Naši afghánští padlí a co jim dlužíme

Filip Outrata

Ptát se po smyslu a přínosu operace, která pět českých vojáků připravila o život, není zneuctěním jejich památky, ale tou nejlepší formou piety, kterou jim můžeme prokázat.

Do konce příštího roku mají opustit Afghánistán veškeré jednotky zahraničních armád, včetně zbytku českých vojáků. Velmi pravděpodobně bude následovat scénář podobný tomu iráckému: vojáci afghánské armády, vyzbrojení a vycvičení Západem, sotva budou před postupujícími radikály odhazovat zbraně a svlékat uniformy méně hbitě než jejich iráčtí kolegové.

Bezmála třináct let od začátku operace v Afghánistánu se tato operace těžko dá hodnotit jinak než jako neúspěch. Za těch třináct let se svět, a dokonce ani samotný Afghánistán, nestaly bezpečnějším místem. Mezinárodní terorismus nebyl poražen ani oslaben, jen se přeskupil do nových forem a regionů. Je dnes dokonce, jak se ukazuje v Sýrii a Iráku, mocnější a akceschopnější než kdy dříve.

Demokracie nebyla úspěšně vyvezena do dalšího koutu světa. Nedávné volby v Afghánistánu ukázaly, že samotná procedura voleb bez zázemí v podobě určité právní a obecně demokratické kultury nejenže nemusí přispět ke zlepšení situace, k větší jistotě a bezpečnosti, ale dokonce může naopak působit jako prvek chaosu, rozdělení a nepřátelství.

Není projevem neúcty ptát se, zda životy pěti českých vojáků, stejně jako ostatních mrtvých z řad spojeneckých oddílů, nebyly položeny zbytečně. Foto ISAF Media

Permanentně udržovaný pobyt cizích vojsk ve zčásti zpacifikované a zčásti nepřátelské zemi je problematický i z dalšího úhlu pohledu: blokuje ustavení reálné vlády založené na skutečné mocenské situaci v dané zemi. Ti, kdo vládnou v podstatě jen díky vojenské podpoře zahraničních vojsk, jsou de facto touto podporou korumpováni a znevěrohodňováni. Příkladem může být dnešní irácký premiér Málikí.

Vnucuje se dojem, že nastavovaná protiteroristická válka má význam především pro některé politiky západních zemí, kteří se tváří jako zapřisáhlí a verbálně odvážní bojovníci proti islámu a terorismu a nechávají se na základnách v Afghánistánu fotit s helmou na hlavě. Právě ti „válku proti terorismu“ vždy potřebovali nejvíce.

Dějiny celkem jednoznačně učí, že Afghánistán je země, kterou není možné dobýt a ovládat zvenčí. Neuspěli Britové v 19. století, Rusové ve století dvacátém ani Američané a jejich spojenci v tom jedenadvacátém. Dějiny učí, ale lidé se neradi nechávají poučit.

Pokud se přesto ze současného dění v Iráku a Afghánistánu nějaké poučení vyvodí, bude jeho jádrem možná pochopení, že terorismus nelze porazit a dokonce ani zásadně oslabit velkými a dlouhotrvajícími vojenskými kampaněmi. Cílené akce menšího rozsahu, časově omezené, spolu s efektivní koordinací postupu přes hranice tradičních mocenských rivalit (Spojené státy — Rusko — Írán — Čína) jsou zřejmě mnohem účinnějším nástrojem.

Není projevem neúcty ptát se, zda životy pěti českých vojáků, stejně jako ostatních mrtvých z řad spojeneckých oddílů, nebyly položeny zbytečně. Zemřeli skoro třináct let po začátku operace, jejímž cílem mělo být rozbití teroristické sítě působící na území Afghánistánu, nikoli jeho dobytí a trvalá okupace. Nejsou stejně tak obětí chybné strategie svých velitelů a politiků svých zemí jako sebevražedného atentátníka?

