Druhý a třetí polistopadový prezident oslavili dvacáté páté výročí listopadu 89 svérázným způsobem. Četl jsem v posledních týdnech na internetu i jinde mnoho typicky zemanovských výrazů, kterými lidé označují předchozího i současného prezidenta. Zaujaly mě ale dva výrazy jiného kalibru, které nejsou sprosté ani vulgární a přitom ve zkratce nabízejí věrný obraz těchto dvou českých malinkánů.

Zeman byl titulován přízviskem „samolibý buran“. A Klaus „bezpáteřní nýmand“.

Obě označení jsem s radostí převzal. Používám je, kde je to jen možné. Jde o mojí malou vzpouru proti neotřesitelné servilitě médií, která po buranovi a nýmandovi stále jen opakují slova samochvály, aniž by dala zaznít kritickým hlasům. A to se týká především veřejnoprávních médií, tedy České televize a Českého rozhlasu. Ta mají za úkol, formulovaný v zákoně o vysílání, usilovat o objektivitu. O poklonkování mocným v této normě není ani slovo.

Miloši drž už pussynku

Oslavy 17. listopadu se mi moc líbily. Naše sdružení ROMEA mělo stánek na Národní třídě, mnoho procházejících lidí se zajímalo o naše časopisy a další materiály, někteří z nich s námi diskutovali a odcházeli spokojeni. Měli jsme také soudružskou návštěvu v podobě asi patnácti čistokrevných nácků, policie však byla na místě a k žádnému incidentu nedošlo.

↗

Václav Klaus i Miloš Zeman diskreditovali a diskreditují nejen demokracii jako takovou, ale i přímo prezidentský úřad. Foto archiv Ctusi.info

Národní třídou procházelo spoustu lidí v dobré náladě, na každém kroku se koncertovalo či jinak umělkovalo. Byla tam skvělá atmosféra. Ta se potom ještě zlepšila, když jsme se dozvěděli, že Zeman na Albertově dostal od svých odpůrců červenou kartu a byl vypískán. Národní třídou obíhalo heslo z jednoho z transparentů: Miloši drž už pussynku.

Ilja Muromec

„Nebojím se vás, jako jsem se nebál před dvaceti pěti lety,“ řekl prezident České republiky svým spoluobčanům během svého projevu ke státnímu svátku na Albertově. Takto absurdně sklízel Zeman plody svého samolibého buranství, jehož se nezřekl ani v této vypjaté chvíli.

Těm, kterým měl být prezidentem, jelikož dobrý prezident se snaží lidi spojovat a tím společnost stmelovat a stabilizovat, říká, že z nich nemá strach. Náš malý český Ilja Muromec se z výše svého úřadu a síly své ochranky statečně pustil do boje s lůzou (lumpenkavárnou). Možná, že pro naši zemi je to dobře - naše naděje, že příště již nebude zvolen, s každým jeho arogantním výkřikem stoupá.

Президент Чехии просто молодец.

Vejce ne

Někteří politici večer v televizi odsoudili ty demonstranty, kteří na Albertově po Zemanovi házeli vejci, prý je to „přes čáru“. Házení vejci se mi také moc nelíbí, mnohem lepší jsou shnilá rajčata, která vydávají i adekvátní pach (musím ovšem přiznat, že zkažená vejce jsou ještě účinnější).

Je sice pravda, že na prezidenta se nic házet nemá, ale Zeman prezidentem pro stoupající počet lidí dávno není. A zavinil si to sám svým samolibým buranstvím, provázeným nechutnou podlézavostí vůči ruské i čínské věrchušce. A hrubým zanedbáváním lidských práv. Jde o střet legality a legitimity. Zeman je legálně zvoleným prezidentem, ale legitimitu k vykonávání úřadu postupně ztrácí kvůli svému počínání.

Mým prezidentem je Joachim Gauck

Mám však z toho házení vajec východisko. Zasažen byl i pan prezident Joachim Gauck, kterého Němcům prostě závidím. Je to skvělý muž, skutečný demokrat a antitotalitář, který má za sebou kus vynikající práce coby správce archivu komunistické německé státní policie (Stasi).

Jelikož Zeman není již mým prezidentem, adoptuji za svého prezidenta Joachima Gaucka. Na toho jsem a mohu být hrdý.

