Ekonomové a marxismus

Jiří Dolejš

Marxův koncept emancipace člověka na základě překonání odcizení práce má důležité ekonomické souvislosti. Mezi ty patří i pochopení významu mezinárodního obchodu pro pokrok.

Dnešní ekonomické učebnice se zmiňují o Karlu Marxovi (1818-1883) jen okrajově. Přitom tento klasik, byť původním vzděláním právník, se ekonomickým vědám věnoval velmi intenzivně.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Jeho spisky právě z tohoto oboru patří mezi ty nejnáročnější na pochopení a byly mnohokrát uctívány, vykládány, přehodnocovány i pohřbívány. A jejich nesnadná četba je problém jak pro konzervativní či neoliberální myslitele na pravici, tak i pro ty, co se hlásí k jeho odkazu, především na levici, kde je dnes bohužel ekonomie tak trochu popelkou.

Nikdo nepopře, že Marx svým učením, které je filosofií i politickým programem, ovlivnil novodobé dějiny. A jeho ekonomické myšlení v tom nepochybně hrálo klíčovou roli. Bohužel právě ekonomická část jeho díla patří mezi tu nejobtížnější. Číst Marxovo ekonomické dílo lze nábožně, či s opovržením, ale pochopit dědictví jeho analytického přínosu v této oblasti vyžaduje kritický rozum a  i znalost vývoje ekonomického myšlení.

Zde je důležitý vznik nauky zvané politická ekonomie. Na rozdíl od pozitivní „economics“, která pracuje více s kvantitativními metodami, je to obor, který se snaží zobecnit a využít zákonitosti „politického těla“ společenské výroby.

V objevu politické ekonomie přínos Marxe nespočívá, tento pojem se ostatně vyskytuje už u Antoine de Montchretien (viz pojednání „Traite dé l´Économie Politique“, 1615). A Marx sám uznával jako svého mistra v tomto oboru zejména představitele anglické politické ekonomie Davida Ricarda (1772-1823).

U Marxe se politická ekonomie stává ideologií, která pracuje s metodou filosofické abstrakce. Analyzuje především pojem kapitál a jeho antagonismus k pojmu práce. Právě od Ricarda přebírá pracovní teorii hodnoty a aplikuje ji na práci samotnou (transformace práce na pracovní sílu a nadpráce na nadhodnotu).

A s teorií hodnoty je spojena i kritika Marxe pro tzv. transformační problém, tedy že vztah mezi I. a III. dílem Kapitálu nevysvětluje, proč celospolečenská suma hodnot není rovna sumě výrobních cen. Jak dál pracovat s pracovní teorií hodnoty, je ale jiná otázka, než o kterou mně nyní jde.

Joseph Schumpeter vcelku trefně označuje Marxe pro jeho ekonomické názory, vycházející z anglické klasické politické ekonomie, za ricardiána. U Davida Ricarda můžeme najít nejen pracovní teorii hodnoty, ale také teorii mezinárodního obchodu a s ním spojený koncept komparativních výhod. Ústilo to u něj do politického požadavku zrušení obilních zákonů (Corn Laws) jako bariéry svobody obchodování.

Karel Marx odmítal víru v marxismus jako zjevenou pravdu. Foto Flickr

Také Marx chápal ochranářství obilních zákonů jako reakční, konzervativní (viz jeho bruselská řeč z roku 1848). A ve své analýze zbožní výroby se dostal k pochopení významu svobodného obchodu pro rozvoj ekonomiky.

Zástupci politické pravice, jako např. předseda ODS Fiala, se domnívají, že svoboda obchodu patří mezi typicky pravicová témata.

Petr Fiala nechápe, že i Karel Marx svou vizí říše svobody vlastně patří do liberálního proudu. A že Marxův koncept emancipace člověka na základě překonání odcizení práce je sice konceptem ideologickým, má však důležité ekonomické souvislosti. Těmi je i ono „ricardiánské“ pochopení významu mezinárodního obchodu pro pokrok. A Marxův hlas svobodě obchodu je pak v rámci jeho učení i hlasem pro urychlení sociální revoluce.

