Médii před nedávnem proběhla pro mnohé šokující zpráva. Třicetiletá floridská učitelka Jennifer Fichter byla odsouzena k 22 letům vězení za nezákonný sexuální kontakt s nezletilými. Měla se ho dopustit celkem ve 37 případech se třemi sedmnáctiletými studenty.

U části české veřejnosti vyvolalo její odsouzení vlnu solidarity, vznikla dokonce petice za její osvobození, čítající k tomuto okamžiku bez mála osm tisíc podpisů. Její signatáři požadují okamžité propuštění odsouzené s tím, že sex třicetileté ženy se sedmnáctiletými chlapci není zločin. Někteří uživatelé sociálních sítí podporu symbolicky vyjádřili profilovým obrázkem s ikonickým nápisem Je suis Jennifer.

Pro autora a podporovatele petice mám špatnou zprávu. Jednání, jehož se měla floridská učitelka dopustit, je podle dostupných informací i v našich končinách kvalifikováno jako trestný čin. Terminologicky přesně se jedná o přečin sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, na který trestní zákoník pamatuje trestní sazbou až pět let odnětí svobody. S ohledem na počet obětí a skutků není nijak vyloučené, že i zdejší soud by ve věci uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, tj. vězení.

Nemohu rozebírat jednotlivé aspekty floridského případu, o němž mám jen kusé informace ze zahraničních médií, zajímá mě však jeho česká rezonance. Stejně jako pro patrně valnou většinu z nás je pro mě uložený trest drakonický, daleko za mou hranicí představy spravedlivého trestu. S hlasem rozhořčených se však cítím být v ještě větším rozporu.

↗

Třicetiletá floridská učitelka Jennifer Fichter byla odsouzena k 22 letům vězení za nezákonný sexuální kontakt s nezletilými. Měla se ho dopustit celkem ve 37 případech se třemi sedmnáctiletými studenty. Repro wehs.com

Pominu-li, byť s velkým úsilím, neznalost trestního zákoníku, porazí mne absolutní necitlivost vůči nepřijatelnosti zneužití sexu jako nástroje moci. Zákon doslova říká, že pachatelem trestného činu se stává i ten, který přiměje jiného k pohlavnímu styku, zneužívaje jeho závislosti, nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.

Trestným je takové jednání vůči osobám bez rozdílu věku a pohlaví, tedy i dospělým, případná nezletilost oběti přistupuje jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Opravdu je tak nezřetelná, byť potenciální, škodlivost uvedeného počínání od někoho, na němž závisí něčí studium, zaměstnání nebo podmínky ve výkonu trestu odnětí svobody?

Občanský protest obsahuje i prvek jevu v angličtině známého pod termínem „victim blaming“, obviňování oběti. Studenti si za to přece mohli sami, dělali to dobrovolně, je to zločin bez obětí, měli by sami sedět na lavici obžalovaných.

Opět musím tuto výhybku mimo náš právní systém vrátit tam, kam patří. Zákon v těchto případech předpokládá, že k jednání pachatele nedochází proti vůli poškozeného. S použitím násilí, vyhrůžek, zastrašování trestní právo spojuje úplně jiné skutkové podstaty, nejčastěji ono velmi dobře známé znásilnění.

O sekundární viktimizaci, jejíž součástí je nepochybně i kladení zodpovědnosti na toho, komu bylo ublíženo, bylo napsáno i řečeno mnoho. Zdá se, že je to pořád ještě málo.

Nepřehlédnutelným aspektem zastání, jehož se odsouzené ženě dostává, je proklamace o údajně splněném snu každého pubertálního chlapce. Nejsou mi, naštěstí, známy obsahy všech sexuálních fantazií. Shodneme se nicméně na tom, že představy a jejich realizace se mohou kvalitativně lišit.

Mnozí z těch, kteří prošli podobnou zkušeností jako američtí studenti, si do života odnesli vážné trauma. „Učitelka sexu“ může být nebezpečné klišé — možná je na čase ho rozbít.

mso-fareast-font-family:"Times New Roman";mso-fareast-theme-font:minor-fareast;

—