Bezpáteřní nýmand

Druhý polistopadový prezident Václav Klaus se po několik předcházejících neděl bil v prsa a s vítězným pokřikem vychvaloval do nebe sebe, svou politiku a především polistopadovou ekonomickou reformu. Pokračuje tak ve falšování historie. Ekonomická transformace se nepovedla v žádném směru a jakýkoli jiný způsob přeměny socialistického plánování na lepší systém by byl užitečnější než ten Klausův, Třískův, Ježkův a dalších „transformačních otců“.

Ekonomická transformace 90. let byla projevem sociálního inženýrství, které přineslo zisky zlodějům a těm, kteří jim zlodějnu legislativně a v politické rovině umožnili. Transformace implantovala do tržního hospodářství korupci a klientelismus v nebývalém rozsahu. Možno říci: kam se komunisti hrabali, na Klause, Třísku, Ježka, Dlouhého a další v tomto směru opravdu neměli.

Krást se smí

Přeměna hospodářství není pouze věcí ekonomiky a vědeckých teorií, i když se to ekonomové v čele s Klausem a Zemanem domnívají. Inteligence těchto lidí je jednosměrně („odborně“) nasměrována a nejsou schopni dohlédnout za ekonomický rámec. Jde o  pozůstatek marxistického způsobu uvažování, který měl velmi tíživý dopad na společnost v moha směrech. Například:

Lidé si zvykli, že od určitého patra výše se krást nejen smí, ale že tunelování a zlodějny jsou „pro ty nahoře“ beztrestné.

Občané mohli v přímém přenosu sledovat aroganci moci, která se té komunistické bezmála vyrovnala. Jeden z mnoha příkladů:

Ježkovo privatizační ministerstvo vesele porušovalo zákon, který samo navrhlo, a namísto, aby vracelo špatně napsané privatizační projekty k přepracování, upravovalo je samo. Tomáš Ježek a spol. nám tak vzkázali: zákony klidně porušujte, pokud jste zároveň politikem, který sám sobě předem zaručí beztrestnost, nic se vám za to nestane. Že Ježek později začal o své osobě vytvářet mediální svatouškovský obraz, je jiná věc. Jeho obraz nemediální je tristní.

Diskreditace demokracie

Korupce a klientelismus, beztrestná zlodějna, arogance moci a amorálnost s tím spojená užíraly z demokratického koláče tak dlouho a tak usilovně, až demokracii jako systém v očích lidí zcela diskreditovaly.

Václav Klaus zůstal i v dobách své největší slávy tím samým nýmandem, kterým vždy byl. Jeho historickou úlohou nebyla ekonomická transformace, nýbrž prostřednictvím „české cesty transformace“ umožnění převodu majetku do kapes středně postavených nomenklaturních kádrů komunistické strany (ředitelé podniků, náměstci atd.), estébáků a udavačů, přikradačů z dob předlistopadových (veksláci, někteří taxikáři, zelináři, řezníci atd.) a hochštaplerů typu Koženého.

Klaus onu amorálnost svou následnou politikou vždy potvrzoval. Zatímco Václav Havel své přátele vyznamenával, Klaus jim dával milost a vypisoval pro ně amnestii - jak zní anekdotické vyjádření daného stavu.

Servilita České televize

To vše ovšem České televizi nepřekáželo v tom, aby pokračovala ve svém osvědčeném modelu knedlíkových „diskusí“. Vysílala debatu Zemana s Klausem, kde Klaus (a částečně i Zeman) opakoval dokolečka ty své nesmysly o krásné a voňavé ekonomické transformaci, a to za neuvěřitelné servility Jakuba Železného.

Lež střídala lež, zatímco stovky miliard nákladů (tedy rozkradených peněz) oné transformace budou splácet ještě naši vnuci.

Šťastnější ruka

Bez ohledu na služebné poklonkování novinářů mocným je však patrné, že Klaus i Zeman diskreditovali a diskreditují nejen demokracii jako takovou, ale i přímo prezidentský úřad. Příště musíme mít „šťastnější ruku“.

Občanská opozice by se tentokrát měla sjednotit na jediném seriózním kandidátovi, za nějž se následně nebude muset stydět.