Postkapitalismus nebo fašismus

Jiří Dolejš

Mluvit o postkapitalismu je legitimní, ale nestačí jen kritizovat chaos a nespravedlnost a věřit, že nová kvalita spolu se změnami výrobních sil zákonitě nastoupí. Odpovědí musí být reálný projekt postkapitalismu.

Míra chaosu ve světě opět narůstá. Globální kapitalismus prožívá krize, které mění svět. Jde o to, jakým směrem budou změny probíhat. Dosavadní krize odhalily slabiny kapitalismu, ale také ho přinutily ke změnám. Zboří se nyní starý svět v jakémsi kataklyzmatickém kolapsu, anebo můžeme stavět zcela nový, lepší svět?

I pokrok, který kapitalismus oproti středověku přinesl, podléhá času a nakonec i dekadenci. Pokrok ale není něco automatického, a regres od civilizace k barbarství je vždy možný. V minulém století byl přeci odpovědí na krizi kapitalismu fašismus. Mysticky diktátorský a reakčně agresivní typ společnosti, který na mikroúrovni ještě připouští svobodnou soutěž, ale na makroúrovni zavádí tuhý korporátní monopolismus.

Někteří utopičtí autoři dnes mluví o vstupu do postkapitalistické éry. Mluvit o postkapitalismu je legitimní a snad i logické. Ale nestačí jen kritizovat chaos a nespravedlnost a věřit, že nová kvalita spolu se změnami výrobních sil zákonitě nastoupí. V podobné situaci před takřka sto lety zavládlo opojení militantní destrukcí starého světa, které davům přinášelo iracionální pocit záchrany světa a obnovy tradičních pojmů (národ).

Ano, rysem kapitalismu je narůstající a dnes už zcela nesouměřitelná nerovnost. V minulém století byla terčem kritiky také plutokracie, což dodávalo rodícímu se fašismu „levičácký“ nádech. Útoky na židobolševické kořeny pak dotvářely obraz nepřítele. Velký kapitál nakonec zůstal po vší té fašistické mobilizaci vášní a nenávisti zcela nedotčen. Nejen německé IG Farben či Krup ale i Exxon, General Motors, General Eelectric a další s fašistickými režimy čile obchodovali.

Dnes je v módě nadávat spíš na bankstery. A útoky na EU naznačují, jako by k svobodě stačilo řečeno s Václavem Klausem odstranit „soudruhy z Bruselu“. Jde ale o svobodné mezinárodní hřiště pro velké korporace a fiktivní bezpečí národní klece pro vystrašené kmány, kterým se tak zabrání dosáhnout mezinárodní solidarity. Mladí extrémisté různé ideologické orientace si paradoxně pod národními hesly notují, jak odstraní diktát Bruselu, aniž by jim docházelo, že bez mezinárodní regulace na nadnárodní korporace nedosáhnou.

Zanadávat si na banky a jedním dechem odmítat cizince a společnou Evropu proto není odpověď na to, jak dosáhnout reálné proměny struktur ekonomické a politické moci. Ta je skrytá v reálném projektu postkapitalismu, který dokáže spojit produktivitu se solidaritou, a který bude mít i nadnárodní, a nikoli národně izolovaný rozměr. Volný trh je abstraktní ideál, který ze spojení anachronického nacionalismu a nadnárodních kapitálových korporací nevzejde.

Prožíváme skutečně proměnu výrobních sil — ať už jí říkáme čtvrtá průmyslová revoluce nebo revoluce informační či vzdělanostní. Automatizace a robotizace přináší nejen růst produktivity, ale proměňuje také pracovní trh. Například Martin Ford (v knize Rise of the Robots) ukazuje, že umělá inteligence oproti mechanizaci zbavuje lidi nejen dřiny, ale i placené práce samotné.

