Trám ve vlastním oku
Ivana RecmanováČím častěji se česká společnost ozývá za práva žen, tím zřetelnější je její vlastní neschopnost pokročit v jejich inkluzi. Nejinak je tomu v případě tématech migrace a multikulturalismu.
Ve čtvrtek jsem se v Olomouci zúčastnila besedy s ministrem vnitra Milanem Chovancem. Tématem byla samozřejmě aktuální uprchlická krize. Účast byla hojná a z publika mířilo tolik dotazů, že se na všechny nedostalo.
Během toho večera zaznělo mnoho věcí. Nejvíc mě zaujala ministrova zmínka o poměru mužů, žen a dětí mezi uprchlíky.
Podle Chovance činí poměr mužů vůči ženám a dětem tři ku dvěma. V průběhu večera se vyjádřil, že nechápe, proč tolik mužů nechává své ženy a děti ještě čekat v místech, odkud utíkají - kdyby musel uprchnout on, ženu i děti by prý s sebou vzal.
Zdá se to smysluplné, existuje však řada vysvětlení, proč tak uprchlíci činí. I v kontrastu samotné besedy navíc tato výtka působila paradoxně. Na pódiu totiž seděli a mluvili čtyři lidé, z nichž ani jeden nebyla žena, z publika zaznělo zhruba pět dotazů, přičemž od ženy byl jediný.
Čím častěji se česká společnost ozývá za práva žen, tím zřetelnější je její vlastní neschopnost pokročit s jejich inkluzí.
Netýká se to ale jen pohlaví. Oblíbené jsou také námitky ohledně vybavení uprchlíků, především jejich mobilních telefonů. Častým argumentem je, že pokud by byli skuteční uprchlíci, nevlastnili by dotykové telefony.
I tento argument se několikrát dočkal vyvrácení (až výsměchu). Ve srovnání s českými zeměmi se tu vyskytuje ještě jedna zajímavost. Když proběhly před několika lety před Úřadem vlády protesty proti tehdejší Nečasově vládě, které uspořádalo několik matek, spousta z nich také měla drahé telefony s připojením na internet, odkud často psaly na Facebook, že nedokáží vyjít s mateřskou ani rodičovskou. Veřejná míra znechucení nad tím, že ženy na mateřské a rodičovské mají dotykové telefony a zároveň chtějí vyšší sociální dávky, se ale neprojevila.
Pokud někomu vadí genderový nepoměr mezi uprchlíky a jejich soukromé vlastnictví, měl by být ve svých názorech konzistentní. Nebude přijímat uprchlíky, protože se z velké části jedná o mladé, statné a bojeschopné muže, kteří zde budou prosazovat násilnickou islamistickou ideologii? V takovém případě musíme odvolat celou vládu i s parlamentem, jelikož velkou část také tvoří (relativně) mladí, statní a nejspíš i bojeschopní muži, kteří tam prosazují pohledy heterosexuálních majetných bělochů, které ne vždy musejí korespondovat se životní zkušeností všech obyvatel republiky.
Stejně tak by si sociální dávky mohli nárokovat jen lidé bez dotykových telefonů, kteří vlastní oblečení výhradně ze secondhandů. Součástí žádosti o peněžní podporu by tedy bylo majetkové přiznání zahrnující veškeré elektrospotřebiče i oblečení včetně ponožek a spodního prádla.
Nárok na pomoc má mít totiž pouze prototyp sirotka z viktoriánské Anglie, jehož nikdo nikdy neviděl jinde než na obrázku ve staré knížce.
Chtěli byste žít v takové zemi? Já ne. Pokud už ale něco takového prosazujete, řiďte se myšlenkou, kterou nemalá část z vás často hlásá: že všichni lidé si mají být rovni před zákonem. Děkuji.
Zdá se to smysluplné, existuje však řada vysvětlení, proč tak uprchlíci činí. ... Na pódiu totiž seděli a mluvili čtyři lidé, z nichž ani jeden nebyla žena!"
