Výběr světí prostředky
Saša UhlováV Tanvaldu napadlo pět dívek dvě dívky. Přijela televize Nova a natočila o tom reportáž. Ten samý týden došlo k mnoha jiným napadením, rvačkám a konfliktům. Televize k nim nevyjela, o většině ani nevěděla. Hádejte proč?
Televize Nova odvysílala v neděli 30.3 reportáž o násilí v Tanvaldu. (od pětadvacáté minuty). Redakci TV Nova se prý ozvalo několik matek, jejichž děti byly napadeny dětmi „nepřizpůsobivých“. V reportáži sice nepadlo slovo Rom, ale všichni diváci pochopili, že právě o nich je.
Ani nevím, pokolikáté si sedám ke klávesnici, abych podobný novinářský počin okomentovala. Nova v tom totiž nejede sama. Podobně referují i další média, a to i taková, která se považují za seriózní. Potíž ovšem je, že každá snaha o analýzu tohoto typu reportáží může působit jako bagatelizace újmy, kterou utrpěli napadení, pokud se události odehrály skutečně tak, jak TV Nova referuje. A každý apel na novinářskou etiku může působit jako volání po cenzuře a snaha zametat problémy pod koberec.
Co se tedy stalo? Podle matkami zprostředkovaných výpovědí napadla pětice dívek jejich dvě dcery a chtěla po nich peníze. Jedna z napadených měla po útoku výron mezi obratli a bolavou čelist. V doprovodném komentáři sice zazní obrat „mělo se stát“, ale celá reportáž vyznívá, jako by bylo jisté, že se to přesně tak stalo. Dojem opravdovosti umocňují záběry figurantek, které popisované napadení hrají. Policie se k události odmítla vyjádřit. Příbuzní údajných agresorek rovněž. Reportáž je doplněna méně obsáhlou výpovědí jiné matky, která krátce vypráví o tom, jak „místní“ bezdůvodně zbili jejího syna a informací, že takových napadení se v Tanvaldu odehrává více, jen rodiče postižených to nehlásí.
Ale to, že točí tendenční reportáže, prostě zapadá do celkového kontextu její dramaturgie - tzn. vyvolávat nenávist, nesnášenlivost, lacině šokovat či někoho ponížit. Ještě mám v živé paměti, kdy reportér v hlavních zprávách urážel mentálně postiženou ženu a nikdo z publicistů se nad tím nepozastavil.
Příčinou však není snad nějaká individuální zvrhlost členů televizního štábu. Pracují prostě na základě poptávky a snaží se přilákat diváky k obrazovce za každou cenu. A já se vážně obávám, že pokud se skutečně nezvedne silný hlas proti neomezenému zavádění tržních principů, za chvíli si poptávka bude žádat porno před desátou hodinou, naturalistické násilí (to už v primáckých krimi zprávách je) a další. Kritizujme tedy princip fungování komerčních soukromých televizí.
Tvrzení, že "touha po sledovanosti by měla mít mantinely" nepřináší řešení.
A tak se najednou začaly "stavět mantinely" této špatnosti.
Jenže: když už se jednou smečka utrhne ze řetězu, když už jednou ochutná krev, pak už ji nedostaneš zpátky. Pak už je možno jenom ji držet za tou ohradou, ale z této bestie se už nikdy nestane přítel člověka, přítel humanity.
Ta závada se stala už na samotném počátku, v tom zabsolutizovaném, až vysloveně primitivním pojetí svobody člověka. Těmi mantinely se nic nevyřeší, těmi je možno jenom omezit nejhorším výstřelkům. Co by bylo zapotřebí, by bylo zcela nově definovat svobodu člověka (a tedy i základní charakter celé společnosti). Jenže, do tohoto projektu se nikdo nepustí.