Nedávno mě v Lidových novinách zarazil článek mladého autora, který neblahou protiromskou demonstraci v Břeclavi komentoval jako společensky přínosnou. Vzbouření občané se konečně distancovali od ultrapravicových sil a k romskému problému zaujali svůj vlastní, nezávislý, tedy emancipovaný postoj. Autor se už ovšem nezamýšlel nad tím, čím a jak se ten postoj projevoval. Považoval ho za přirozenou, občansky angažovanou reakci na dlouhodobě neřešený romský problém. Ten pochopitelně, jak každý uzná, se klene mezi romskou menšinou a naší majoritou, je to tedy problém celé společnosti.

Od demonstrace občanů by člověk čekal zejména apel na politiky, aby se tomuto problému účinněji věnovali, vždyť sami Romové, kteří povětšině nezastávají žádné veřejné či jinak vlivné funkcích funkce a přečasto jsou i bez zaměstnání, nejen že mají na veřejnou správu pramalý vliv, ale žijíce ve stále uzavřenějších komunitách ztrácejí kontakt s většinovou společností a vazby na rozhodující veřejné činitele. To by měl být základní postoj demonstrace občanů, kteří se ve sporu s Romy zpravidla označují jako „všichni slušní občané“.

Jak jejich demonstrace vypadala? Reportážní záběry nám ukázaly transparenty například s nápisy: zastavme cikánský teror, radnice spí, cigán vraždí nebo cikáni to jste posrali. Jejich hesla se povětšině neobracela ke společnosti, ale podobně jako každá v uvozovkách slušná neonacistická demonstrace podněcovala další nenávist vůči Romům a k fašistickým projevům, které připisujeme militantním stranám na okraji společnosti. Nyní se k nim v Břeclavi dobrovolně přihlásili i tak zvaní všichni slušní občané, čímž se dokládá podezření politologa, publicisty a angažovaného anarchisty Ondřeje Slačálka, které nedávno vyslovil i v Deníku Referendum, že naše společnost se fašizuje a tak zvaný anticiganismus, plynoucí z našich často neblahých zkušeností s Romy, je vlastně ještě eufemismus.

Asi bych neměl zobecňovat projevy jedné demonstrace, protože útočné transparenty v ní mohli nést neonacisté jako provokaci, aby demonstraci diskreditovali. Na druhé straně každý občan, zvláště ten slušný, si má dobře zkontrolovat, za jaký transparent si stoupá a s čím ho média a veřejnost budou spojovat, nicméně svědek břeclavské demonstrace, publicista Roman Krištof v LN z 18. 5. 2012 píše: „Průvody byly skutečně dva a na počátku k jisté distanci došlo, ale nezasvěcený pozorovatel by nedokázal rozpoznat, který je místní a který nácků. Z obou šla stejná emoce nenávisti, z obou se ozývala stejná provolávání.“

Advokátka Klára Samková v Lidových novinách napsala, cituji: „Běda však, když upozorním, že za určité sociální jevy, které se u Romů vyskytují mimořádně často, může společnost. V tu chvíli jsem nepřítel, kterého je nutno odsoudit.“ konec citátu. Každý asi musí chápat, že v poměrech, kdy Romové z různých důvodů nacházejí ve společnosti stále menší uplatnění, věci denní spotřeby včetně energií se zdražují a systém sociálních podpor má šetřivější trend, nebude sociopatologických jevů ubývat, ale právě naopak. To je zákonité, a sami Romové, i když se budou velice snažit, udělají s tímto neblahým jevem tak málo, že to náš tzv. slušný občan ani nepozná, a jakmile vznikne sebemenší záminka, klidně proti nim vytáhne s transparenty ještě útočnějšími.

Počet romských ghett se za uplynulých dvacet let rozrostl o desítky — a možná taky — o sto procent a nezaměstnanost Romů v celkovém počtu přesahuje nezaměstnanost Čechů, upozorňuje Samková. Zdá se, že nejbezmocnější osobou je zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková, které by jako první mělo vadit, že Romové cítí potřebu si brát jiná — neromská příjmení, a to zejména Romové, které můžeme pokládat za úspěšné. Skoro to vypadá, jako by jedním z předpokladů k úspěchu byla pro Romy v naší společnosti nejen změna jména, ale také národnosti, a kdyby to bylo možné, tak i pokožky.

Svůj podíl na dalším vyčleňování Romů ze společnosti má i skutečnost, že Česká televize, jak uvádí Klára Samková, zrušila v rozporu se zákonem o veřejnoprávních médiích jediný dvacetiminutový romský magazín.Také Český rozhlas ze svého vysílání pro Romy O Roma vakeren (Romové hovoří) pozvolna vystrnadil aktuálnější publicistiku a omezuje se na postřehy z různých festivalů písní a tanců. Takže pokud se Romové mají z veřejnoprávních médií dozvědět něco sami o sobě, dozvídají se povětšině jen samé špatné zprávy, například, že tři mladíci někoho zbili a jeden z nich byl patrně Rom.

Nedivme se pak, že sami Romové umisťují své děti do praktických škol, dříve zvláštních, kde se mezi svými cítí lépe, bez ohledu na psychotesty a schopnosti. Monice Šimůnkové by mělo také vadit, že projevy romského porušování zákonů neseme na transparentech, kdežto násilí naše, tedy bílých, nikoho k demonstraci všech slušných občanů nepodněcuje. Být na místě Moniky Šimůnkové, buď bych něco dělal a o úspěších i neúspěších informoval veřejnost, nebo bych odstoupil na znamení, že zmocněnkyně pro lidská práva ve skutečnosti necítí nebo nemá naše zmocnění je (alespoň ve vztahu k Romům) účinně hájit.