Ne vše vyřeší zkrácená pracovní doba a přesun lidí k novým službám, které se stále bez lidí neobejdou. A všichni nemohou dělat kreativní práci umělců a vědců. Mnozí budou rádi i za nepříliš smysluplné, spíše odcizené „Bullshit Jobs“, jako jakousi maskovanou podporu v nezaměstnanosti, novodobé hladové zdi — ovšem i na ně jsou zapotřebí zdroje.

Mluvit o postkapitalismu je legitimní, ale nestačí jen kritizovat chaos a nespravedlnost a věřit, že nová kvalita spolu se změnami výrobních sil zákonitě nastoupí. Foto Archiv redakce

Fenomén „jobless growth“ (rychleji roste ekonomika než zaměstnanost) je popsán už dnes. Jde o to, jak budou rozdělovány efekty z procesu nahrazování lidí stroji. A je to i problém civilizační. Lidé uvolnění z bezprostřední výroby, nesloužící „kalvínskému kultu práce“, nemusí využít svůj volný čas k smysluplné činnosti. A extrémisté a mesiáši různých apokalyptických vizí se rádi přiživí.

Zacílení na lokální ekonomiku také nezmění globální struktury. Ty jen prostě už nemusí být vázány na konkrétní území. Globalizace je objektivní, ale neprobíhá již cestou centralizace, nýbrž na základě nového, pružnějšího modelu koncentrace moci. Nové fenomény jako sdílení ekonomických statků (takzvaný „share use“), nezávislý základní příjem či lokalizace hospodaření v komunách na síti tak zatím mohou jen stěží být zpružňující součástí páteřní ekonomické architektury moderního světa.

Tváří tvář fašistickému nebezpečí nestačí věnovat se jen tématům obrany a odporu před rasismem a xenofobií. Hledáme shodu na postkapitalistickém projektu a přitom působíme na mezinárodně silném kapitalismem znovu tvrdě dobytém terénu. Je to tedy mnohem složitější. Nová zkušenost přitom odráží značný civilizační posun od časů první i druhé průmyslové revoluce, ale také z prohry pokusu o takzvaný „sovětský model socialismu“.

Rozvinutý trh, usměrňovaný demokratickým plánem, se silnější úlohou společenského vlastnictví a výrobní demokracie; užší sepětí parlamentních reprezentací a hnutí zdola, zakotveném v občanské společnosti ale i transnacionální demokratické instituce — to mohou být důležité prvky širší shody na postkapitalistické odpovědi.

Cesta k sociálně spravedlivé společnosti je dlouhodobější proces, který bude mít různé přechodné etapy. Budou vznikat různé varianty sociálních aliancí zájmů neprivilegovaných a emancipujících se skupin. Důležitým krokem je už upevňování a rozvoj sociálního a právního státu a rozšiřování politiky lidských práv. Jde o nabídku ověřitelné naděje pro většinu, nikoliv útěšných iluzí a snů.

    Diskuse
    JP
    August 6, 2015 v 14.32
    Zajímavý článek, pane Dolejši; bohužel v tuto chvíli nemám čas reagovat podrobněji.

