Největší environmentální protest v historii je porážkou naděje
Šimon FialaPeople’s Climate March je tou největší, nejrozsáhlejší akcí, jakou si lze představit. A přesto nestačí. People’s Climate March ukázal, v celé svojí nahotě, že kooperace založená na politické deliberaci a vzájemném porozumění má své hranice.
Je tomu měsíc, kdy se ve městech po celém světě, s jádrem v New Yorku, odehrál největší environmentální protest v historii. Motivací pro jeho vznik — jak je vysvětleno ve filmu, který byl v souvislosti s People’s Climate March natočen — bylo poukázat na to, že navzdory jednohlasnému varování vědecké komunity co se týče vážnosti environmentálního problému, znějícímu po více než dvě dekády, se nepodařilo podniknout dostatečné kroky ke snížení používání fosilních paliv a destrukce životního prostředí spojené s jejich získáváním, zpracováváním a přepravou. Nejen to, produkce a spalování fosilních paliv se rok od roku zvyšuje.
Organizátoři označili People’s Climate March za „jednoznačné vítězství“. V ulicích New Yorku se sešlo 400 000 protestujících, což je skutečně obrovský počet — pochod se tak nepochybně zapsal do historie občanského protestu. Manhattan se 21. září prohnul pod vahou statisíců lidí požadujících změny v organizaci společnosti od stažení investic z ropného průmyslu (divestment), přes zákaz hydraulického štěpení při těžbě ropy (fracking) až po „environmentální spravedlnost“.
Pro mě však tento pochod znamenal ztrátu naděje. Jak jsem procházel ulicemi New Yorku, byl jsem ohromen kreativitou transparentů protestujících i jejich odhodlaností změnit systém, který se jeví jako neudržitelný a sebezničující. Ale nemohl jsem si pomoct — hlavou se mi honila myšlenka: „Toto je největší, nejrozsáhlejší akce, jakou si lze představit. A nestačí to.“
Abychom porozuměli problému hlouběji, je třeba se zamyslet nad organizací současné společnosti. V moderní společnosti se dva módy mezilidské interakce jeví jako stále zřetelněji odlišitelné. V našem bezprostředním okolí se obklopujeme lidmi, přátelíme se, snažíme se komunikovat naše myšlenky a ostatní obratem vyjadřují své názory a postoje směrem k nám. Snažíme se porozumět úhlům pohledu ostatních lidí, harmonizujeme s nimi své postoje a v dlouhodobém horizontu ustavujeme konsensus.
Dokud bude převládat sobectví, bude vlastní naditý měšec vždy na prvním místě. Tající permafrost na tom nic nezmění.
A ta historie může koneckonců zase rychle skončit.
"Dokud bude převládat sobectví,"
Tající permafrost vetsina z tech nejchudsich nikdy nevidela a neuvidi a ani nevi co to je. Oni totiz ziji v Africe a Asii. Vzhledem k tomu ze znacna cast jich umira hlady, tezko po nich chtit aby se omezili. Ti nejaktivnejsi se snazi dostat do Evropy, aby se najedli. Cast se jich utopi ve stredozemnim mori, coz je pro Evropu dobre, pro imigranty ne. Cast jich dorazi ziva treba na Lampedusu, coz je v Evrope vnimano jako nestesti a spolu s panikou kolem Eboly jako nestesti tuplovane. Je otazkou casu, kdy Italske valecne lodi budou imigranty potapet na sirem mori za vdecneho potlesku Evropy. Lidi je proste prebytek. Ze by se nejake myslici a osvicene hlavy zacli konecne zabyvat kontrolou porodnosti a navrhem jak vytvorit fungujici spolecnost pri klesajici a starnouci populaci (na prechodne obdobi) jsem dosud nezaregistroval. Ze to nepreferuje trzni system je jasne, ale proc se tim nezabyva levicova inteligence ?
Poslušně hlásím, co se smí dneska.
---
Mañana 2050: http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/eu-do-roku-2030-snizi-emise-sklenikovych-plynu-o-40-procent
Pokud si myslíte, že je pro Evropu dobře, pokud se imigranti topí ve Středozemním moři, tak tím nejenže předstíráte svojí starost o levici, ale své lidstí vůbec.
S přímou kontrolou porodnosti to zkusili v Číně ... a jsem velice zvědav, jak se za utkají s problémy, které to způsobilo a způsobí. Ano totiž od kontroly porodnosti můžete velice snadno dojít k tomu, že začnete vybírat, kdo má právo žít a kdo nikoli - a odtud už není daleko k nějaké obdobě nacistického "řešení".
Otázka tedy zní stále dosti klasicky: jak vytvořit dlouhodobě fungující společnost?
A z tohoto pohledu se mi i klimatická změna, globální civilizace či nedostatek zdrojů jeví býti podmínkami pouze okrajovými.
http://geography.cz/geograficke-rozhledy/wp-content/uploads/2011/03/24-25.pdf
---
Ty "okrajové" podmínky životního prostředí a zdrojů dosud (spolu)rozhodovaly o obytí a nebytí historických civilizací - i bez klimatické změny a globální exploatace zdrojů.
Mozna jste prehledl jednu malickost, soukrome si kontrolujeme kdo ma a kdo nema pravo zit uz davno. Rika se tomu antikoncepce.
V zemích OECD se vyhodí více použitelných potravin, než se vypěstuje v Subsaharské Africe. v EU je to 280 kg na hlavu ročně, z toho 90 kg vyhozeno přímo spotřebiteli.
