Na prvního září navštívil jednu ze tří základních škol v našem městečku ministr školství Marcel Chládek. Uspořádal tu besedu s řediteli základních škol naší oblasti, které jsem se zúčastnil také. Učebna byla plná, že by jablko nepropadlo, ministr zhruba v půlhodinovém výkladu nastínil, oč ministerstvo školství pod jeho vedením usiluje a co připravuje, pak následovala debata.

Výroky, názory i vize ministra Chládka bývají v novinách často různě zpochybňovány, ironizovány, ba zesměšňovány. Například zavedení jednotných přijímacích zkoušek jako tzv. nepodkročitelné minimum nebo „efektivní řízení školského systému“, protože Chládka mrzí zánik okresních školských úřadů.

Ocenil jsem, že ministrův výklad byl velmi kultivovaný, bez funkcionářských frází a póz, prost úřednické hantýrky. Srozumitelně představil ucelenou a docela promyšlenou koncepci školství od předškolního vzdělávání, přípravných tříd až po třetí stupeň s různými formami studia a závěrečných zkoušek.

↗

Ministru Chládkovi jde také o prostupnost školství, aby určitým typem vzdělávání na třetím stupni se mladému člověku předčasně neuzavřela cesta za jiným poznáním, jak dozrává. Foto čssd.cz

S jeho (ministerskou) představou je možno souhlasit, nebo nesouhlasit, pokud její logiku nepřijmeme, ale logiku má. Pochopil jsem, že současný vzdělávací systém s velkou pravomocí zřizovatelů škol, ale i ředitelů škol má příliš individuální podobu, která nezaručuje, ba není schopna snižovat nerovnost ve vzdělávání (na školách stejného typu) a stěžuje podporu kvalitní výuky a podporu učitelů, protože podmínky jsou zbytečně nesouměřitelné a samy školy se často pokládají z různých malicherných důvodů za výlučné, ačkoli nejsou, nebo by dokonce neměly být.

Jakousi obecně požadovanou úroveň vzdělání na příslušných stupních by školy zajišťovat měly a státní školský systém by to měl garantovat, protože na školství, resp. vzdělávání jdou nemalé finanční prostředky z veřejných rozpočtů.

Ministru Chládkovi také jde o prostupnost školství, aby určitým typem vzdělávání na třetím stupni se mladému člověku předčasně neuzavřela cesta za jiným poznáním, jak dozrává. Patrně vychází ze zkušenosti, že absolventi různých obchodních akademií a středních škol cestovního ruchu nejenže nenacházejí žádné uplatnění v praxi a nejsou dostatečně připraveni pro další studium, ale ačkoli mají maturitu, nedosahují úrovně všeobecného vzdělání, které pomáhá člověku najít sám sebe, čímž se cítí se tak trochu podvedeni.

Na druhé straně Chládkovy centralizační tendence jako by vracely školství tam, kde kdysi už bylo, kdy ale stát o kreativitu škol v zájmu své moci nad nimi nestál a na skutečné touhy mladých lidí po vzdělání a naplnění jejich schopností ani nedbal, nebo je v rámci panující ideologie odmítal pustit ke studiu.

Ono je to pochopitelné, když se jistých ideálů společnosti nepodařilo dosáhnout cestou tzv. socialismu, zkusili jsme to po kapitalisticku, a když to nejde po kapitalisticku, zkusíme to… Víme, že k vládnoucí ideologie se váže centrální řízení a moc, ale je samo centrální řízení bez ideologie tak zavrženíhodné?

Zvláště v případě inkluze na školách, tj. začleňování především romských dětí do běžných škol, nikoli praktických, kam vesměs směřují. Vyplývá to z poznatků evropských sociologů a tato vláda hodlá vytvořit podmínky pro vzdělávání dětí se „speciálními vzdělávacími potřebami“. Za pomoci terénních pracovníků a asistentů na školách.

Chápeme, že to nemůže být na libovůli zřizovatelů škol či ředitelů, ale musí se to tak říkajíc nařídit shora. Zvláště když inverzním jevem je stav, kdy naopak rodiče z majority přehlašují děti do škol, kde Romové nejsou, nebo jen ojediněle.

