O staré montovně v srdci Evropy
Kateřina KňapováDůraz na technické vzdělávání a průmysl by sám o sobě nebyl problematický, kdyby jej ovšem nedoprovázel určitý typ anti-intelektualismu.
Potřebujeme techniky, žádné zbytečné humanitní a společenské vědce. Dejme dětem do ruky kladivo už ve školce, ať si k práci rukama vybudují vztah. Nemáme kvalitní učně, s tím se musí něco dělat, ne každý má na to mít maturitu. Máme moc vysokoškoláků, máme moc sociologů, máme málo techniků. Potřebujeme techniky!
Potřebujeme techniky a podpořit průmysl
Tohle téma se ve veřejné debatě objevuje zas a znova — Českou republiku jako zemi s tradičně silným průmyslem údajně trápí to, že mezi absolventy různých stupňů škol od středních až po vysoké chybí technici. Jednou je na vině příliš mnoho společenských a humanitních oborů, které údajně „odčerpávají“ ty, kteří by si technickou školu jistojistě vybrali, jindy zase to, že se pro každého stala normou maturita nebo, nedej bože, dokonce vysokoškolské vzdělání, na něž ale všichni přece dosáhnout nemohou.
Naposled přišel s jedním ze svých mnoha výkřiků do veřejného prostoru ten „nejpovolanější“ — ministr školství Marcel Chládek, který se vyjádřil v tom smyslu, že děti by si měly začít budovat určitý stupeň manuální zručnosti už ve školce. V zákulisí velice silný Svaz průmyslu a dopravy ČR zase vyhlásil rok 2015 Rokem průmyslu a technického vzdělávání.
O životní důležitosti průmyslu pro českou identitu se nicméně česká veřejnost přesvědčila také v minulých dnech a týdnech, kdy nejprve ministr průmyslu a obchodu Mládek zachránil české výrobky a firmy před důsledky evropských sankcí vůči Rusku a následně prezident Zeman doprovázený několika desítkami podnikatelů zase jel osobně podporovat české šance na obchodní spolupráci do Číny, celkem bez ohledu na symbolickou rovinu takových činů.
Narážím na to sama velice často. Nedávno jsem o tom psala e-mail paní Hájkové. Stačí, abych se zmínila, že jsem vystudovala humanitní obor (a to už téměř nikdy nezmiňuji, jakou „blbost“), a už je mnohým „jasné“, že se hodím tak na smažení hranolků v rychlém občerstvení. Dále je „jasné“, že jsem příliš blbá na to, abych vystudovala něco technického. Dále, že zneužívám společnost hned natřikrát: jednak tím, že jsem si prodlužovala mládí studiem „nepotřebného“ oboru a chudáci pracující se na to skládali ze svých daní. A napodruhé a napotřetí tím, že jsouc nezaměstnatelná, budou se na mne chudáci pracující skládat ze svých příspěvků, abych dostala nějaké sociální dávky. Případně budu žít jen z nepotřebných grantů (častý stesk pana Ševčíka v diskuzích na DR) a můj příjem bude tak malý, že společnosti nevrátím na příspěvcích to, co do mne vložila.
A když se náhodou „provalí“, že na tom nejsem s uplatněním až tak špatně, je téměř pravidlem, že jsem v Čechách tázána na to, jakou „tlačenku“ jsem měla.
Část technicky vzdělaných lidí má v Čechách pocit, že jsou humanitně vzdělaným lidem nadřazeni intelektuálně i společensky. Kdo třímá v ruce pravítko a kružítko, je král! Jsou nesví tam, kde není vše nalinkováno pěkně v pravých úhlech. Jsou – z určitého úhlu pohledu – nekultivovaní a nevzdělaní.
Cítím už teď společenský tlak omlouvat se za to, že jsem studovala humanitně zaměřený obor. A taky ukázat, že umím spočítat, kolik mi mají v obchodě vrátit na stokorunu za malý nákup.
Roli humanitního vzdělávání pro schopnosti kritického myšlení bych nezveličoval. Ostatně, ekonomie je přeci humanitní obor, ne?
Souhlasím, že se nemůžeme jen podbízet zaměstnavatelům, kteří mají úzce zaměřené cíle, ale to je náš problém (zničení učňovských středisek ve vytunelovaných fabrikách). Navíc - na technické školy jdou, po "rozkradení" nadaných dětí již v šesté třídě víceletými gymnázii, méně nadané děti a ty již nemají po absolvování SŠ moc ambicí - skončí pak, když to přeženu, v montovnách.
Nelze se divit, že my, technici, voláme po větší podpoře. Ale já bych spíše volal po zrovnoprávnění (také nešťastné normativy pro SŠ ad.)
Co se týká enviromentalismu - sám jej prosazuji, ale podívejte se na severní Čechy, odkud pocházím. Zrovna tam je, i přes někdy otřesné životní prostředí, jeho podpora hodně malá. Vysoká nezaměstnanost enviromentalismu nepřeje.
Technika i humanismus by měly jít ruku v ruce a nikoliv vytvářet vzájemné bariéry, ale ruku na srdce - narostla s počtem humanitních vzdělanců i humanita v ČR? A to by byla další diskuse
totéž platí i o vztahu kritického myšlení a tzv. technických oborů
Pro pana Hlávku:
(1) Technické a humanitní obory proti sobě nestaví až tak DR, ale étos pěstovaný na zejména na školách nižších stupňů. (Ovšem setkala jsem se i s fyzikem - akademikem z AVČR, který měl velice zkreslené představy o tom, na co humanitně vzdělaní lidé "stačí".) Ke všemu jsou humanitní a technické obory proti sobě stavěny i genderovým a sexistickým podtextem. A tenhle duch se potom vznáší nad celou společností.
(2) Neodpustím si poznámku, že ptát se po souvislosti "počtu humanitních vzdělanců ve společnosti" a "míře humanismu ve společnosti", je neskutečně pitomé. Stačí dosadit za "humanitní vzdělance" jakoukoliv jinou skupinu "vzdělanců".
Jak jsem uvedla ve svém prvním příspěvku, na "humanitní vzdělance" mnozí nahlížejí s nesmyslnými nároky a předsudky.
Nejde stát alibisticky "mimo dobro a zlo" a ukazovat prstem.
díky za reakce a jen bych reagovala na tu opozici - je to tak, jak píše paní Míčkalová - proti sobě to přece nestavíme my, proti sobě to staví ti, kteří dokolečka omílají, že máme málo techniků, protože máme moc absolventů humanitních a společenských věd (což je mimochodem rozdíl, zejména metodologicky), případně na úrovni SŠ všeobecných gymnázií.
Proto taky píšu, že na podpoře techniky není nic špatného, ale špatné je, že se kolem toho objevuje právě ta opozice, případně rovnou anti-intelektuální tendence, stejně jako představa, že je to nějak jednodušší, než technika. (Bych chtěla vidět třeba svého dobrého kamaráda, který pracuje jako grafik a dělá filmové triky do světových velkofilmů, jak by přečetl a porozuměl textům, co běžně čtu do školy.)
Při devaluaci nějakých „knížek“ a „čtení“ jsem narazila (nejednou) na názor, že je to vlastně snadné – „dvě knížky si přečtu a třetí už napíšu sám (sama)“. A když je text nesrozumitelný, mohou za to autoři. Hle, jak jsou všichni zbyteční, zabývají se nesmysly a sepisují o nich nesrozumitelné bláboly.
S hrubozrnou optikou by se dalo pochybovat o společenské a ekonomické užitečnosti absoloventa MatFyzu, který bádá nad tím, zda je vesmír spíše šišatý, nebo nekonečný.