Je to nepochybně důležité téma také pro politickou levici, která i po ukončení nepovedeného experimentu s netržní ekonomikou před rokem 1989 někdy tápe ve svém pojetí potřeby rozvoje zbožní výroby (tedy i pochopení významu peněz a svobodného obchodu). Pro komentátora Martina Hekrdlu tvrzením, že Marx podporoval „free trade“, prý přestávám být marxistou. Nechám stranou, kdo má patent na to určovat, jaké čtení Marxe je to pravé.

Sám Marx odmítal víru v marxismus jako zjevenou pravdu. Důležitější je pochopení, že pro Marxe nebyla politická ekonomie věda o hrabivosti a volný trh nebyl nástrojem dehumanizace, ale rozvoje společenské dělby práce. A kdyby dnes Marx žil, nejspíš by pochopil hodnotové vztahy jako klíčové i pro postkapitalistickou společnost.

Snahy o útěk od objektivní globalizující zbožní výroby k nějakému netržnímu a lokálnímu hospodaření by pro Marxe byly možná předmětem neméně ostré ironie jako byly např. koncepty Proudhonovy či Bakuninovy. Skutečně svobodný trh nespočívá v ochraně domácí buržoazie před buržoazií cizí.

Srovnávat filosoficky liberální a univerzalistický rozměr Marxe s politickým konzervativním liberalismem a ekonomickým neoliberalismem konce 20. století je minimálně nepochopení. Stejně jako je iracionální odmítat rozvoj zbožní výroby v nadnárodním měřítku z pozic národního egoismu.

Marx síle osvobození zbožní výroby docela dobře rozuměl. A i proto označoval ochranářské bariéry své doby za reakční. Pravda, nezformuloval to pro alternativní politickou ekonomii, pro ekonomickou doktrínu socialismu. K tomu neměl v 19. století podmínky. Ale také nikdy kritizovaný kapitalismus neztotožňoval s trhem a obchodem. A určitě by nechtěl spoutat potenciál rozvoje civilizace národními ekonomikami schovanými za hradbami protekcionistických opatření.

Ať již se tedy k Marxovi hlásíme či nikoliv, měla by pro nás být např. taková WTO hracím polem a ne úradkem ďáblovým. Nadnárodní trhy jsou objektivní realita, kterou by mohla zvrátit jen nějaká katastrofa.

Nemá proto smysl, aby levice byla apriorně proti volnému obchodování v širším měřítku. Jen musí důkladně hlídat, jakým postupem a v jakém tvaru jsou staré bariéry mezi lokálními trhy uvolňovány. A k tomu je zapotřebí mít praktický názor na podobu různých uzavíraných bilaterálních i multilaterálních obchodních smluv jako součásti agendy jakéhokoliv věcného vládnutí.

    Diskuse
    Nu ano, jak se to jeví, s tím zpropadeným Marxem a s jeho pojetím trhu (přesněji řečeno, s jeho recepcí) zůstávají stále spojeny nemalé problémy. Zdá se, že bude zapotřebí celou tu záležitost s trhem ještě důkladně prodiskutovat. Jakmile budu mít trochu více času, budu se tomuto tématu věnovat ještě podrobněji. (Pravděpodobně zítra.)
    JP
    January 31, 2015 v 13.40
    Tržní vztahy, Marx a komunismus
    Počněme otázkou: proč se vlastně levice vůbec má zajímat o to, jestli je kapitalistický trh opravdu "volný", to jest globalizovaný, anebo jestli je omezován nějakými národními či lokálními hranicemi a restrikcemi? Neměli by si tuto záležitost rozhodnout prostě jenom kapitalisté mezi sebou? Jaký to má mít smysl pro levici, přidávat se v tomto sporu na tu či onu stranu v rámci jednoho kapitalistického tábora?

    Může existovat jedna jediná okolnost, kdy by levice mohla mít dostatečný důvod k takovémuto zaujetí postoje: pokud by se důsledně vycházelo z předpokladu, že jedno z těchto obou řešení by mohlo vytvořit takové podmínky, které by levici umožnily provést takové změny stávajícího systému, které by mohly přinést zásadní sociální humanizaci ekonomicko-společenských poměrů, což byl vždycky tradiční cíl levice.