    Takže jenom jednou větou: s analýzou stávajícího stavu bych víceméně bezvýhradně souhlasil; ale co se týče těch možností "projektu kapitalismu", tady bych byl značně skeptický. Nechci popírat platnost i určitého kontinuálního vývoje; ale k opravdu systémové změně to sotva bude postačit.
    PM
    August 7, 2015 v 13.41
    Co je to postkapitalismus?
    ...Rozvinutý trh, usměrňovaný demokratickým plánem, se silnější úlohou společenského vlastnictví a výrobní demokracie; užší sepětí parlamentních reprezentací a hnutí zdola, zakotveném v občanské společnosti ale i transnacionální demokratické instituce?...............to vše jsou známé prvky periodicky platného sociálního kapitalismu a posléze vždy opouštěné ku prospěchu kapitalismu asociálního.
    Zájem o jeho realizaci jde zatím jenajen přes mrtvoly .......bych upozornil.
    August 7, 2015 v 13.44
    regres vers. solidarita
    asi myslíte postkapitalistické projekty...
    No, určitá skepse je na místě, pokud jde o zralost alternativ a schopnost jejich širšího sdílení
    ale bez snahy ovlivnit systémotvorné parametry skutečná pozitivní změna nebude
    Jinak nastane fašizující regres (možná s koloritem levičáckých či pravičáckých excesů).
    Rosa L: kdysi psala socialismus nebo barbarství - svým způsobem se to opakuje.
    Proto je důležitější než sektářské hašteření hledání shody na zásadnější změně, třeba i step by step
    A základem musí být solidarita jak napříč širší sociální strukturou tak i mezinárodně
    probouzení skupinového egoismu, viditelné dnes zejm. ve východní Evropě je na cestě "rozděl a panuj"
    PM
    August 7, 2015 v 14.07
    Ano smrt Rosy a masakr milionů dalších
    nám umožnily zažít periodu sociálního kapitalismus.
    Věčně čerstvou otázkou je, co vše se musí stát, aby se kapitalismus stále neobsluhoval jenom tímto rituálem.
    Mimo teorií podobných Marxismu-Hellerismu tu není nic po ruce ........bych si posteskl.
    JP
    August 8, 2015 v 12.53
    Projekt opravdu postkapitalistický?
    Zásadní výhradu vyjádřil za mě už pan Petrasek; pro mou osobu bych ještě připojil, že ty uvedené téze "postkapitalistického projektu" sotva nějak zásadně překračují horizont katalogu požadavků sociální demokracie. Čili toho politického seskupení, které už dávno rezignovalo na skutečnou systémovou změnu, a spokojilo se s "mírným pokrokem v mezích zákona". Tím že tento ryze reformistický program označíme nálepkou s nápisem "Postkapitalistický projekt", z toho opravdu sotva vytvoříme dějinný impuls s potenciálem skutečné systémové změny.

    --------------------------------------------------

    K jednotlivým bodům:

    "Rozvinutý trh usměrňovaný demokratickým plánem" - to je v podstatě klasické contradictio in adiecto.

    Trh - a tím spíše trh rozvinutý - je přesně to, co si žádným způsobem poroučet nedá. A to ani "demokraticky". Trh je samozřejmě možno do u r č i t é míry omezovat a usměrňovat; ale jak už konstatoval pan Petrasek, tohle už ty "demokratické" státy současnosti už dávno vyzkoušely. A udělaly přitom i tu zásadní zkušenost, že v tomto usměrňování a omezování prostě existuje určitá hranice, kterou nelze překročit - neboť příliš svázaný trh vede nevyhnutelně k poklesu ekonomického výkonu.

    Mimochodem - co to vlastně má znamenat, to "demokratické plánování"?

    Má se znovu instalovat pověstná "Státní plánovací komise", která svým řízením socialistické ekonomiky jenom permanentně prokazovala naprostou nesmyslnost jakýchkoli pokusů nahradit trh centrálním plánem?

    A jakou roli tady má vlastně hrát onen "demokratický" prvek? Kdo bude oním Velkým demokratem, který nám bude moudře a spravedlivě řídit trh?

    Bude to lid ve volbách? - Ten lid, který je víceméně plně propadlý konzumu, a jeho jediným "demokratickým" rozhodnutím tedy nevyhnutelně nebude nic jiného, nežli aby tento trh roztáčel své soukolí ze řetězu utržené produkce čím dál tím více?

    Nedělejme si žádné přehnané iluze o demokracii (o tom zrovna běží diskuse pod jiným textem); pokud chceme opravdu h u m a n i z o v a t produkční procesy společnosti, pak ten demokratický faktor tady bude jenom jedním z mnoha, a sám bude muset být vyvažován a kontrolován celou řadou faktorů jiných.

