Největší environmentální protest v historii je porážkou naděje

Šimon Fiala

People’s Climate March je tou největší, nejrozsáhlejší akcí, jakou si lze představit. A přesto nestačí. People’s Climate March ukázal, v celé svojí nahotě, že kooperace založená na politické deliberaci a vzájemném porozumění má své hranice.

Je tomu měsíc, kdy se ve městech po celém světě, s jádrem v New Yorku, odehrál největší environmentální protest v historii. Motivací pro jeho vznik — jak je vysvětleno ve filmu, který byl v souvislosti s People’s Climate March natočen — bylo poukázat na to, že navzdory jednohlasnému varování vědecké komunity co se týče vážnosti environmentálního problému, znějícímu po více než dvě dekády, se nepodařilo podniknout dostatečné kroky ke snížení používání fosilních paliv a destrukce životního prostředí spojené s jejich získáváním, zpracováváním a přepravou. Nejen to, produkce a spalování fosilních paliv se rok od roku zvyšuje.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Organizátoři označili People’s Climate March za „jednoznačné vítězství“. V ulicích New Yorku se sešlo 400 000 protestujících, což je skutečně obrovský počet — pochod se tak nepochybně zapsal do historie občanského protestu. Manhattan se 21. září prohnul pod vahou statisíců lidí požadujících změny v organizaci společnosti od stažení investic z ropného průmyslu (divestment), přes zákaz hydraulického štěpení při těžbě ropy (fracking) až po „environmentální spravedlnost“.

Pro mě však tento pochod znamenal ztrátu naděje. Jak jsem procházel ulicemi New Yorku, byl jsem ohromen kreativitou transparentů protestujících i jejich odhodlaností změnit systém, který se jeví jako neudržitelný a sebezničující. Ale nemohl jsem si pomoct — hlavou se mi honila myšlenka: „Toto je největší, nejrozsáhlejší akce, jakou si lze představit. A nestačí to.“

Abychom porozuměli problému hlouběji, je třeba se zamyslet nad organizací současné společnosti. V moderní společnosti se dva módy mezilidské interakce jeví jako stále zřetelněji odlišitelné. V našem bezprostředním okolí se obklopujeme lidmi, přátelíme se, snažíme se komunikovat naše myšlenky a ostatní obratem vyjadřují své názory a postoje směrem k nám. Snažíme se porozumět úhlům pohledu ostatních lidí, harmonizujeme s nimi své postoje a v dlouhodobém horizontu ustavujeme konsensus.

Na makrosociální úrovni tento mód interakce představuje jádro politického jednání, občanské interakce a organizace. V rámci tohoto módu se účastníme politické deliberace a řešíme konflikty vyvstávající z různosti našich pohledů a postavení. Zatímco tento mód interakce je možno nazvat občanským či sociálním, existuje další mód interakce a mezilidské organizace, který je možno nazvat tržním.

Foto archiv autora

V rámci tohoto módu není primárním cílem pochopit role a postoje ostatních lidí, ale správně číst indikátory, které nám svým chováním v tržním prostředí poskytují. Tyto indikátory jsou agregované v trzích, jež vnímáme jako prostředí pro naše rozhodování. V rámci tohoto módu se často ani nemáme příležitost setkat s aktéry, se kterými interagujeme. Místo toho vstupujeme do vztahu se slepenci věcí a lidí.

Byly jistě časy, kdy tyto dva módy interakce existovaly v relativní rovnováze či snad byly stěží odlišitelné jeden od druhého. Globalizovaný a technologiemi nasycený svět, jehož jsme obyvateli, je ve svém fungování závislý předně na tržním módu interakce, módu založeném na signálech, zprostředkovaných zprávách a mechanické koordinaci spíš než na vytváření konsenzu a porozumění, jež jsou typické pro sociální či občanský mód.

Nyní se před námi tedy otevírá neobvyklý pohled. Uvědomujeme si, že koordinace moderního světa na tržní bázi přinesla ve svém celku důsledky, které přímo ohrožují geopolitickou stabilitu kontinentů, živobytí mnoha segmentů světové populace (přednostně těch, které nemají „hlas“, protože se nachází na geografické i diskurzivní periferii současného světa — problém, který vystihuje jedno z hlavních hesel zářijového protestu: „environmentální spravedlnost“), a nakonec i samotné podmínky pro lidský život na planetě Zemi. Vědomi si tohoto, hledáme odpověď v mobilizaci druhého zmíněného módu interakce — politické deliberace.