    Omezování volného trhu ve prospěch "netržního a lokálního hospodaření" - tady má Jiří Dolejš naprostou pravdu, že takovéto snahy by ze strany Marxe sklidily nejspíš jenom sžíravý posměch. Z jeho pohledu by to nebylo nic jiného, nežli rozvoj produkčních sil lidstva (a tedy pokrok lidstva vůbec) srážet zpátky někam na úroveň prvotních lovců a sběračů.

    Ovšem: je z této skutečnosti opravdu možno bez dalšího dovozovat, že Marx by byl jakýmsi "přítelem volného trhu"? Nic by nebylo zcestnějšího, nežli takováto představa.

    Ano, Marx se samozřejmě ve své době stavěl proti omezování mezinárodního obchodu - právě proto, že to v jeho očích brzdilo rozvoj k a p i t a l i s t i s k é h o !! způsobu ekonomiky. A Marx samozřejmě chtěl, aby se ta kapitalistická ekonomika rozvinula co nejrychleji a co nejdále - neboť právě až na tomto svém naprostém dovršení (o tom byl Marx pevně přesvědčen) dojde k onomu zlomovému momentu, kdy se jasně ukáže omezenost této kapitalistické ekonomiky, a dojde k jejímu vystřídání ekonomikou komunistickou.

    A takto - komunistická - ekonomika bude charakterizována právě tím, že v ní budou zrušeny a odstraněny v š e c h n y instituty a struktury ekonomiky kapitalistické; to jest, v řadě naprosto prvé bude odstraněna a zrušena t r ž n í produkce; neboť dokud existuje tržní produkce a trh, do té doby je člověk-výrobce vydán na milost a nemilost těmto samočinným, živelným, odcizeným mechanismům trhu a tržní směny.

    Pro Marxe prostě n e e x i s t u j e kompatibilita "volného trhu" a komunismu, neexistuje pro něj slučitelnost zbožní směny a skutečné svobody člověka. Pokoušet se Marxovi podsouvat takové pojetí, jako by on byl nějakým příznivcem či propagátorem "volného trhu" - ne, to je opravdu naprosté stavění Marxe na hlavu; a v tomto smyslu je v daném případě skutečně nutno dát za pravdu M. Hekrdlovi, že kdo se o něco takového pokouší, ten opouští půdu autentického marxismu.

    Tady se opravdu nejedná o to, jaké "čtení Marxe" je to pravé či nepravé, a kdo o tom má rozhodovat: Marx sám se na toto téma vyjádřil zcela jasně, jednoznačně a nezpochybnitelně. Zrušení tržních vztahů (a tedy: trhu vůbec) je pro Marxe naprosto esenciální součástí celého jeho konceptu osvobození se člověka z pout kapitalistického produkčního způsobu; tady prostě není nadále o čem diskutovat.

    Dejme si pro názornost ještě jeden příklad z jiné oblasti, proč a z jakých důvodů Marx svého času viděl nutnost volného (kapitalistického) trhu: je to asi něco takového, jako když chceme postavit dům, tak k tomu napřed potřebujeme lešení. Ale když už je ten dům postaven, pak už asi sotva bude patřit k jeho účelu, aby jeho obyvatelé i nadále bydleli - uprostřed lešení! Jakmile je stavba hotova, jakmile je schopna sloužit svému vlastnímu účelu - pak je načase odbourat (a případně na hromadu starého harampádí odhodit) všechno to, co sloužilo její výstavbě, ale nadále už je jenom balastem.

    Tržní vztahy za kapitalismu nebyly pro Marxe ničím jiným, nežli takovýmto nezbytným "lešením" pro výstavbu zcela nové, komunistické společnosti. Ale v žádném případě nebyly tím, v čem by člen komunistické společnosti měl či mohl i nadále "bydlet"...
    Takže, zopakujme si: vzývání trhu a tržních vztahů je naprosto jednoznačným rozchodem s klasickým marxismem.