    "Silnější úloha společenského vlastnictví" - jakýpak význam by to vlastně mělo? Svého času byla více nežli polovina rakouského HNP produkována subjekty ve vlastnictví státu - přestal snad proto rakouský kapitalismus být kapitalismem? Rozhodující je nakonec vždycky trh a jeho charakter - jestliže dominantním faktorem ekonomiky nadále zůstává trh, musí se jeho diktátu plně podřídit i produkční místa vlastněná státem.

    "Výrobní demokracie" - zní velice hezky, ale v zásadě plně platí právě řečené: i všechna ta družstva atd. se nakonec musí plně podřídit diktátu trhu a logice zisku, chtějí-li ekonomicky přežít. "Demokraticky" si mohou rozhodovat nanejvýš svá vlastní interna (třeba kdo bude příští týden dělat noční směny); ale to je asi tak všechno.

    - Mimochodem, právě jsem v německých novinách četl velice zajímavý článek na téma "Solidární ekonomika", je to právě o takovýchto "demokraticky" řízených firmách; ještě přes víkend tento článek zpracuji a předložím redakci.

    "Užší sepětí parlamentních reprezentací a hnutí zdola" - opět je dosti nejasné, k čemu by to vlastně mělo vést. Pokud těmi "hnutími zdola" jsou míněny všechny ty ekologické a jiné "alternativní" iniciativy, pak je nutno si uvědomit, že rozhodující politické subjekty (strany) jsou tady výhradně pro to, aby udržovaly a neustále zvyšovaly blahobyt (tj. konzum) rozhodující části obyvatelstva - tedy svého potenciálního voličstva.

    A protože programy těchto alternativních hnutí pravidelně směřují proti logice tohoto přebujelého konzumu, pak se základní zájmy těch "parlamentních reprezentací" a těchto "hnutí zdola" apriori diametrálně rozcházejí. O nějakém "užším sepětí" těchto dvou protichůdných subjektů je za těchto okolností možno jenom si nechat zdát.

    --------------------------------------------------

    Sečteno a podtrženo, pane Dolejši: je sice bezpochyby hodné uznání, že se - jako jeden z mála - vůbec snažíte o konkrétní formulování nějakého společného programu či projektu levice, který by směřoval k překonání stávajícího kapitalismu; ale nedá se nic dělat, ty Vaše představy možných řešení jsou pouze příliš dílčí, nežli aby mohly mít potenciál kapitalistický ekonomicko-společenský řád opravdu nahradit nějakým novým, principiálně jiným a lepším.

    Už jsem to naznačil minule: cesta k překonání kapitalismu nebude v žádném případě lineární, nebude to přímá cesta, kdy bychom prostě jenom mohli tak nějak posilovat prvky, které svým charakterem tak nějak ukazují směrem za kapitalismus. Jestliže má opravdu být změněn systém, pak je zapotřebí popadnout býka rovnou za rohy. A ne ho jenom trochu lehtat plácačkou na mouchy.
    JP
    August 8, 2015 v 13.00
    Demokracie a humanismus
    Ještě jednou bych zdůraznil to, co jsem v předešlém textu zmínil jenom letmo: "demokracie" a "humanismus" jsou opravdu dva zcela rozdílné pojmy. A to jedno naprosto nevyplývá automaticky z toho druhého; a to platí v obou směrech.

    To je naprosto běžná záměna v současné době: všechno se točí jenom kolem demokracie, a tak nějak se - ovšem bez jakéhokoli důkazu - předpokládá, že demokracie s sebou automaticky přinese také všeobecné zlidštění všeobecných poměrů, jmenovitě pak ekonomiky.

    Demokracie ale stále ještě nakonec zůstává jenom f o r m o u formulace politické moci; a naprosto tím není dána garance opravdu pozitivního, humánního obsahu.

    Ono je to totiž tak svůdně jednoduché: zaveďme si demokracii, a ta už za nás udělá všechno ostatní.