V lepším případě se toliko obávají zhoršení úrovně výuky, v horším jde o pohnutky rasistické; nechtějí, aby jejich děti sdílely škamna s Romy. A přitom k základnímu vzdělání právě patří schopnost vycházet s příslušníky jiných etnik, v našem případě zvláště s Romy. Rasismus mezi mladými sílí. Bude se to muset tedy nařídit z centra, nebo na to vytvořit zákon?

Inkluzi Chládek tedy podporuje, protože jinak se z ghetizace značné části naší společnosti nedostaneme, ale zároveň ani nechce rušit praktické školy, kam se Romové utíkají sami, neboť jsou tam více mezi svými. Ta možnost evoluční změny se mi zdá pro obě strany — minoritu i majoritu - rozumná.

Ministr Chládek také mluvil o restrukturalizaci odborných škol, zvláště technických směrů. Místo některých učebních oborů s maturitou by studium mělo být završeno mistrovskou zkouškou, která by zaručovala kvalifikaci v určitém oboru a umožňovala určitý typ dalšího vysokoškolského studia „odborný bakalář“. Mistrovská zkouška je návrat k tradici, odborný bakalář naopak požadavek moderní doby.

Žádnému z ředitelů patrně nevadilo - nikdo nepolemizoval - omezení pravomocí ředitelů škol při určování odměn učitelům. Podle Chládka ředitelé škol musí odolávat, nebo podléhat příliš osobním vztahům s kolegy v rámci dobrých vztahů, takže stejně se jim nedaří odměny rozdělit spravedlivě. Proto na udělování části odměn vznikne ministerský předpis a ředitel rozdělí jenom zbytek, který nebude budit závist. — To je věru podivná ministerská logika, ale logika to je, že …. A ředitelé poslouchali, ani nedutali.

Chládek chce omezit pravomoci obecních rad při jmenování ředitelů škol. Aby o vítězi ve výběrovém řízení rozhodla výběrová, tedy hodnotící komise a rada vybraného uchazeče toliko jmenovala. Pouze ze závažného důvodu, když by se uchazeč něčím provinil, přestoupil zákon, někoho znásilnil, by mohla rozhodnout jinak.

S tím úplně nesouhlasím, ale vzpomněl jsem si na případy zejména v kultuře, kdy politická moc nakládala s určitými posty jako s pašalikem pro své kamarády, svéhlavě proti odborně podloženému návrhu komise. Nicméně na druhé straně rada našeho městečka zamezila výměně dobrého ředitele gymnázia za straníka, kterého si prosazoval kraj. Ono je to jak kdy a jak kde.

A potom obec (město) školu zřizuje, ručí za její chod i stav, a ředitel má také hospodářskou funkci, lidé se na starostu kvůli škole obracejí, protože má takovou odpovědnost, a kompetence při jmenování ředitele samospráva nemá mít žádné? — Na to jeden z ředitelů před ministrem Chládkem poznamenal, že nemá mít žádné, protože na obci jsou blbci.

Potěšila mě podpora ministra Chládka venkovským školám, aby se nerušili kvůli tomu, že nesplňují předepsaný počet žáků. Poznamenal jsem, že když se v obci zruší škola, pošta, železniční zastávka, pak vztah obyvatel k obci se omezuje jenom hřbitov a na pravidelné vyvážení popelnic.

Na konci besídky s Marcelem Chládkem se naši sociální demokraté s ním vehementně fotografovali, což jim dozajista pomůže v komunálních volbách.

Jestliže sociálním demokratům vyčítáme soustřeďování moci do centra, aby společnost měli více pod kontrolou a mohli ji více ovládat, pak na druhé straně musíme přiznat, že k tomu mají dost důvodů. Cítím, že se svým principem subsidiarity a důvěry v konání člověka ve veřejném zájmu můžeme jít k šípku, prostě se to neosvědčilo.

Netroufám si být valným kritikem současné vlády, přestože její moc nad námi bytní. Asi to nejde jinak, tak jaképak mudrování.