„Ale oni mají iPhony!” Tak reagovalo nespočet jedinců na sociálních sítích vůči uprchlíkům. Ano, mají iPhony a často právě iPhony jim doslova zachránily život, zkontaktovaly s rodinou, navigovaly v neznámém prostředí. Vykonaly tak práci za mnohé vlády. Ovšem nejsme ještě zvyklí na novou image uprchlíka s chytrým telefonem, ani na image nového humanitárního pracovníka, který pomáhá uprchlíkům, aniž by je musel vidět naživo. Realita je bohužel rychlejší než naše schopnost ji sledovat a přijmout.

Nedávno jsem narazila na pár „hackathonů“ věnovaných uprchlické krizi v Londýně, Berlíně a v Řecku. Hackathon je 36-40 hodinový maraton, kde tým odborníků z různých oblastí pracuje na IT projektech s praktickým zadáním. Skupiny jsou složené většinou z IT vývojářů, marketérů, textařů, grafiků, někdy i z lidí humanitního zaměření. Cílem je vymyslet a vytvořit produkt, který by měl praktické využití a který je možné případně dále rozpracovat do podoby startupu.