Má kritika je možná víc prosbou...

Markéta Hrbková

Markéta Hrbková reaguje na rozhovor s Janem Kellerem, ve kterém rozdělil migranty do tří skupin, přičemž proti té třetí svázané s organizovaným zločinem by se podle něho mělo postupovat přísněji než dosud.

Zhruba před deseti lety (shodou okolností na svůj svátek) jsem byla na návštěvě u přátel na Zbraslavi. Večer jsme se vydali přes Zbraslavský most do hospody. Ve chvíli, kdy jsme most přecházeli, vyběhl proti nám muž se zoufalým výrazem a očima plnýma hrůzy. Oběhl nás a pokračoval směrem k městu. Bylo nám to divné, ale proběhl a my neměli rozumný důvod jej zastavit.

Později, v pozdních večerních hodinách, se tento muž, zbitý a zraněný, doplazil do hospody u nádraží, kde jsme seděli. Zavolali jsme záchranku, snažili se mu pomoci a udržovali jej při vědomí, než přijela pomoc. Situace byla celkem jasná: ukrajinský emigrant, dopravený do Čech převaděči mafie, který odmítl nebo nemohl platit své „dluhy“. Dodnes si nejsem jistá, jestli přežil.

Tato vzpomínka mi vytanula na mysli při čtení rozhovoru s Janem Kellerem: „Imigranty můžeme rozdělit do tří kategorií. Někteří dělají vysoce kvalifikovanou práci a naše firmy je přednostně přijímají, jiní jsou uprchlíky, kteří u nás žádají azyl v nelehké životní situaci. Není jich nijak mnoho, řádově ročně udělujeme azyl několika desítkám lidí, nejsme cílovou zemí pro naprostou většinu azylantů. Obě zmíněné kategorie bychom měli respektovat. Naopak třetí skupinu tvoří lidé svázaní s organizovaným zločinem a proti těm bychom měli postupovat přísněji než dosud.

×
Diskuse
TT
May 23, 2014 v 16.05
Perfektní článek
Problém je, že imigrační politika je typická záměnou obětí a zločinců. Zahraniční dělníci nejsou problém, problém jsou mafie, které je sem dopravují (třeba na žádost našeho premiéra Topolánka v Mongolsku). Problémem jsou podnikatelské mafie, které tyto lidi načerno zaměstnávají. A problémem je policie, která na žádost obou předchozích mafií pronásleduje ty nebožáky, kteří se proti mafiím postaví, místo aby s nimi spolupracovala a pronásledovala firmy a zločince, kteří na těchto nebožácích parazitují.

A tzv. ekonomická imigrace, tedy útěk před smrtí hladem, je dle Všeobecné deklarace lidských práv stejně závažný, jako útěk před politickou opresí. Ale obojí akceptujeme stejně jen tehdy, pokud se nám to hodí do našich geopolitických záměrů.
JV
May 23, 2014 v 17.14
Díky panu Tožičkovi; řekl to také za mne
Děkuji panu Tožičkovi za pravdivé a jasné vysvětlení. Pan Keller to jistě nemyslel tak, že ukrajinský organizovaný zločin by drželi při životě nebožáci pracující za nelidských podmínek na stavbách, chudáci krutě vydíraní ze všech stran.

Je do značné míry hanbou ukrajinské komunity a společnosti vůbec, že vyváží organizovaný zločin do zahraničí také za tím účelem, aby se jeho obětí stávali poslední z posledních příslušníků jejich vlastního národa.

Sám jsem byl emigrantem v cizí zemi a nic takového nepřišlo nám československým emigrantům ani na mysl. Nikdy jsem si v zahraničí na nic neztěžoval. Domácí se ke mně chovali skvěle, byť samozřejmě cosi na způsob mazáctví, kdy těm, kteří se nevyznají v poměrech, se nabídne vždycky to horší, byl také nezřídka vídaný jev. Srovnávat to však s postavením emigrantů z východu u nás - a jistě i jinde - to však naprosto nelzae.

Mne osobně ono východní krutostí a trýzněním nešetřící ubíjení lidské důstojnosti (o níž snad leckde na východě nemají ani potuchy), které se nepozastaví ani před nejukrutnější smrtí - lhostejno dokonce zda je namířeno proti vlastním či jiným - velice odrazuje ode všeho na východ od Slovenska.

S přáním všeho dobrého
Jiří Vyleťal