„A ještě bych si taky letos chtěla opéct špekáček,“ řekla a zasněně se podívala ven z okna do poněkud stísněného pražského vnitrobloku. A tak začalo letní putování Lucie a Jana po stopách českého kempingu.
Člověk se vyvíjel v krajině a to zanechalo stopy v jeho paměti. Proto pozorujeme uklidňující účinek přírodního prostředí, zeleně a tekoucích vod. S tím jak se člověk postupně — se změnami ve způsobu života — vzdaluje přírodě, nabývá tato potřeba stále na síle. A právě touha po krajině velí opustit rušná města a strávit v ní volný čas.
Potřebu opustit Prahu jsme pocítili i my. Po prvotním nadšení z romantického dobývání divočiny jsme se však vrátili do reality. Představa celého víkendu bez čisté tekoucí vody a alespoň instantní kávy po ránu — když už se jeden v lesích musí obejít bez croissantu a café latté — byla natolik vzdálená, že jsme se hned první den našeho výletu odebrali do jednoho z četných kempů.