Konflikt o romských dětech, bez romských dětí
Petr ChalušČeská vláda chce zjistit, zda se daří snižovat počty romských dětí ve speciálních školách. Toto zjišťování nestačí a je kontraproduktivní bez snahy o citlivou komunikaci s odborníky, s rodiči, bez dovednosti mediace různých zájmů.
Asi se všichni shodneme, že ve školách není nutné oddělovat od sebe romské a neromské děti. Něco by si podle mě oddělování zasloužilo — problémy a témata:
1. české školství, zejména speciální a míra inkluze (inkluzi vnímám zjednodušeně jako vzdělávání všech dětí společně v jednom typu školy - dětí s různým postižením, znevýhodněním spolu s ostatními „zdravými“)
2. romské děti a celkově soužití různých kultur, etnik, náboženství a podobně v ČR
V médiích je v posledních dnech řešena otázka: „Sčítat nebo nesčítat romské žáky?“ Několik podstatných argumentů zástupců státu najdeme zde.
Zejména vládní zmocněnkyně pro lidská práva a ministerstvo školství vysvětluje:
•Způsob, jakým se sčítání provádí, neporušuje zákony — ani na ochranu osobních údajů. Sbírají se anonymizované údaje - jen podíl romských žáků ve škole.
•Romské děti jsou stále vzdělávány podle osnov pro lehce mentálně postižené, ačkoliv do takových škol nepatří, za což je Česko kritizováno i ze zahraničí.
•Sčítání je nutné, aby Česko dokázalo, že romských žáků na speciálních školách ubývá. Reaguje tím (musí takto?) na verdikt Evropského soudu pro lidská práva z roku 2007, podle kterého muselo osmnáct romských žáků do speciální školy chodit zbytečně.
•V minulých letech proběhl výzkum ombudsmana, podle kterého je 30 % romských dětí stále vzděláváno jako děti lehce mentálně postižené.
•Pracuje se i na revizi diagnostických testů, na základě kterých končilo mnoho romských dětí v praktických školách jako lehce mentálně postižené.
×
Diskuse
September 30, 2013 v 11.30
Sledujme dále téma a přidejme své názory
Budu rád za rozvinutí diskuse, tak neváhejte cokoli sem přidat - otázky, náměty, odkazy. Téma je stále "hořící" a zřejmě se objeví další příspěvky v médiích. Pokud bude něco nového, přídám to pod tento článek.
September 30, 2013 v 13.06
nové podstatné články, rozvíjející téma
--------------------------------------------------------------------------------
Dva nové zajímavé články1) reakce České školní inspekce, že vše okolo sčítání je v standardní postup, citace: "... to nejsou pouze školy praktické nebo speciální, ale všechny základní školy, které navštěvuje pět a více žáků, kteří mají diagnostikovanou lehkou mentální retardaci....Naším úkolem je, abychom určili a ministerstvu školství předali informaci, kolik žáků s touto diagnózou je romských..." -
http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-60887590-inspektor-romy-scitame-kvuli-srovnani-stejnou-metodikou-uz-tri-roky a 2) o tématu tendence k segregovaným romským školám,citace: "...ze studií i zprávy České školní inspekce plyne, že když ve škole počet romských dětí přesáhne hranici 35 až 43 procent, tak se tento podíl do tří let zvýší až na šedesát procent..." - http://praha.idnes.cz/v-praze-se-deli-skoly-na-romske-a-neromske-f15-/praha-zpravy.aspx?c=A130927_1982273_praha-zpravy_sfo
Romea.cz převzala článek výše a také reportáž z Českého rozhlasu http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/lida-rakusanova-cesky-rozhlas-inkluzivni-skolstvi-misto-praktickych-skol
Význačným oponentem sčítání romských dětí ve zvláštních/speciálních/praktických školách je již dlouhodobě Jiří Pilař, dříve ředitel odboru speciálního vzdělávání a institucionální výchovy MŠMT, nyní předseda Asociace speciálních pedagogů ČR.