People’s Climate March ukázal, v celé svojí nahotě, že kooperace založená na politické deliberaci a vzájemném porozumění má své hranice. Ty se zřetelně ukazují v porovnání: 400 000 protestujících představuje astronomické číslo v kontextu občanského protestu, ale jedná se o smutný počet v porovnání s jedním a půl milionem lidí, kteří se ten den vzájemně koordinovali na bázi tržního módu interakce jen na Manhattanu samotném (a samozřejmě v porovnání se sedmi miliardami obyvatel země zainteresovaných na řešení tohoto problému). Heslem protestu bylo: „abychom změnili vše, musíme v tom být všichni“. Ale nejsme. Můžeme vůbec být?

Toto porovnání nás upozorňuje na neadekvátnost nástrojů, které máme k dispozici k řešení problému globálního oteplování a ničení životního prostředí. Pokoušíme se přestavět klíčové politicko-ekonomické instituce světa pochodem v koridoru policejních zátaras, postavených aby pochod narušil každodenní chod města tak málo, jak jen to je možné. Usilujeme o zastavení environmentální degradace charitativním prodejem dortíků na univerzitních kampusech.

Začíná se jevit, že naše schopnost lidí — politických a společenských bytostí — se koordinovat ve snaze o odvrácení tragédie je skutečně neadekvátní tváří v tvář sebe-urychlujícího se slepence věcí a lidí postaveného na neosobních, skutečně ne-lidských, procesech. Zdá se mi, bohužel, že toto je ten případ. V tuto chvíli, vezmeme-li v úvahu současnou sociální a politickou organizaci národů světa, nelze nic dělat.

Co s námi tedy bude? V první řadě se zdá, že přestože je trajektorie klimatické změny známá skrze statistické modelování již dnes, věci se budou muset nejprve zhoršit, než se zlepší. Naneštěstí, vzhledem ke spirále zapuštěné v procesu globálního oteplování, může být v tu chvíli již pozdě. Přijmeme-li tezi, že v určitou chvíli se skutečně naakumulují podněty k akci, je zřejmé, že změna v sociální a politické struktuře společnosti bude nevyhnutelná.

Otázka tedy zní: jak můžeme srovnat naší schopnost jednat společně politickým a deliberativním způsobem s naší bující schopností koordinovat se na bází trhu jakožto prostředí? Co když demokracie — postavená na fundamentu svobody individuí sledovat své bezprostřední zájmy — je v principu nekompatibilní se smysluplnou akcí k zastavení klimatické katastrofy?

Možná, že individuální svoboda bude muset být opět upozaděna v zájmu vyšších cílů. Možná, že se planeta bude muset stát naším náboženstvím. Zdá se tedy, že historie neskončila — jak slavně prohlásil Francis Fukuyama. Spíše právě začala.

    Diskuse
    October 24, 2014 v 11.28
    Po nás potopa
    Problém není v nedostatečné koordinaci. Zásadní problém je v tom, že většina lidí raději nějaké klimatické změny popře, než by se omezila ve způsobu svého života.

    Dokud bude převládat sobectví, bude vlastní naditý měšec vždy na prvním místě. Tající permafrost na tom nic nezmění.

    A ta historie může koneckonců zase rychle skončit.
    ??
    October 24, 2014 v 20.47
    Oni je nepopiraji.
    ° většina lidí raději nějaké klimatické změny popře, než by "
    "Dokud bude převládat sobectví,"

    Tající permafrost vetsina z tech nejchudsich nikdy nevidela a neuvidi a ani nevi co to je. Oni totiz ziji v Africe a Asii. Vzhledem k tomu ze znacna cast jich umira hlady, tezko po nich chtit aby se omezili. Ti nejaktivnejsi se snazi dostat do Evropy, aby se najedli. Cast se jich utopi ve stredozemnim mori, coz je pro Evropu dobre, pro imigranty ne. Cast jich dorazi ziva treba na Lampedusu, coz je v Evrope vnimano jako nestesti a spolu s panikou kolem Eboly jako nestesti tuplovane. Je otazkou casu, kdy Italske valecne lodi budou imigranty potapet na sirem mori za vdecneho potlesku Evropy. Lidi je proste prebytek. Ze by se nejake myslici a osvicene hlavy zacli konecne zabyvat kontrolou porodnosti a navrhem jak vytvorit fungujici spolecnost pri klesajici a starnouci populaci (na prechodne obdobi) jsem dosud nezaregistroval. Ze to nepreferuje trzni system je jasne, ale proc se tim nezabyva levicova inteligence ?