    Ale opravdu h u m a n i z o v a t společnost, náš celý svět - to je úkol nesrovnatelně širší, mnohotvárnější a obtížnější; a tak se do takovéhoto projektu raději nikdo ani vůbec nepouští.
    August 8, 2015 v 14.50
    sklońovat humanismus nestačí
    protimluv trh a regulace ? tak to naprosto ale naprosto (!) nesouhlasím - úplný opak je pravdou. Tady je právě ta dělící čára mezi sněním a vědou, utopismem a realismem.
    Tuhle ideologicky umělou antinomii léta pěstovali na jedné straně stalinisti a na druhé neoliberálové. Není dnes ekonomiky která by nebyla tržní a která by nebyla tak či onak regulovaná.
    A v pochopení jak usměrňovat trh který byl i před kapitalismem. a bude i po něm či jak ho využít jako klíčového systému a současně potlačit jeho nedostatky je právě perspektiva.
    A právě v tom kvalitativně vyšším spojení je ten rozdíl oproti "pouhým požadavkům reformní levice". To vůbec není dílčí, ale naopak zásadní a kdo chce něco jiného a lepšího měl by říci co.. aby to bylo možné otestovat zda nejde jen o krasomluvu.
    PM
    August 8, 2015 v 16.58
    Postkapitalismus je společenskopolitický projekt nekapitalistickch zákonitostí
    Jenom jsem podotkl, že sociální kapitalismus je stará vesta, mezi křesťany pěkně obnošená několikrát odhození a přešívaná,
    a byl jsem nařknut z krasomluvy a hozen do jednoho pytle se skloňovateli humanismu.
    Vymiňuji si 1. aproximativní nárys projektu s velmi záhadným pracovním názvem Postkapitalismus........obratem.
    Seriózně -
    navodit široký občanský zájem o revival sociálního kapitalismu si dovedu představit. Jak vyloučit zločinecké elementy ze sféry liberálního podnikání, které koncentruje narcisticky orientované hrabivce a odpuzuje altruisty méně.
    JP
    August 9, 2015 v 11.20
    Projekt demokratizace a projekt humanizace
    Pane Dolejši, ještě jednou: samozřejmě že současný kapitalismus respektive trh j e regulovaný; to je samozřejmost, kterou nikdo nepopírá.

    Ale, ještě jednou: existuje určitá hranice, za kterou tento - přirozeně na z i s k orientovaný - trh prostě už nelze dále omezovat, protože jeho vlastní logika to nepřipustí. Další jeho regulace a omezování by znamenalo konec tržních funkcí - a tedy rozklad ekonomiky.

    Je skutečně podivuhodné, jak levice stále znovu dokáže ignorovat zkušenosti - dokonce dvojí! - francouzských socialistů s jejich pokusy, právě tento kapitalistický trh s o c i a l i z o v a t nad onu přípustnou míru. Poprvé to bylo za Mitterranda, kdy francouzští socialisté měli jak prezidentský úřad, tak i naprostou většinu v parlamentu. Mohli si tedy odhlasovat co chtěli, a také to udělali. Zcela ve shodě se svým socialistickým programem.

    A tak se začalo zestátňovat, přijala se veškerá možná sociální opatření ve prospěch dělnictva, omezila se možnost propouštět, vzpomínám-li si ještě dobře zvýšily se minimální mzdy, reguloval se bankovní sektor.

    A - jaký byl výsledek těchto opatření "ve prospěch lidu"? - Naprostý propad ekonomiky. Tržní prostředí bylo těmito sociálními a socialistickými opatření sešněrováno natolik, že to ekonomika neunesla. Pracovní síla se stala tak drahá, že se vůbec nevyplatilo ji "vykořisťovat".