    Bylo by však zcela zásadní chybou, se prostě spokojit s tímto konstatováním, a s poukazem na Marxovy téze z 19. století ukončit jakékoli další úvahy na téma trhu a tržní hodnoty. A Jiří Dolejš naprosto nemá nepravdu s tím, že daleko smysluplnější by bylo ptát se, jaký pohled by na tuto záležitost měl Marx v dnešní době.

    To původní Marxovo absolutní odmítnutí trhu a tržních vztahů za komunismu se totiž mohlo do určité míry jevit legitimní jenom a pouze potud, pokud ještě nebyl znám experiment se zavedením komunistické společnosti - a pokud ještě nebylo známo naprosté ztroskotání těchto pokusů. A to - kromě jiného - právě i v oblasti ekonomiky.

    Jedním slovem: dnes už je nezpochybnitelné, že fungující ekonomika bez trhu není možná. A teď je ovšem možno si klást velice zajímavou otázku: jak by si d n e s poradil Marx s tímto problémem? Když na straně jedné by nemohl odvolat svou zásadní kritiku tržních vztahů a trhu, aniž by tím nepřivedl k pádu celý svůj koncept komunistické revoluce - ale kdyby zároveň nemohl zavírat oči před tím, že ta jeho představa komunistické ekonomiky naprosto nefunguje, jakmile se ní odstraní elementy p r á v ě oné jím tak zavrhované ekonomiky tržní?

    Přes všechen respekt k nepochybným Marxovým schopnostem jedinečného myslitele, je nutno mít nemalé pochybnosti o tom, zda by Marx dokázal toto dilema vyřešit. Hledání nových cest, to totiž není otázka jenom čistě teoretická; je to také záležitostí vlastního světonázoru, respektive záležitost charakteru dané osobnosti. Marx byl prostě příliš velký radikál, příliš dravě směřoval k jasnému, jednoznačnému řešení, nežli aby bylo možno od něj reálně očekávat, že bude ochoten ponořit se do velice komplikovaného rozpracovávání složitě propletených faktorů, kde jeden a týž element může mít jak negativní, tak i pozitivní funkci, podle toho v kterém kontextu právě působí.

    Zdá se, že tento nový pohled na celou problematiku si budeme muset vypracovat už sami, bez (primární) pomoci Marxe; o tom ale zase až příště.
    January 31, 2015 v 23.4
    marx trh povrzuje, nikoliv vyvrací
    že by se nás netýkalo v čem žijeme ? že by tak klíčová vládní agenda jako uzavírání mezinárodních smluv nám měla být lhostejná ? To asi ne
    Nemyslím ani že by platila i zásada čím hůře tím lépe - tedy něco jako sypat písek do soukolí kapitalismu aby lidi byly ještě naštvanější.
    A pokud jde o doktrinální výhrady tak zdůrazním že Marx neztotožňuje trh s kapitalismem tudíž nevylučuje trh z postkapitalistického uspořádání.
    Marx je kritikem kapitálu nikoliv trhu, analyzuje i předkapitalistickou prostou zbožní výrobu Vymítačem trhu jako místem směny, cenovým průsečíkem nabídky a poptávky z ekonomiky se stal až J..V Stalin
    takže spojení Marx a trh není stavění Marxe na hlavu- to ani náhodou. Naopak .. jediný problém je že nám klasik neráčil dát svou praktickou představu nové ekonomie
    takže si skutečně budeme muset poradit už bez něj.
    JP
    February 1, 2015 v 11.58
    Marxův způsob dialektiky; Hegel a Sokrates
    Je mi líto, pane Dolejši, ale skutečností je skutečně pravý opak: Marx z t o t o ž ň u j e trh s kapitalismem, a tudíž v y l u č u j e trh z postkapitalistického uspořádání. Konkrétní - a zcela jednoznačné - výroky Marxe na toto téma jsem uvedl už v dřívějších diskusích; v případě potřeby je mohu uvést znovu.

    Teď ale pokračujme ve výkladu celé záležitosti; tím se také blíže osvětlí určité souvislosti.

    Je nezbytné vrátit se až na samotný počátek všech věcí - totiž k tomu momentu, kdy Karel Marx cítí potřebu radikálně odvrhnout (levicový) hegelianismus, a oproti v oné době zcela dominantnímu Hegelovu modelu společnosti a státu vytvořit svůj model vlastní.