Lidí není na váhu ani tolik co mravenců a vešli by se na jeden ostrůvek ve středozemním moři...
Kdyby jsou chyby. Ty vase predpoklady neexistuji a da se s uspechem predpokladat, ze hned tak existovat nebudou. Ale pripustme ze ano. Co se stane ? Nas problem se posune na onu hranici deseti miliard lidi. Toho se mozna doziju i ja vzhledem k exponencialnimu rustu populace. Co to je racionalni spotreba ? 500 g chleba a ctyri brambory na osobu a den? Maso kazdy posledni ctvrtek v mesici ? A jake maso ? Vypestovane v akvariu z ropy ? Ta uz dochazi . Z zivych zvirat ? Nevejdou se nam na ostruvek, tam uz je deset miliard lidi. Resenim by mohli byt Amarouny. Jenze Navstevnici jsou v nedohlednu. Odpady take moc neresime. Neco zatim vyklopime do oceanu, neco vyvezem do tretiho sveta ale i tak nam toho zbude doma vic nez dost. Na obri skladky na ostruvku take nebude dost mista, zvlaste pokud tam nacpeme lidi i ten dobytek. Naprosto pominu psychologicke problemy prelidneni, ale jen tak naznacim. Jsou lide, kteri mohou bez problemu koexistovat v jedne mistnosti s deseti dalsimi . Jsou ovsem take lide, pro ktere je nesmirne tesna mistnost ve ktere jsou s druhou osobou i kdyby mela 50 m2. Nadiktujeme lidem ekologicky a energeticky optimalni zpusob bydleni ? Tri,ctyri, pet osob v mistnosti o ctyriceti m2 ? Uz nyni mame desitky milionu nezamestnanych. Jak se postavime k faktu, ze s rustem populace a rozvojem technologii jich budou stovky milionu . Jak se asi bude citit stomilionu nepotrebnych lidi ? Na strankach casopisu patriciho Patockovi, bych si dovolil predpokladat, ze si nektery ze stalych prispevatelu vzpomene , ze i prirode by se ponekud ulevilo pri poklesu populace.
Je oblibenym trikem argumentovat jidlem a plochou.
Ale co ostatni potreby ? Myslite si, ze ty miliony imigrantu smerujicich do Evropy se chteji "jen trikrat denne najist" a pak spokojene usnout na matraci v nejakem uteceneckem lagru ? Tak naivni snad nejste. Chteji byty, auta, televize, mobily, lednicky, grily,pocitace , zkratka to co vidi kolem sebe. Uz nechteji kuchat nekde v busi antilopu. Chteji si koupit polotovar v Liedlu a ohrat si ho v mikrovlnce. Vsechny tyhle veci se na ten vas ostruvek uz nevejdou. To nas privadi k dalsi polozce-energie. Vsechny ty vydobytky civilizace "zerou energii". Tu energii musime nekde a z neceho vyrobit a pak dopravit k lidem. A tady uz zase dochazi ke stretum racionalna a iracionalna. Atomovou energii nechceme. Takze obnovitelne zdroje. Fajn. Takovy potrebny vitr nefouka vsude. Fouka treba u morskeho pobrezi, tak tam postavime energeticke parky. Ale tu energii musime prenest do mist daleko ve vnitrozemi a tady se stretava to racionalno s iracionalnem. V Nemecku bezi iniciativa vedeni VVN nechceme. Tihle lide si zrejme mysli, ze elektrony lze vozit v kontejnerech. U nas se rika , ze s jednim zadkem nelze sedet na dvou svatbach. To je jen jeden priklad.
Ale pripoustim, ze s tim ostruvkem to neni spatny napad. Vzhledem k tomu jak by tam byli lide natesnani, nemohli by patrne vykonavat kopulacni pohyby a kyzeneho efektu poklesu populacniho prirustku by bylo dosazeno.
P.S. Nerad bych sklouzl k technooptimismu, ale třeba se některý z těch projektů vysokokapacitních baterií ukáže použitelným. Přivezeme, nabijeme, odvezeme, vybijeme a tak dokola.
Privezeme , odkud z jake vzdalenosti ? Nabijeme , cim ? Elektrony, protony , neutrony ? Kdysi jsem se bavil s inzenyrkou pracujici u Siemense na vodikovych motorech. Byla samozrejme presvedcena, ze to je skvela budocnost. Ale nedovedla mi vysvetlit, odkud vezmou dostatek levneho vodiku. Nikdy nad tim nepremyslela. Jinak vzhledem k veku (smeruju uz k sedumdesatce) zazivam uz potreti slavnostni slib vedcu, ze za dvacet let budeme mit nevycerpatelny zdroj levne energie z termojaderne fuze. To ponekud brzdi muj technooptimismus.
Zkušenosti nabyté v průběhu životů s tím určitě nemohou mít pražádnou souvislost..
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/kryl-karel/dneska-uz-se-smi-3104
Cena vodíku odvisí od ceny elektřiny. Vody je dost (globálně), a výroba vodíku je principiálně jednoduchá.
Fúzi do dvaceti let slibují od vynálezu vodíkové pumy. Zatím tedy nic. Osobně si myslím, že pokud nedojde k nějaké katastrofě, tak se to jednou podaří. Ale nejsem si jist, jestli se toho dožijeme.
Tolik k futurismu.
To je ten problem technicke reality. Spousta veci je principialne jednoducha i ta jaderna fuze i cestovani do jinych vesmiru. To jenom projedete cernou dirou a jste nekde uplne jinde.-:)
p.s. muzu vas ubezpecit ze ja se toho nedoziju.