    No, zkrátka: ten propad ekonomiky byl natolik drastický, že nakonec to bylo to samotné d ě l n i c t v o, které svými masovými protesty socialistickou vládu donutilo, aby naprostou většinu těch svých "prolidových" opatření zase vzala zpátky.

    A za Hollanda, jak řečeno, to francouzští socialisté zkusili znovu. Výsledek? - Naprosto stejný.

    Tak opravdu nevím, pane Dolejši, jestli chcete ty experimenty francouzských socialistů opakovat donekonečna stále znovu a znovu.

    Jedinou možnou alternativou by bylo, že máte nějaký tajný recept, jak to přece jenom dokázat: svázat trh, aniž by ztratil svou primární ekonomickou funkci. Musím přiznat, že mně takovýto spásný recept doposud není znám.

    ---------------------------------------------------

    Tím nechci popírat, že v z á s a d n í m smyslu máte pravdu. Samozřejmě, že vývoj vpřed (pokud nám vůbec bude dopřán) může jít jedině tou cestou, že se na jedné straně z a c h o v á trh (jakožto ryze ekonomická nezbytnost) - a na straně druhé se najde nějaký způsob, jak tento trh alespoň v zásadních rysech uvést do souladu s autentickými potřebami lidské bytosti. (Používám pro změnu tuto formulaci, když už jste natolik skeptický k pojmu "humanismus".)

    Nicméně, ten konkrétní model který jste tu předložil, opravdu nebudí dojem, že by mohl mít potenciál vést k nějaké opravdu zásadní systémové změně, co se fungování stávajícího - ovšemže kapitalistického - trhu týče. Ta představa nějaké lineárně narůstající "demokratizace" - musím přiznat, že taková představa se mi jeví ještě daleko nereálnější a snivější, nežli jakýkoli projekt humanizace.

    Takovéto "projekty humanizace" byly v lidských dějinách uskutečněny už několikrát (křesťanství, antika, renesance...); ale kdy se v dějinách podařilo úspěšně a trvale zlomit moc psychoekonomického zákona neustálé maximalizace zisku nad člověkem?...
    JP
    August 9, 2015 v 11.42
    Zločinecké elementy?
    Pane Petrasku, ten problém je ovšem ještě daleko hlubší. Ty "zločinecké elementy" samozřejmě existují, existovaly vždycky, a ta slušnější část společnosti vždycky musela trpět pod jejich excesy.

    Ale jde o to, že v rámci kapitalismu - a jeho logiky - je nakonec zcela lhostejné, jaké osobní charakterové vlastnosti má ten či onen podnikatelský (respektive vlastnický) subjekt. Jak to krásně ukázal Marx, kapitál v podstatě "jedná sám". On je ten pravý činitel, který hýbe celým produkčním prostředím, který všechny mezilidské vztahy podřizuje svým vlastním potřebám, totiž neustálé maximalizaci zisku. On je tím "vrchním zaměstnavatelem", který přijímá a zase propouští pracovníky, čistě podle toho, co je pro něj samotného právě výhodnější.

    Je už to hodně dlouhá řada let, kdy byla podle - nevím jestli knihy či scénáře - Vladimíra Neffa natočena opravdu zajímavá televizní inscenace. Někdy z dob devatenáctého století. Majitel továrny (vzpomínám-li si dobře, hrál ho Luděk Munzar) byl svým založením přesvědčený humanista, který se svými dělníky zacházel slušně až přímo přátelsky, platil jim slušné mzdy.

    Jenže... Jenže pak se cosi zadrhlo. Přišly potíže s odbytem; klesly zisky, a dokonce hrozil krach.

    A - najednou se začaly dít věci. Ten natolik humánní, přátelský patron se najednou proměnil v tvrdého, nesmlouvavého kapitalistu. Který bez milosti začal propouštět zaměstnance, snižoval platy. A - podle všeho z toho všeho ani neměl výčitky svědomí. Jakmile totiž začne boj o vlastní holou existenci, tam prostě každý vycení zuby.