Naposledy se vyjádřil v LN, předtištěno zde: http://www.eduin.cz/clanky/lidove-noviny-jiri-pilar-povazuje-scitani-romu-v-praktickych-skolach-za-zbytecne/
Jiří Pilař tvrdí především, že romské děti sčítat nelze, protože se nedá poznat, kdo je Rom, ta definice pocházející "z bruselských struktur" to neumožňuje: co třeba děti z smíšených manželství, kde jedno dítě je plavovlasé a druhé tmavé?
Začátek jeho článku by bylo možno chápat tak, že zabývat se otázkou možné diskriminace romských dětí ve školské systému je zbytečné, protože existence Romů v ČR v množství přesahujícím těch asi 14 tisíc lidí, kteří se k romské národnosti přihlásili při posledním sčítání lidu, není dostatečně objektivně prokázána. Neexistující Romové samozřejmě nemohou být diskriminováni (stejně jako nemůžou dělat hluk nebo páchat kriminalitu).
No ale v další části článku Pilař statistiky uvádí: „Uplatnění na trhu práce českých Romů ve srovnání s jinými zeměmi v Evropě je nejstabilnější a mají trvalé placené zaměstnání – zaměstnáno je 40 procent, oproti 10 až 20 procentům v ostatních zemích… Podíl středoškolsky vzdělaných Romů dosahuje téměř 30 oproti průměrně 15 procentům v dalších zemích.“ Tady jsou najednou Romové, kteří se sčítat dají.
Motivací sčítání Romů je dle Jiřího Pilaře snaha vyhovět „obchodním záměrům neziskových organizací“: „Nepředpokládám, že Česká školní inspekce chce zjišťovat, kdo má mít jaká práva kvůli své etnické příslušnosti. Spíš se můžeme domnívat, že hledá cesty, jak získat informace pro nevládní organizace, které s ní úzce spolupracují, aby pak společně mohly do světa hlásat, jak se u nás porušují lidská práva, jak odpíráme plnohodnotné vzdělání našim romským dětem, jak je naše země prosycena rasismem a xenofobií. Inu, je to již takový český folklor, že organizace žijící ze státních grantů a někteří státní úředníci pomlouvají svoji zemi v cizině.“
JM
V článku mě do očí udeřila častá vazba vyskytující se v diskusích o ožehavých věcech. "Možná to je dobré ale nestačí to". Pisatelé tím obvykle myslí, nedělejme nic a pokračujme ve filosofování. Já spíše uprednostňuji výklad: Dobrá, udělejme to, ale nezůstávejme jen u toho.
Pro Jiří Kubička: zajímavě popisujete jak se dají statistiky využívat tak jak se komu hodí, proto stavět na první místo "počítání romských dětí" je k ničemu. Důležitější by v tuto chvíli bylo slyšet konkrétní příběhy, konkrétních romských dětí. Já jeden mám: po absolvování základní školy v Chanově se žádný žák nedostane na žádnou střední školu, ani na žádný učňák, stát s tím nic nedělá, jak to?
Pro Jiří Matuszek : Říkáte "udělej te to" a myslíte "spočítejte je" , já souhlasím s výzkumem, který přinese odhady počtu romských dětí, jen bude citlivý a nemusí počítat kus od kusu. A taky říkám udělejte to - třeba tohle změňte ihned - pomožme řediteli jedné běžné školy, která chce vzdělávat "všechny" děti: "...Nikdy nevíme, jak to bude vypadat za půl roku, jestli se nám podaří udržet počet asistentů na základě rozpočtu, jestli udržíme školního psychologa..." http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=791566
Patrik Banga, na jehož článek poukazujte jako na hlas zevnitř, tu sčítací akci podporuje.
Mám dojem, že v zaujetí svým pohledem (ten je mi docela blízký) vytváříte umělé protiklady. Statistika nedává sama o sobě hlubší pochopení, ale také ho nevylučuje. A kdo vlastně klade na první místo "počítání romských dětí"?
Ať už jsou z hlediska důležitosti ty statistické údaje na prvním nebo dvacátém místě, nedají se jen tak jednoduše odmávnout jako irelevantní.
Ty různé statistiky nehrají dohromady. Romové u nás tvoří asi odhadem tak 1,5 procent populace, v praktických školách je jich stále ještě snad kolem třiceti procent, mentálně retardovaných jedinců je teoreticky v populaci asi tři procenta, přičemž v praktických školách by měly být jen mentálně retardované děti.
