o svém životě vyprávěli rodiče a prarodiče, a dokonce i to, co jste sami zažili, to neplatí, je to nepodstatné, chybné nebo vás to dokonce usvědčuje ze schvalování zločinu. Máte to vymazat a nahradit tou správnou pamětí národa.
Mám k tomu co říct. Bez dvou let už půl století žiju v zemi, která mi nabízí, že nejlíp bude, kdybych se zřekla své rodiny. Ne, nejsem Goebbelsova dcera. Jen všichni mí prarodiče i oba rodiče byli před rokem 1969 komunisty, dva z nich už od dvacátých let a všichni idealisticky.
Bylo mi deset a rodiče byli už dva roky rozvedení, když v listopadu 1968 můj otec Zdeněk Mlynář odstoupil z vysoké funkce v politickém výboru Komunistické strany Československa, což tehdy bylo místo nejvyšší koncentrace moci, protože se odmítal nadále podílet na politice, kterou v okupované zemi tato faktická vláda realizovala. Od té doby jednadvacet let pouze být jeho dcerou stačilo k tomu, aby všecko šlo buď ztěžka, nebo vůbec ne.
Je trapné vytahovat se dnes tím, „jak jsme trpěli“. Když o tom ale nemluvíme, plodí to v duši jen další utrpení. Tak aspoň kousek ego-historie: přes trvale špičkové studijní výsledky jsem se jen shodou šťastných náhod dostala na střední školu. Málokdo věřil, že se mi půl roku po Chartě 77 vůbec podaří odmaturovat (a díky za to statečným lidem na Akademickém gymnáziu v Praze).
Kdo není s námi - je proti nám! To je životní heslo ideologického dogmatika, který dokáže všechny příslušníky lidské populace kádrovat vždycky jenom do dvou kategorií: tenhle je "náš" (to jest, je ochoten bezmyšlenkovitě provolávat naše vlastní hesla a nést naše vlastní prapory) - a tenhle je "cizí". Ten zpochybňuje a ruší naše vlastní kruhy; k němu je nutno zaujmout ostražitý postoj, hledět mu na prsty; a při první příležitosti ho přes ty prsty seknout. I kdyby snad ještě nic zlého neprovedl - určitě má nějaký podraz v plánu!
("A vůbec nejhorší jsou ti 'nevyprofilovaní smiřovači'. Ti jsou ještě horší než naši nepřátelé.")
Ty recepty z DR však společnosti vnucovány jsou (gender, multikulturalismus). V tom jste jaksi méně tolerantní než křesťané.
Řekl bych, že takovýto cíl je velmi troufalý, a nevím, zda je správný. Myslím, že ovlivňovat společnost svými názory je správné potud, pokud připustím, že mé názory jsou jedny z mnoha názorů a účastní se tedy, jako jedny z mnoha, rovnoprávné společenské diskuse. Chtít nějakou protekci v té diskusi (využitím spřízněných politiků k prosazení svých názorů), nebo tu diskusi v zájmu prosazení svých názorů odmítat, mi nepřipadá správné. Demokraticky prosazované názory by měly být zřetelnou součástí volebního programu (ne někde drobným písmem v koutku, jako na pojistné smlouvě) a jako zřetelnou součást volebního programu by je voliči měli mít možnost přijmout nebo odmítnout.
Opravdu jsem si nevšiml, že by ČSSD před volbami slibovala, že bude prosazovat gender mainstreaming (prosazování práv žen je něco zcela jiného než ideologická nadstavba gender mainstreamingu) nebo multikulturalismus (pomoc uprchlíkům je něco zcela jiného než ideologická nadstavba multikulturalismu).
Jinak ale s tím srovnáváním DR s Biblí začal přece pan Profant.
Profant s Biblí začal, Pondělí, 13.Června 2016, 11:12:19
protože v ní nachází mnoho důrazů na pomoc bližním a uprchlíkům.
A ano mnoho DR autorů prosazuje multikulturalismus a gender mainstreaming. Mnoho zase ne. Ale ta linie je zřejmá. S tím nic neuděláte, jako já neudělám nic s tím, že TV Prima prosazuje nenávist k migrantům (nejen k uprchlíkům). Vzhledem k tomu, že je Vám tato linka evidentně z Vašich vyjádření bližší, doporučil bych sledovat TV Prima.
Sdílet
Děkuji.
Mám prostě na pomoc migrantům, uprchlíkům a na multikulturalismus, který s touto pomocí přímo nesouvisí, jiný názor než Vy. Myslím si, že ta pomoc, kterou prosazujete Vy, je málo efektivní a vůbec nebere v úvahu lidi, kteří z těch postižených zemí (postižených válkou nebo i jen pouze migrací) z důvodu svého zdravotního stavu, stáří nebo chudoby vůbec nikam migrovat nemohou.