    Jen tak mimochodem: to co Vladimír Neff stvořil jako literární fabulaci, tak v podstatě ten samý fenomén jsem svého času zažil sám, jakožto zaměstnanec jedné malé firmičky v Německu.

    Byl to v podstatě rodinný podnik; šéf - z nejhlubšího přesvědčení sociálně orientovaný, nejednou mi vyjevil své krédo: "Wissen Sie, Herr Polacek, der Kommunismus war schlecht, aber der Kapitalismus ist auch nicht besser!" Čili, že komunismus byl špatný, ale kapitalismus také není lepší.

    Jenže - pak došlo přesně k tomu samému, co v tom příběhu od Neffa. Obchody začaly jít špatně. Situace byla napjatá. Šéf ztrácel nervy. Ne, nezačal propouštět (nebylo koho, na to byla firma příliš malá). Ale - celá atmosféra, doposud tak familiérní, byla beznadějně otrávená. Svou dlouholetou obchodní cestující, k níž měl trvale velmi přátelské styky, najednou začal podezírat, že si ulévá peníze stranou. Nakonec odešla sama. Stejně jako ještě jedna další.

    Takže, pane Petrasku, jaké nám z těchto příběhů plyne ponaučení: opravdu to není jenom ta hrstka "zločineckých elementů", která by nám tak nějak kazila ten náš krásný liberalismus. Ti ho - a jeho neomezené volnosti - pouze využívají ke svým asociálním excesům.

    Ale to, co na běžícím pásu produkuje celý ten ahumanismus kapitalismu, to není nic jiného nežli - ten liberalismus sám. Neboť tento liberalismus znamená automaticky plnou volnost i pro kapitál, s jeho principiálně ahumánní logikou.
    August 9, 2015 v 19.33
    ad M.Petrasek : ano - z rozbíhavých postkapitalistických přístupů je v případě realizace dosáhnout shody na klíčových systémotvorných parametrech. V tom se shodneme - nárys projektu je téma na diskusi "numero uno". Zločinnosti kapitalistů či socialistů nechme stranou, ale o regres by jíti nemělo
    ad J.Polaček : ne - na trhu a zisku samo osobě nic zločinného není, je snad zločinná gravitace, rozpad atomů či magnetismus ? To bych se více obával vašeho tajného receptu - víra v něco takového nepomůže, mytologie někdy probouzí nechtěné příšery
    Asi jte to tak nemyslel ale nezbývá než nemluvit jen v kategoriích altruismu, dát s pokorou nohy na zem a re
    spekt k tomu jak to naše pozemské bytí funguje
    JP
    August 10, 2015 v 12.36
    Pane Dolejši, je mi - musím otevřeně přiznat - čím dál tím záhadnější, jak jste kdy mohl vyučovat marxismus.

    Nejde o to, že by gravitace byla "zločinná" - ale ona jaksi člověka pořád strhává jedním směrem, a to sice dolů. A je opravdu dobré o této její vlastnosti vědět, především když stojíme na okraji propasti.

    Stejně tak i určité ekonomické faktory jako tržní ekonomika, diktát maximalizace zisku, společenská role kapitálu atd. - to jsou všechno momenty a síly které člověka a celou společnost strhávají určitým směrem. Tohle je skutečně ten naprostý základ celého Marxova učení.

    Opravdu je mi záhadou, jak by podle Vašich představ měla vlastně ta lepší, "postkapitalistická" společnost vypadat.

    Jestliže ji budeme nějak "demokratizovat", ale veškerá ekonomika (a tedy i veškerá společnost) budou nadále ovládány diktátem volného trhu, a tedy nezřízené honby za ziskem a tvorbou kapitálu, pak celá ta "postkapitalistická" společnost nebude moci stejně udělat nic jiného, nežli se "demokraticky" právě tomuto diktátu trhu a kapitálu podřídit!
    + Další komentáře