Pokud se znovu potvrdí, že je romských dětí v těch praktických školách násobně více než odpovídá jejich podílu v populaci (při zakalkulování faktu, že Romové mají více dětí než majorita), žádá si to vysvětlení.
Já se sice diagnostikou školní způsobilosti dětí už hodně dávno nezabývám, ale standardní psychologické vzdělání mám a tudíž vím, že standardní psychologické testy jsou pro posuzování inteligence dětí ze sociokulturního prostředí odlišného od majority téměř bezcenné. Jejich používání k rozhodování o školním zařazení vede k diskriminaci některých minorit, to je dnes víceméně všeobecně uznávané ve světové odborné veřejnosti.
Hlubšímu porozumění tomu, jak ta diskriminace funguje, by opravdu hodně pomohly konkrétní příběhy konkrétních romských dětí.
Mám dojem, že v zaujetí svým pohledem (ten je mi docela blízký) vytváříte umělé protiklady. Statistika nedává sama o sobě hlubší pochopení, ale také ho nevylučuje. A kdo vlastně klade na první místo "počítání romských dětí"?
Ať už jsou z hlediska důležitosti ty statistické údaje na prvním nebo dvacátém místě, nedají se jen tak jednoduše odmávnout jako irelevantní.
Ty různé statistiky nehrají dohromady. Romové u nás tvoří asi odhadem tak 1,5 procent populace, v praktických školách je jich stále ještě snad kolem třiceti procent, mentálně retardovaných jedinců je teoreticky v populaci asi tři procenta, přičemž v praktických školách by měly být jen mentálně retardované děti.
Pokud se znovu potvrdí, že je romských dětí v těch praktických školách násobně více než odpovídá jejich podílu v populaci (při zakalkulování faktu, že Romové mají více dětí než majorita), žádá si to vysvětlení.
Já se sice diagnostikou školní způsobilosti dětí už hodně dávno nezabývám, ale standardní psychologické vzdělání mám a tudíž vím, že standardní psychologické testy jsou pro posuzování inteligence dětí ze sociokulturního prostředí odlišného od majority téměř bezcenné. Jejich používání k rozhodování o školním zařazení vede k diskriminaci některých minorit, to je dnes víceméně všeobecně uznávané ve světové odborné veřejnosti.
Hlubšímu porozumění tomu, jak ta diskriminace funguje, by opravdu hodně pomohly konkrétní příběhy konkrétních romských dětí.
Ano systém školství potřebuje změny ve prospěch romských dětí a víme to z minulých výzkumů i bez nového počítání. Nejsem proti statistikám profesionálně tvořeným, někdy jsem proti jejich neprofesionálním výkladům (i diagnostické testy mohou být neprofesionálně využity, jak píšete), na pana Banga odkazuji prostě proto, že on zažil to, co my popisujeme pouze ze svého pohledu, to je velmi důležité co říká, ať už říká cokoli.
Přidávám zajímavou reakci z diskuse pod článkem http://www.eduin.cz/clanky/konflikt-o-romskych-detech-bez-romskych-deti/ na eduin.cz ...Vážený pane, děkuji za Váš “nezůčastněný” pohled, který vnímám jako velmi důležitý průnik názorových neshod a tedy jako jednu z mo...žností nalézt společnou řeč bez jakéhokoliv nátlaku na stranu názorů protichůdných. O to cennější to je, že se jedná o názor “zvnějšku”.
S pozdravem, Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů.
odpověď Chaluš:
Vážený pane Pilaři, vážím si vaší reakce, ještě kdyby přišla podobná oceňující reakce z druhé strany (vlády, MŠMT, zřizovatelů). Myšlenky v textu píšu opravdu nezávisle, pouze za sebe, se znalostí tématu ze studia i z praxe, se snahou podpořit ty nejlepší cesty pro děti, o které nakonec nám všem jde :-)
Přidávám zajímavou reakci z diskuse pod článkem http://www.eduin.cz/clanky/konflikt-o-romskych-detech-bez-romskych-deti/ na eduin.cz ...Vážený pane, děkuji za Váš “nezůčastněný” pohled, který vnímám jako velmi důležitý průnik názorových neshod a tedy jako jednu z mo...žností nalézt společnou řeč bez jakéhokoliv nátlaku na stranu názorů protichůdných. O to cennější to je, že se jedná o názor “zvnějšku”.