Nicméně je pravda, že přílišná shovívavost není vždy na místě. Když jsem já neměl nedávno delší dobu žádný příjem, omezil jsem opravdu maximálně svou spotřebu. Moc se to ovšem nedoporučuje. Když někdo dává najevo svou náročnost, ukazuje vlastně potenciálním zaměstnavatelům (nejen legálním) svou sebedůvěru i ochotu dělat za vyšší peníz opravdu leccos.
Je nepochybné, že v případě války jako v Sýrii je tak či onak postižena většina obyvatel. Nemálo jich však také profituje. Kdo se dostal do míst bojů v bývalé Jugoslávii, viděl to na vlastní oči. Je nepochybné, že většina těch opravdu nejpostiženějších přežívá v samotné Sýrii a další v blízkém sousedství. Ti, kteří si už vybrali destinace, kde si běžný Čech dovolil strávit po listopadu 1989 slavně nejspíš několik dní dovolené, patří většinou k méně postiženým, ale více cílevědomým Syřanům. Prostě zjistili, že jejich země není na cestě k poměrům, jaké si představuje za v 21. století nárokovatelné stále víc obyvatel globální vesnice.
Výraz "mateřská dovolená" mohl vymyslet pouze někdo, kdo se o malé dítě nikdy nestaral.
Tato práce je i nadále velmi finančně podhodnocená. To, že má někdo, kdo pečuje o batole drahý telefon je naprosto v pořádku.
- že část migrantů ihned mizí v podsvětí, neb se nikdy poctivou prací nechtěla živit
- že část migrantů přichází z velmi násilných společností, kde se spory řeší v lepším případě ranou pěstí, v horším případě ozbrojeným útokem (za posledních pár týdnů - minimálně tři rvačky v Německu, jedna v Nizozemí - několik těžce zraněných policistů)
- že se dozvídám, že v nizozemské vesnici, kam umístili migranty, museli do pokladen samoobsluhy usednout muži (pokud seděla v kase žena, část migrantů odcházela bez placení)
-že je jasné, že část přistěhovalců západní společnost nenávidí a přichází do Evropy pouze z ekonomických důvodů popř. přichází s přístupem - tak jsem dorazil a požaduji, abyste změnili následující věci..
- že škola v Bavoří cítila nutnost poslat rodičům dětem dopis, že by bylo záhodno, aby dívky nechodily do školy v šortkách - neb ve vedlejší budově jsou asylanti a mohlo by dojít ke "kulturnímu nedorozumění"
Co se uprchlíků ze Sýrie týče:
a) třetina údajně není ze Sýrie, ale vydává se pouze za uprchlíky ze Sýrie
b) předpokládám, že mezi uprchlíky ze Sýrie bude část, která bude vděčná, že je v bezpečí a bude se podle toho chovat vis. http://www.blisty.cz/art/79239.html
c) nicméně se bojím, že právě proto, že část migrantů pochází ze zámožnějších rodin, bude mezi nimi hodně těch, kteří budou mít nereálná očekávání a nesplnitelné nároky. Takže otázkou je, co se stane, když narazí na realitu.
Problém s nežádoucím importem mafiánů, zlodějů, násilníků etc. nechci bagatelizovat, ale je mi zatěžko uvěřit, že by se kvůli tomu vyplatilo "zavírat hranice". Spíše bych viděl problém v tom, že neumíme kriminalitu řešit obecně. Ostatně myslím (ale důkazy pro to pravda nemám) že zločince i vyvážíme. A sekuriťáci v obchodech a bitky s policií nejsou nic nového.
Nenávidí? No, asi budou i takoví, ale kolik jich je? A jak vlastně chápeme pojem nenávist? Můžu nenávidět spoustu prvků této společnosti, a neznamená to, že jsem nebezpečný člověk. Nepochybně jsou tací, kterým je tato společnost ukradená, a chtějí tu jen vydělávat. Ale je pokrytecké vytýkat to cizincům, když místní rodáci nejsou lepší.
Co se týče nereálných požadavků, deziluzí a kulturních nedorozumění, tak ty buďto překračují zákonné meze, a pak platí to o zločincích, nebo nepřekračují, a pak se to dá nepochybně vyřešit případ od případu (třeba i v rámci menších kolektivů, pokud by to bylo individuálně technicky problematické).