    Počněme tím, jakým způsobem se Hegel díval, jak hodnotil tzv. "občanskou společnost v materiálním smyslu" - čili tu společnost, pro kterou se později v marxistické terminologii vžil pojem "buržoazní".

    Je nutno zaznamenat, že ten Hegelův pohled na tuto společnost je velmi nevšední; a jak uvidíme dále, je to právě jeho napohled paradoxní pojetí této "buržoazní" společnosti, které by mohlo otevřít nové perspektivy.

    Hegel si je totiž plně vědom toho, že tato "materiální občanská společnost" (to jest, ekonomicky činná část společnosti za podmínek soukromého vlastnictví) je ve své podstatě velice omezená: každý subjekt, každý aktér zde sleduje jenom své ryze individuální, soukromé, tedy přinejmenším latentně egoistické zájmy, zcela bez ohledu na kvalitativně vyšší, hodnotnější zájmy společnosti jako celku. Něco takového bylo pro Hegela, jehož centrálním zájmem bylo "rozumné" uspořádání celého společensko-státního tělesa, principiálně nepřijatelné. Hegel proto tuto (buržoazní) společnost označuje jako "duchovní říši zvířat" - což je asi tak nejpříkřejší odsudek, který vůbec může idealisticky myslící filozof vyslovit.

    Ovšem! - na straně druhé Hegel ve své logické argumentaci činí jeden velice smělý krok. Jak řečeno, on se chce dostat k tomu "rozumnému celku" (který pak ztotožňuje s "ideou státu") - a je si plně vědom toho, že tento stát fakticky stojí - právě na této "duchovní říši zvířat"! Tedy právě na té ekonomicky činné části populace, ovládané egoistickými soukromými materiálními zájmy. A tak Hegel provádí jakýsi ideový protizvrat: tím, že ti - dnešní řečí vyjádřeno - soukromí podnikatelé sice sledují své vlastní soukromé zájmy, ale tím ze své vlastní činnosti, ze své vlastní praxe zároveň reálně zažívají a rozpoznávají nutnost vypočitatelného, solidního, spolehlivého uspořádání ekonomických vztahů - a tím tedy i nutnost nějakého vyššího řádu jako takového! Což pak Hegelovi právě umožňuje onen zdánlivě paradoxní krok, na základech této o sobě e g o i s t i c k é buržoazní společnosti vybudovat nadstavbu státu m r a v n í ideje.

    Tento model je bezpochyby filozoficky poněkud komplikovaný; pro nás je ale důležité konstatovat jedno: Hegel pojímá buržoazní společnost (a tedy i s jejím t r ž n í m charakterem) jako vnitřně protikladnou: má sice negativní vlastnosti, ale tyto negativní vlastnosti se její vlastní dialektikou přeměňují ve vlastnosti pozitivní.

    Takovýto model pouze i d e á l n ě mravního státu - zatímco ona r e á l n á buržoazní společnost svým soukromovlastnickým egoismem nepřetržitě produkuje reálnou chudobu a reálné drastické sociální rozdíly byl ovšem pro radikála Marxe nepřijatelný. Marx odvrhuje naprosto a zásadně Hegelův model, kdy buržoazní (a tedy: tržní) společnost je i n t e g r o v á n a do mravně vyššího celku státu - Marx chce zrušit tuto buržoazní společnost jako takovou, i s jejími kořeny.

    Tady se nám ukazuje zcela zásadní rozdíl mezi Hegelovým a Marxovým pojetím dialektiky; tento rozdíl pro naše další úvahy bude zcela klíčový.

    Hegelovo pojetí dialektiky je zásadně s y n t e t i c k é; zopakujme si, on chce tu soukromovlastnickou, buržoazní společnost zachovat, ale chce ji integrovat do kvalitativně vyšší organizace společnosti (státu), jakožto integrovaný, podřízený element.