S pozdravem, Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů.
odpověď Chaluš:
Vážený pane Pilaři, vážím si vaší reakce, ještě kdyby přišla podobná oceňující reakce z druhé strany (vlády, MŠMT, zřizovatelů). Myšlenky v textu píšu opravdu nezávisle, pouze za sebe, se znalostí tématu ze studia i z praxe, se snahou podpořit ty nejlepší cesty pro děti, o které nakonec nám všem jde :-)
Nalijme si čistého vína: Jiří Pilař je zástupce speciálních pedagogů, což jsou mimo jiné a především ředitelé a učitelky speciálních škol praktických. Romské děti v praktických školách podle něj nesmějí být označovány za romské nýbrž pouze za mentálně retardované, protože etnicita není zdravotní postižení.
Dnes jsem shodou okolností probíral v nepřímé supervizi (tedy aniž bych přímo někoho z té rodiny znal) případ 16 leté romské dívky. školy se ten docela vážný problém netýkal, nicméně ta dívka chodí do stejné praktické školy jako její čtyři mladší sourozenci. Ta dívka mentálně retardovaná není, o jejích sourozencích se nic neví, ovšem čtyři mentálně postižené děti v jedné rodině by byla dost podivná náhoda, takže je pravděpodobné, že jsou v praktické kole kvůli své etnicitě.
Tenhle stav chce Jiří Pilař uchovat, problém to nebude pokud se nebude mluvit o tom, že jsou Romové, jen o tom, že jsou mentálně retardované. Nějakou nálepku mít musí, jinak by chodily do běžné základní školy.
Pane Chaluši, vy jste teoreticky pro společné vzdělávání zdravých dětí se zdravotně postiženými, romských s majoritním. To Jiří Pilař nechce ani náhodou, protože ředitelé speciálních škol (tedy speciální pedagogové) pochopitelně mají zájem na to, aby do těchto škol naopak chodilo co nejvíce žáků. Vás vítá jako užitečného spojence, protože mu pomáháte jednu konkrétní část toho problému zamlžovat ve jménu celku, pro který navrhujete ideální řešení. I v tom s Vámi pan Pilař jistě bude nadšeně souhlasit, protože podporovat ideální řešení ve vzdálené budoucnosti je dobrá strategie, jak se ubránit změnám v budoucnosti blízké.
Dnes jsem shodou okolností probíral v nepřímé supervizi (tedy aniž bych přímo někoho z té rodiny znal) případ 16 leté romské dívky. školy se ten docela vážný problém netýkal, nicméně ta dívka chodí do stejné praktické školy jako její čtyři mladší sourozenci. Ta dívka mentálně retardovaná není, o jejích sourozencích se nic neví, ovšem čtyři mentálně postižené děti v jedné rodině by byla dost podivná náhoda, takže je pravděpodobné, že jsou v praktické kole kvůli své etnicitě.
Tenhle stav chce Jiří Pilař uchovat, problém to nebude pokud se nebude mluvit o tom, že jsou Romové, jen o tom, že jsou mentálně retardované. Nějakou nálepku mít musí, jinak by chodily do běžné základní školy.
Pane Chaluši, vy jste teoreticky pro společné vzdělávání zdravých dětí se zdravotně postiženými, romských s majoritním. To Jiří Pilař nechce ani náhodou, protože ředitelé speciálních škol (tedy speciální pedagogové) pochopitelně mají zájem na to, aby do těchto škol naopak chodilo co nejvíce žáků. Vás vítá jako užitečného spojence, protože mu pomáháte jednu konkrétní část toho problému zamlžovat ve jménu celku, pro který navrhujete ideální řešení. I v tom s Vámi pan Pilař jistě bude nadšeně souhlasit, protože podporovat ideální řešení ve vzdálené budoucnosti je dobrá strategie, jak se ubránit změnám v budoucnosti blízké.