    PL
    October 25, 2014 v 2.30
    Změna přichází z východu na západ, každý ráno
    A jak naši otcové vyhráli válku nad tím komunismem, to nám připomene Česká televize až za pár týdnů. Do té doby si můžeme vzpomenout, na co bychom málem zapomněli například zde: https://www.youtube.com/watch?v=YMGHR2ZZXU4

    Poslušně hlásím, co se smí dneska.
    ---
    Mañana 2050: http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/eu-do-roku-2030-snizi-emise-sklenikovych-plynu-o-40-procent
    October 26, 2014 v 19.0
    Pro pana Kuchejdu
    Proč se levice nezabývá, jak říkáte "přebytkem lidí", je, alespoň doufám, především proto, že toto není jádro problému. Jak říká Gándí: Země nám toho poskytuje dost pro uspokojení potřeb všech, ale nikdy tu toho nebude dost pro upokojení všeobecné nenasytnosti.

    Pokud si myslíte, že je pro Evropu dobře, pokud se imigranti topí ve Středozemním moři, tak tím nejenže předstíráte svojí starost o levici, ale své lidstí vůbec.

    S přímou kontrolou porodnosti to zkusili v Číně ... a jsem velice zvědav, jak se za utkají s problémy, které to způsobilo a způsobí. Ano totiž od kontroly porodnosti můžete velice snadno dojít k tomu, že začnete vybírat, kdo má právo žít a kdo nikoli - a odtud už není daleko k nějaké obdobě nacistického "řešení".

    Otázka tedy zní stále dosti klasicky: jak vytvořit dlouhodobě fungující společnost?

    A z tohoto pohledu se mi i klimatická změna, globální civilizace či nedostatek zdrojů jeví býti podmínkami pouze okrajovými.
    PL
    October 26, 2014 v 21.23
    T pro Pavla Holubce
    Ono to v té Číně bylo mnohem složitější: Demografické problémy tu byly dány konfuciánskou tradicí (+ maoistickým běsněním) už před zavedením politiky "jednoho dítěte" a souvisejícím dirigismem, který část těch problémů dokonce umenšil (zabíjení narozených dívek). Politika "jednoho-a půl" dítěte pak také nebyla využívána jen k omezení růstu populace (pořád jde o růst...) ale také jako další nástroj regulace/podpory přesídlování. Viz:

    http://geography.cz/geograficke-rozhledy/wp-content/uploads/2011/03/24-25.pdf
    ---

    Ty "okrajové" podmínky životního prostředí a zdrojů dosud (spolu)rozhodovaly o obytí a nebytí historických civilizací - i bez klimatické změny a globální exploatace zdrojů.
    ??
    October 27, 2014 v 7.38
    Pro p. Holubce.
    Pouzivat citaty misto argumentu na obhajobu nazoru, je projevem nedostatku racionality. Pouzit Gandiho na hodnoceni dnesni reality, je asi tak efektivni, jako vyuzit Napoleonuv nazor pri hodnoceni nasich sanci v konfliktu z Ruskem. V dobe Gandiho bylo na svete cca 2,5 miliardy obyvatel. Dnes je to pres 7 miliard. Pokud jste iracionalne presvedcen, ze v omezenem prostoru (zeme neni nafukovaci a jeji velikost at se vam tolibi nebo ne je definitivne dana) muze pokracovat neomezeny rust populace, pak nema smysl s vami diskutovat.

    Mozna jste prehledl jednu malickost, soukrome si kontrolujeme kdo ma a kdo nema pravo zit uz davno. Rika se tomu antikoncepce.
    TT
    October 27, 2014 v 14.1
    Jídla je dost, hrabivosti víc
    Jídla je dost. Podle OSN dnes vyprodukujeme NA HLAVU více potravin, než kdy ve známe historii. Uživit planetu s nějakými 9-10 miliardami lidí by nebyl problém, kdyby existovala racionální spotřeba a distribuce.

    V zemích OECD se vyhodí více použitelných potravin, než se vypěstuje v Subsaharské Africe. v EU je to 280 kg na hlavu ročně, z toho 90 kg vyhozeno přímo spotřebiteli.