    Oproti tomu Marx vytváří model dialektiky zcela jiné, totiž dialektiky č a s o v é p o s l o u p n o s t i. Marx ve svém modelu nezachovává soukromovlastnickou (buržoazní) společnost (i s jejím tržním charakterem) jako podřízený prvek nějakého nového, vyššího komplexu; Marx ji chápe jenom jako historický mezistupeň, který je nutno - po splnění jeho historického úkolu - odstranit a zrušit se vším všudy, a nahradit ho společenským (a ekonomickým) modelem kvalitativně zcela novým.

    Napohled by se mohlo zdát, že Marx se tímto svým pojetím dialektického vývoje blíží pojetí samotného zakladatele dialektického myšlení, totiž Sokrata. Podle jeho názoru je totiž podstatu věcí tohoto světa možno rozpoznávat na pozadí jejich vzájemné vnitřní souvislosti - a to sice ale jejich p r o t i k l a d n é souvislosti. Tato protikladná vzájemná souvislost se ukazuje na tom, že čím je z onoho souvztažného páru na jedné straně více, tím je toho na druhé straně méně. Například, čím více je dne, tím méně je noci. (Nutno připomenout: tato praforma dialektiky není opravdu zdaleka tak banální, jak by se snad napohled mohlo zdát.)

    Takže by se mohlo zdát, že Marxovo pojetí se blíží tomu Sokratově: čím méně kapitalismu, tím více komunismu. Čím méně tržních vztahů, tím více autentické svobody "asociovaných výrobců", čili samotného člověka.

    Jenže: ani u toho Sokrata nemizí noc jenom proto, že je právě den. Anebo proto, že my sami bychom si snad přáli nějaký "věčný den". Všechno podléhá zákonům nebeské mechaniky, kde všechno má své místo, svou platnost.

    Takže, zaznamenejme si: Marx se svým pojetím časově posloupné, následné dialektiky o p o u š t í základní linii klasického dialektického myšlení; a vytváří si takový dialektický model, který je kompatibilní s jeho revolučním radikalismem. Marx nechce žádnou kontinuitu, Marx svůj model dokonalé komunistické společnosti nechce kontaminovat žádnými elementy oné nenáviděné společnosti buržoazní. Marx chce mít zcela "čistý" komunismus - absolutně bez soukromého vlastnictví, bez soukromých aktivit ekonomických aktérů, bez tržního zprostředkování.

    Takovýto absolutně "čistý" model nové společnosti splnil svou historickou úlohu jako každý absolutně ryzí ideál: aktivoval masy k revolučnímu činu, aby pak ve svém absolutním nároku, ve své ryzí podobě ztroskotal na realitách světa.

    Takže, co teď? Připomeňme si: Hegel chtěl buržoazní společnost (i s jejím trhem) integrovat jako podřazený element do kvalitativně vyššího celku mravní státní ideje. Marx právem tento model kritizoval a zavrhl jako řešení pouze ideální, pouze fiktivní - a právem požadoval, aby humánní charakter nabyla samotná ta "materiální občanská společnost", jakožto reálná základna veškerého společenského bytí. Ve svém puristickém revolučním radikalismu ale Marx zároveň odhodil onen syntetický charakter veškeré klasické dialektiky - jeho vlastní model "zrušme všechno buržoazní, vytvořme zcela nový svět" je prostě příliš simplicistní, nežli aby mohl postihnout mnohotvárnost tohoto světa.

    Co tedy zbývá? V podstatě jediné: vrátit se k Hegelovi, k jeho syntetické dialektice - ovšem, obohacené Marxem, jeho materialismem.