Ptát se po smyslu a skutečném přínosu operace, která je připravila o život, není zneuctěním památky padlých. Je to dokonce ta nejlepší forma piety, kterou jim můžeme prokázat. Jim a především jejich pozůstalým, stejně jako příbuzným ostatních vojáků-potenciálních obětí setrvávajících ještě na afghánské půdě.

    Diskuse
    PL
    July 22, 2014 v 8.21
    naprosto souhlasím
    smyslem smrti našich vojáků mohlo stejně dobře být možnost pro pozůstalé i pro všechny zamyslet se a pochopit nesmyslnost podobných "operací". Jejich zločinnost.
    TF
    July 22, 2014 v 14.44
    Jak snižovat nebezpečí proti terorismu
    Podle mého názoru by k "boji" proti terorismu výrazně přispělo především úsilí vedoucí ke zvyšování ekonomické úrovně a vzdělanosti obyvatelstva (nikoli jen několika „vyvolených“) v zemích globálního Jihu. Samozřejmě nikoli současně často užívanou cestou expanze nadnárodních firem a likvidace tradiční ekonomiky a fungujících společenských systémů v těchto zemích. Není to jistě jednoduchá cesta, je to běh na dlouhou trať. Ale jsem přesvědčen, že právě někteří lidé žijící v bídě a zoufalství jsou někdy ochotni páchat teroristické činy.

    Jeden příběh za všechny (starý několik let). Mladá čečenská dívka se přihlásila v Moskvě na policii s tím, že měla spáchat sebevražedný atentát, ale že si to rozmyslela a nemůže se proto vrátit domů. Když se jí ptali, co ji vedlo ke změně jejího rozhodnutí, odpověděla: „Po několika dnech v Moskvě jsem viděla, že když není bída, život může být krásný…“
    ??
    July 22, 2014 v 20.01
    Na neco jste zapomnel p. Outrata.
    "Nejsou stejně tak obětí chybné strategie svých velitelů a politiků svých zemí jako sebevražedného atentátníka?"

    A take jsou obeti sve chamtivosti. Muzete rici, ze znate osobne velmi dobre jedineho z tech co odesli na tyhle "mise", ktery tam odesel z idealistickych duvodu ? " S pravdepodobnosti hraniciti s jistotou "ocekavam odpoved ne. Ja znam osobne a velmi dobre chlapce, ktery vstoupil do armady s vidinou penez za "misi". Protoze se nedostal mezi vyvolene, z armady odesel.
    July 23, 2014 v 10.17
    Mluvíme-li o terorismu (s cílem dosáhnout bezpečí, tedy ukončení teroru),
    pak považuji za účelné ptáti se, kdy přestali zabíjet a děsit třeba IRA nebo ETA.
    Byli pozabíjeni a pozavíráni (jako "první generace" RFA)? A nebo toho nechali sami? A kdy? Co se změnilo, že toho nechali?

    Británie uznala, že katoličtí Irové byli v Severním Irsku skutečně diskriminováni. Dnes i Ir a katolík může v Severním Irsku dosáhnout pozic, které byly dříve tichou dohodou mocných vyhrazeny anglikánům, tj. protestantům. A samotný status součástí Spojeného Království je dnes možné měnit nenásilně (Skotské referendum).
    Ani Baskové dnes nejsou trestáni za použití svého rodného jazyka. A kupříkladu strukturální fondy EU jsou dokonce pro chudší (tedy i horské) regiony dostupnější než pro bohaté metropole. Není to ta hledaná změna, příčina?
    Podívejme se na Kurdy - pro Turecko donedávna notorické teroristy. V Iráku i části Sýrie najednou kotva stability v rozbouřeném okolí.

    Soudím, že silná teroristická organizace (nezaměnit s vyšinutým jednotlivcem) stojí na reálné neřešené frustraci poměrně velké skupiny lidí, že terorista stojí na viditelné špičce mnohem většího přehlíženého ledovce. A Archimédův zákon je neúprosný - odstřelíte tu špičku čnící nad vodou, vynoří se ještě širší kus ledu.