    Lidí není na váhu ani tolik co mravenců a vešli by se na jeden ostrůvek ve středozemním moři...
    PL
    October 27, 2014 v 16.10
    ..Lidé také nejsou součástí ekosystémů zdaleka tak absolutně jako mravenci... Z koloběhu jsme se vyčlenili, zato do něj "vracíme" neskutečná kvanta fosílií dávných koloběhů mnoha geologických epoch. Což na jeden věk rozhodně není bez následků pro podmínky k životu na planetě - včetně podmínek pro pěstování-produkci a distribuci potravin pro lidi... (eufeministicky bych podotknul).
    ??
    October 27, 2014 v 18.47
    S hrabivosti je nutno se smirit, je nelecitelna.
    "Uživit planetu s nějakými 9-10 miliardami lidí by nebyl problém, kdyby existovala racionální spotřeba a distribuce. "

    Kdyby jsou chyby. Ty vase predpoklady neexistuji a da se s uspechem predpokladat, ze hned tak existovat nebudou. Ale pripustme ze ano. Co se stane ? Nas problem se posune na onu hranici deseti miliard lidi. Toho se mozna doziju i ja vzhledem k exponencialnimu rustu populace. Co to je racionalni spotreba ? 500 g chleba a ctyri brambory na osobu a den? Maso kazdy posledni ctvrtek v mesici ? A jake maso ? Vypestovane v akvariu z ropy ? Ta uz dochazi . Z zivych zvirat ? Nevejdou se nam na ostruvek, tam uz je deset miliard lidi. Resenim by mohli byt Amarouny. Jenze Navstevnici jsou v nedohlednu. Odpady take moc neresime. Neco zatim vyklopime do oceanu, neco vyvezem do tretiho sveta ale i tak nam toho zbude doma vic nez dost. Na obri skladky na ostruvku take nebude dost mista, zvlaste pokud tam nacpeme lidi i ten dobytek. Naprosto pominu psychologicke problemy prelidneni, ale jen tak naznacim. Jsou lide, kteri mohou bez problemu koexistovat v jedne mistnosti s deseti dalsimi . Jsou ovsem take lide, pro ktere je nesmirne tesna mistnost ve ktere jsou s druhou osobou i kdyby mela 50 m2. Nadiktujeme lidem ekologicky a energeticky optimalni zpusob bydleni ? Tri,ctyri, pet osob v mistnosti o ctyriceti m2 ? Uz nyni mame desitky milionu nezamestnanych. Jak se postavime k faktu, ze s rustem populace a rozvojem technologii jich budou stovky milionu . Jak se asi bude citit stomilionu nepotrebnych lidi ? Na strankach casopisu patriciho Patockovi, bych si dovolil predpokladat, ze si nektery ze stalych prispevatelu vzpomene , ze i prirode by se ponekud ulevilo pri poklesu populace.
    Je oblibenym trikem argumentovat jidlem a plochou.
    Ale co ostatni potreby ? Myslite si, ze ty miliony imigrantu smerujicich do Evropy se chteji "jen trikrat denne najist" a pak spokojene usnout na matraci v nejakem uteceneckem lagru ? Tak naivni snad nejste. Chteji byty, auta, televize, mobily, lednicky, grily,pocitace , zkratka to co vidi kolem sebe. Uz nechteji kuchat nekde v busi antilopu. Chteji si koupit polotovar v Liedlu a ohrat si ho v mikrovlnce. Vsechny tyhle veci se na ten vas ostruvek uz nevejdou. To nas privadi k dalsi polozce-energie. Vsechny ty vydobytky civilizace "zerou energii". Tu energii musime nekde a z neceho vyrobit a pak dopravit k lidem. A tady uz zase dochazi ke stretum racionalna a iracionalna. Atomovou energii nechceme. Takze obnovitelne zdroje. Fajn. Takovy potrebny vitr nefouka vsude. Fouka treba u morskeho pobrezi, tak tam postavime energeticke parky. Ale tu energii musime prenest do mist daleko ve vnitrozemi a tady se stretava to racionalno s iracionalnem. V Nemecku bezi iniciativa vedeni VVN nechceme. Tihle lide si zrejme mysli, ze elektrony lze vozit v kontejnerech. U nas se rika , ze s jednim zadkem nelze sedet na dvou svatbach. To je jen jeden priklad.

    Ale pripoustim, ze s tim ostruvkem to neni spatny napad. Vzhledem k tomu jak by tam byli lide natesnani, nemohli by patrne vykonavat kopulacni pohyby a kyzeneho efektu poklesu populacniho prirustku by bylo dosazeno.










    ??
    October 27, 2014 v 18.53
    p.s. pane Tozicka.
    Naprosto take pomijite fakt, ze zeme nema idealni podminky k bydleni rovnomerne rozprostrene po svem povrchu.
    + Další komentáře