    Jmenovitě co se týče trhu: trh a tržní prostředí a zprostředkování trhem (včetně tržní hodnoty) nelze prostě jen tak odhodit do nenávratna, jak si to představoval Marx. Ale ani ho není možno ponechat v jeho podobě, jakou má za kapitalismu. Trh je nutno v jeho charakteru a v jeho působení zásadně modifikovat - totiž právě v tom smyslu "zrušit a uchovat" původní hegelovské syntetické dialektiky. Tak, aby si uchoval své pozitivní a nepostradatelné funkce (jako je zjišťování reálných hodnot) - ale aby přitom ztratil své funkce negativní, plné podřízení se člověka slepým mechanismům odcizeného trhu.
    February 1, 2015 v 14.58
    v jednom musí trvat na svém
    mně nevadí váš názor na dialektiku a interpretaci různých filosofií ale nepřekrucujme holá fakta -a k těm patří že Marx nebyl proti trhu.a že byl proti bariérám svobodného obchodování.
    Já chápu že ho nemusíte mít detailně nastudovaného ale to že Marx neztotožňuje trh s kapitalismem není detail. To jen abychom se v ekonomické odkazu klasika neztratili v omylech.
    Jinak lze samozřejmě přemýšlet o tom jaké místo tržnímu zprostředkování bychom přiřkli my a jaké lze tušit v Marxových vizích. Osobně bych byl opatrný pokud jde o "mravní státní ideje" ve kterých cítím idealistické hegeliánství
    Ale to už je na diskusi. Ale to prvé (tedy ekonomické spisky KM - od Rukopisů přes Grundrisse a Kapitál až po Nadhodnotu) mám myslím opravdu načtené dobře. To bychom Marxovi jako opravdu žáku D. Ricarda křivdili.
    Dobrá, pane Dolejši, jakmile budu mít trochu čas, uvedu Vám ještě jednou několik autentických výňatků z Marxe ohledně jeho postoje k trhu za komunismu (respektive postkapitalistické společnosti).

    To, že Marx se stavěl za rozvoj trhu za času trvání k a p i t a l i s m u, je samozřejmé, a není to v dané věci žádný argument; jak už jsem sám uvedl, Marxovi se jednalo samozřejmě o to, aby kapitalismus co n e j r y c h l e j i dospěl k mezní hranici možností své existence, a tedy ke svému zániku. Čím rychleji se rozvíjel trh, tím rychleji spěl kapitalismus ke svému konci. A se zánikem kapitalismu musel nevyhnutelně zaniknout i samotný trh, jakožto médium z p r o s t ř e d k o v á n í mezi jednotlivými výrobci (pracujícími). Komunismus je pro Marxe charakterizován zásadně právě tím, že vztahy mezi pracujícími (a tedy lidmi vůbec) navzájem jsou b e z p r o s t ř e d n í, že už nejsou zprostředkovávány trhem. Trh splnil pro Marxe svou historickou úlohu, tím že kapitalismus dovedl k jeho vrcholu; a tím tato role trhu skončila.
    February 3, 2015 v 1.48
    "Sypat písek do soukolí kapitalismu" je vskutku pozoruhodný obrat. Soukolí kapitalismu se přece vyznačuje tím, že se periodicky zadírá. Zadírání je přímo jeho nejvlastnější podstatou, stejně jako - v důsledku této nejvlastnější podstaty - "naštvaní lidé".
    February 3, 2015 v 11.50
    pořád stejný omyl
    Marx rozhodně trh nespojoval pouze s kapitalismem - to je to naprosto podstatné !
    Jak bude vypadat ekonomika postkapitalismu Marx příliš neprojektoval - v jeho časech to jaksi nebylo zralé.
    První učebnice politekonomie socialismu vznikla až po 2. světové válce a byla ovlivněná Stalinem.
    Netržní ekonomika byla jedním z faktorů selhání systému a jeho prohry v soutěži s kapitalismem před rokem 1989
    Takže se zánikem kapitalismu nezaniká trh - ani podle Marxe, ani podle praxe. Opak nemáte čím doložit.

    P.S. společnost kde neexistuje zprostředkování vztahů mezi lidmi je nonsens, vždy nějaké bude. Jde o to jaké
    Pane Dolejši, aby míč nebyl pořád jenom na mé straně hřiště (s tím uvedením citátů z Marxe to u mě bude ještě chíli trvat, budu zase muset překládat z němčiny, a v těchto dnech mám jen velmi málo času) - co kdybyste mezitím Vy sám uvedl j e d e n j e d i n ý autentický výrok Marxe svědčící o tom, že Marx pro komunistickou společnost počítal s další existencí trhu? Jestliže máte toho Marxe natolik "načteného", neměl by to pro Vás být žádný problém.
    + Další komentáře