Téměř při každé kolektivní činnosti, jež sleduje nějaké široce uznávané hodnoty, se dnes setkáváme s urgentním požadavkem na její apolitičnost. Zkušenost ukazuje, že pod tento termín lze řadit poměrně širokou škálu různého občanského úsilí - od protestů proti plýtvání, podporu veřejné dopravy až k obhajobě akademických svobod. Dokud se to moc neřeší, pojem snese cokoli.

Jde o jakýsi oslí můstek, který lidem umožňuje překročit uměle vykonstruované kategorie parlamentní politiky a neušpinit se tím, co je s nimi v diskurzu spojené. Jedná se tedy spíše o distanci od konkrétních politických subjektů a jejich programů, než o nějaké magicky nepolitické jednání.

Jako jeden z takových můstků funguje i Amnesty International. Dovoluje nám formulovat to, co z nějakého důvodu dnes nedokážeme přímo formulovat skrze institucionální politiku, přesto i zde lobuje. Zastává převážně jistou podobu politiky ulice, hájí lidská práva působením svých aktivistů a jejich participací také formuluje jejich interpretaci.

Jako další politická činnost je práce takových organizací bezpochyby významná. Běžné politické instituce jsou zjevně disfunkční do té míry, že nejsou schopny některé zájmy a hodnoty přijatelně formulovat a zastávat. Faktorů, proč tomu tak je, bude bezpochyby více, ale jedním z nich je i trochu zavádějící chápání apolitičnosti.