Serioznější sdělovací prostředky varují před volebním populismem požadujícím „zpřísnění imigrační politiky do EU“. Vzhledem k tomu, že u nás počet cizinců od roku 2008 pozvolna klesá, a nyní dosahuje zhruba 275 tisíc lidí (necelá čtyři procenta obyvatel), obávají se, že podstata varování například Okamurova Úsvitu, aby v zemi nežilo „příliš mnoho cizinců“, je podobná té, s níž pravicoví radikálové pod heslem „Čechy Čechům,“ táhnou na Romy. Cizinci totiž našincům neberou ani práci, zpravidla dělají to, o co my nemáme zájem. Skutečným tématem je „nepřizpůsobivost“ se skrytějším rasovým podtextem.

Snad i proto údajně osmnáct radnic ze Šluknovska žádá vládu o pomoc obávajíce se vzedmuté vlny protiromských nepokojů. Lidové noviny z 3. 5. 2014 v reportáži Kateřiny Eliášové popisují zážitek starosty Krásné Lípy Zbyňka Linharta, který ho přiměl k psaní dopisu premiérovi: „Šel jsem v pátek z práce domů a vidím další tři chybějící kanalizační vpusti. Ráno v sobotu si chci pospat a mí romští sousedé zrovna v půl sedmé rozřezávají lednici. Nemáme na ně žádné páky, je to pořád dokola.“

Mého kolegu z Krásné Lípy naprosto chápu, kradení kanálových vpustí se stává už symbolem asociálního chování Romů, slučuje v sobě jak rozkrádání obecního majetku, tak zákeřnost pasti na naše maminky s kočárky. Pro občany je to zároveň velice výmluvným svědectvím o neschopnosti radnice, zejména jejího starosty — a komunální volby se blíží. (Ó jak to znám!)

Proto se ani nedivím starostům, kteří v těchto situacích a s těmito zkušenostmi žádají vládu o zásah, který by soustavné asociální chování Romům už konečně znemožnil. Dát jim za vyučenou, a nebo prostě přinutit Romy, aby se už konečně do naší společnosti integrovali, přestali nám škodit, přestali být nepřizpůsobiví. Ten požadavek je vlastně normální. Ovšem za předpokladu, že „kanálová vpust“, myšleno jako symbol, je vskutku příčina našeho odsudku Romů.

Obávám se, a vícekrát jsem to v našem elektronickém listě psal, že symbol „kanálová vpust“ je důsledkem asociality celého našeho soužití s Romy, resp. jejich postavení ve společnosti. Starosta Linhart, ale i zastupitel Luděk Ševčík, jenž reagoval na můj minulý text, musí jednat, prokazovat zájem a schopnost hájit zájmy občanů, a proto žádají po vládě účinné řešení problému. Linhart píše dopis premiérovi, Ševčík vyzývá obce a města k vyhlášení občanské neposlušnosti, pokud zákonodárci nebudou požadavky na řešení „romského problému“ v obcích a městech náležitě reflektovat. Všichni žádají rychlý zásah a účinné řešení v hodině dávno po dvanácté.

↗

Symbol „kanálová vpust“ je důsledkem asociality celého našeho soužití s Romy, resp. jejich postavení ve společnosti. Foto Charles Roffey, flickr.com

Starosta — nestarosta Vaculík ale není schopen se k ním připojit, protože v noci dále mudruje nad symbolem „kanálová vpust“: Vyrvat ji z kanálového rámu často není jenom tak, mnohdy s tím zápasí i pracovníci, kteří kanály čistí. Chce to sílu. Rovněž tak roztlouci palicí litinovou vpust na střepy není jenom tak — to je ran! (Zkuste si to.) Pak odvézt do sběru, kde ten výkupmajstr okamžitě pozná, jakého materiálu se mu dostává, a proto — no kolik těm Romům dá — stovku, dvě? A oni kvůli těm dvěma stovkám šli na noční značně rizikovou šichtu, pak to někde za domem na dvoře roztloukali — a za dvě stovky? Museli být minimálně dva.

Prosím, neděste se dále mé úvahy — ale vždyť to svědčí o jejich odvaze, značné pracovitosti a skromnosti. Akorát že se tak činili na díle společensky škodlivém, a nikoli prospěšném. Proč nemůžeme, my starostové, říci: Chlapi, nechte vpusti na svém místě a pojďte sem, a tady vyčistěte propustek, a tady škarpu, a tady je ten kanál ucpanej, a když to budete do večera mít, tak já vám dám třikrát víc, než je ve sběrně za blbou vpust. Proč to nemůžeme? Jít na to po jejich a každého večera jim odvedenou práci zaplatit. A i vostatní by čuměli, že tohle se jim vlastně vyplatí víc.

Kolega Linhart si stěžuje, jak v sobotu ráno v půl sedmé, když si chce pospat, romští sousedé rozřezávají lednici. No na druhé straně, pane kolego, cigán — a von v sobotu v půl sedmé ráno už pracuje — no není to úžasný? Takoví pracanti se počítají na prstech jedné ruky. (A ostatně my starostové ani nemáme právo si pospat — až v hrobě, pane kolego.) Tihle lidé by se podle mého celkem snadno dali nasměrovat ke společensky prospěšnému dílu, a proto „kradení kanálových vpustí“ vidím pomalu víc jako naši vinu (že jsme jim nedali lepší příležitost), než jejich, ale zejména to vidím jako určitou výzvu.

Horší je to takříkajíc s novou generací, která už svejma ručičkami nesáhla ani na tu blbou vpust, která se samozřejmě jak zlatá mládež flinká světem, a na žádné naše výzvy už nereaguje, protože nerozezná či nechce rozeznat, kdy máváme mírovou ratolestí, nebo kdy máme pod košilí vytetovaný hákový kříž. Pro ni ho máme, my bílí, pod košilí všichni a největšími anticigánisty jsou pro příslušníky této generace zejména ti starostové, kteří ještě mají o ně starost; a chtěli by, aby obě strany aspoň nějak spolupracovaly. A to je problém větší, jehož řešení si nevynutíme žádným bojkotem výkonu přenesené státní správy a obávám se, že ani premiér Sobotka si s ním úplně neví rady.

Žádné řešení dokonce nemá ani Výzkumný ústav práce a sociálních věcí — centrum Brno, který obce obeslal dotazníkem k projektu „Role lokálních vlád při řešení problémů sociálního začleňování“. Zaprvé, vědečtí kolegové, samospráva není vláda, to je podstatný rozdíl, a zadruhé, z vaší úvodní věty, že „cílem (projektu) je zmapování uplatňovaných postupů municipalit při řešení problémů spojených se sociálním vyloučením a porozumění faktorům a problémům, které jejich působení v této oblasti ovlivňují,“ by se člověk jednak poněkud picnul a jednak z dotazníku dále vyplývá, že nyní zjišťujete něco, co všichni už vědí, a tak člověka nemůže nenapadnout otázka, co jste v této věci až posud dělali a kde jste vůbec byli, že jste si to, výzkumný ústave, už dávno v terénu sami nezjistili. Jinak řečeno zajímáte se o to jako jedni z posledních a já mám chuť vám to (podobně jako asi i kolegové Linhart a Ševčík) bojkotovat.