Spolčovací právo, tedy právo občanů vytvářet zájmová seskupení, řídící se vlastními stanovami, s určitým cílem - ať už politickým, hospodářským, sociálním, uměleckým, vědeckým či jiným - se dnes považuje za základní demokratické právo. Nebylo tomu tak vždy, přestože už od středověku vznikaly útvary spolkům podobné. Na zakládání spolků v předmoderní době však neexistovalo zákonné právo. Záleželo většinou na panovníkovi, zda ten či onen „spolek“ povolí.

Až s moderní dobou, přestože začínala zcela absolutisticky, si lidé své spolčovací právo uvědomili a začali o ně vést boj. Od konce 18. století bylo spolčovací právo neustále na programu různých opozičních a demokratických hnutí, a to tak dlouho, až se ho podařilo prosadit a uzákonit v různých zemích civilizovaného světa; a ovšem i u nás.

Absolutistický režim měl o vznik některých spolků zájem, o jiné naopak zájem neměl. Už v době osvícenství byly zakládány vědecké společnosti, později živnostensko-průmyslové spolky či spolky na podporu zemědělství, akciové společnosti, dobročinné spolky, pojišťovací spolky, či jiné „státu prospěšné“ spolky, jež mohly tak či onak podpořit rozvoj hospodářství nebo prospět charitě. Politické spolky byly nepřípustné, takže pokud nějaké vznikaly, nabývaly charakteru tajných společností, které vzbuzovaly u úřadů hrůzu z možného šíření myšlenek Francouzské revoluce.

Přesto se postupně stávalo nutností nějakým způsobem reagovat na probouzení samostatného myšlení obyvatelstva, tedy i na požadavek spolčovacího práva. Spolková legislativa se vyvíjela pomalu. Nejprve byly vydávány různé instrukce, později první spolkový zákon, jenž u nás vyšel formou dekretu dvorské kanceláře 5.11. 1843. Podle něho bylo k založení jakéhokoliv spolku nutné získat souhlas státních úřadů, a to buď císaře, spojené dvorské kanceláře nebo zemského úřadu. Tento zákon byl v roce 1844 doplněn ještě dekretem dvorské kanceláře, regulujícím vznik spořitelen.

V revolučním roce 1848 patřilo spolčovací, shromažďovací a petiční právo mezi základní požadavky liberální opozice vůči metternichovskému systému. Po porážce revoluce byly zakázány dělnické spolky, které krátce předtím už povoleny byly. Dne 17.3.1849 vydal císař prozatímní spolkový zákon, jímž povoloval vznik nepolitických spolků nevýrobní povahy pouze na základě ohlašovací povinnosti. Po odlivu revoluční vlny bylo zakládání spolků znovu okleštěno. Dne 26.11.1852 byl vydán nový spolkový zákon, který se prakticky vrátil k praxi z roku 1843. Protože byl posílen vliv katolické církve, nabyly zvláštního významu katolické náboženské spolky. Z praktických důvodů byla dána zelená spolkovým spořitelnám a pojišťovnám.