Z toho, že mám jiný názor než Vy, snad proboha nemůžete usuzovat, že nenávidím migranty!
Jenomže, když už to musím uvádět na pravou míru, řeknu také bé. Vážím si právě tohoto kousku evangelia. Ono požaduje hrozně moc. V rukou a srdcích těch, kteří -- podle dobrého pátere Swifta -- mají víry právě dost na to, aby nenáviděli, nestačí jim však, aby milovali, mohou působit jak (skálo)pevný podpalovač kacířských hranic. Ale ono je u Matouše také psáno: „A kdokoli vás nepřijme a nebude poslouchat vaše slova, vyjděte z toho domu nebo města a vyklepte jeho prach ze svých nohou.“
Navíc ten článek je tak trochu o něčem jiném. O lidech, trpících tím, co léta aktivně sami pomáhali budovat a o dopadech i na jejich potomky. O těch, kteří po ztrátě moci statečně bojovali za její znovuzískání. O těch, kteří dnes pokrytecky smývají vlastní černé svědomí spektakulárními akcemi. O kolaborantech, vydávajících se za odpůrce, o katech, vydávajících se za odsouzence, o mlčící většině, která naplňuje základní biologický imperativ - přežít a zajistit pokračování lidského živočišného druhu. Nebo v lidsky domýšlivé podobě přežití národa, státu, náboženství. Jde jen o to, co je přirozené a co jenom vykonstruované. Je to smutný článek.
To, že se bojíte migrantů jste napsal už 13.9.2015. V té době tu již několik žilo půl milionu migrantů, které jste hodil do jednoho pytle jediným xenofobním výrokem. (Xenofibie je jen cizí slovo pro to, za co jste se označil vy sám).
Pokud nepřekonáte tento iracionální strach, jsou bohužel vaše výroky nedůvěryhodné a působí jako manipulace. Zkuste se prosím seznámit s nějakými migranty v Telči, zkuste pracovat jako dobrovolník v nějakém integračním zařízení, zkuste se bavit na ulici s lidmi a vystupovat ve prospěch Romů či či pracovat v nějakém zařízení pro bezdomovce.
Je to dobrá cesta, jak překonat obavy, které jsou patrny z vašich vyjádření.
Odůvodňovat svůj strach a dlouhodobě ho omlouvat nakonec vede ke ztrátě identity a podrobení se strachu a zlobě. Protože nakonec to je pro člověka východisko, jak se navidět jako morální trosku, protože s tím nikdo dlouho žít nevydrží.
Vaše přiznání, že máte strach z uprchlíků bylo prvním krokem, teď by měli následovat další. Protože si evidentně uvědomujete, že tento strach je eticky zvrácený - stejně jako rasismus či homofobie, musíte ho překonat. A to nejde udělat tím, že budete rasismus a xenofobii omlouvat. Musíte se jim postavit. Musíte si říci, jako Masaryk, strach s Židů je iracionální a proto je proti němu nutné bojvat.
Nebo můžete být jako Baxa a říci si: Strach z židů je blbost, ale lidé se toho skutečně bojí, tak proč to nevyužít třeba na podporu národní myšlenky.
Osobně bych doporučoval spíše než terapii morálku. Ve faktickém provozu se to nemusí příliš lišit, takže máš asi pravdu spíš Ty. Ono se zcela nemorální rozděleni na ty "naše" a "ty, kteří by mohli představovat ohrožení našeho způsobu života (ať už to znamená cokoli) a proto musíme s lítostí přístoupit na bezpečnostní opatření (ať už to znamená cokoli) " dělá mnohem hůř potom, co se Ti mezi těmi druhými promítají konkrétní lidské tváře, hlasy a jména.
Pokud zde žádné mé xenofobní výroky nejste schopni citovat, očekávám od vás omluvu (asi marně).
Děkuji.
((("Ale ta linie je zřejmá. S tím nic neuděláte, jako já neudělám nic s tím, že TV Prima prosazuje nenávist k migrantům (nejen k uprchlíkům).")))
Holt, "kdo není s námi, je proti nám, ale vůbec nejhorší jsou ti nevyprofilovaní smiřovači! Ti jsou ještě horší, než to tvrdé jádro našich nepřátel".
Reagoval jsem na doporučení Tomáše Tožičky, jak se vypořádat s iracionálním strachem z uprchlíků. Ano, Tomáš ty doporučením dával Vám -- ale ani on ani já jsme nenapsali byť slovo o Vašich xenofóbních výrocích.
Tomáš psal o Vaší latentní xenofóbii, tou trpíme v různé míře všichni, ale pokud se pokládáte za výjimku, ochotně se vám omlouvám, že jsem to ve své reakci nezohlednil.
Děkuji Vám za omluvu, za výjimku se nepokládám.