V těchto týdnech bývá často používáno srovnání současné ukrajinské krize a sudetské krize roku 1938 vedoucí k Mnichovu. Dokonce i podle většiny respondentů nedávného výzkumu veřejného mínění se dnešní krize podobá nejvíce září 1938. Takto argumentují politikové a novináři nejen v Česku, ale i v zahraničí a zejména v Německu. Z tohoto srovnání vyplývá další paralela Putin-Hitler, která ožívá v různých karikaturách, v žertovném spojení Putler, nebo v plakátu na liberecké radnici.

Stavění obou politiků na roveň je zkratkovité a nemá cenu ho blíže rozebírat. Naopak srovnání obou krizí může podle mého názoru vést k nalézání zajímavých paralel a rozdílů. Jak se pokusím ukázat v následujícím textu, ačkoli i v tomto případě jde do značné míry o srovnávání nesrovnatelného, komparace některých momentů obou krizí nám lépe umožní pochopit obě historické události.

Předně je tu výchozí situace. Československo mělo za sebou v roce 1938 dvacet let celkem slušného rozvoje, byť sraženého hospodářskou krizí, která dopadla obzvláště na německy mluvící části země. Ukrajina má za sebou v roce 2014 dvacet pět let velmi neúspěšného rozvoje a to i ve srovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi, jak je patrné při komparaci HDP na obyvatele ve východní Evropě v roce 1990 a v roce 2014.

Československo bylo v meziválečných letech zemí, která měla jednoznačně prozápadní a tedy vůči Německu málo přátelskou politiku. Čeští Němci se na spoluvytváření zahraniční politiky nijak nepodíleli. Naopak Ukrajina měla v posledních dvaceti letech několik spíše proruských a spíše prozápadních období a zdejší ruská menšina se významnější měrou podílela na fungování země. Např. sudetští Němci nebyli mezi policisty, zatímco mezi ukrajinskými policisty je hodně Rusů či sympatizantů s Ruskem.

Samozřejmě jsou svůdné paralely mezi vývojem Ruska pod Putinem a Německa pod Hitlerem. Oba vůdci nepochybně zvedli národům zkrušeným porážkou sebevědomí a podařilo se jim obnovit ekonomický růst, oba režimy také představují odklon od parlamentární demokracie, jakkoli se nacistická diktatura s Putinovým autoritářským režimem srovnávat nedá. Pravděpodobně jak čeští Němci, tak ukrajinští Rusové sledovali čas od času se závistí dění ve své „větší vlasti“, která se dynamicky rozvíjí, zatímco země, kde menšiny žijí, stagnují.

Výstavba dálnic, rozhlasové přijímače a automobily pro běžné Němce mohly působit podobně atraktivně jako vyšší mzdy a důchody v Ruské federaci. Podstatným rozdílem nicméně je, že zatímco Hitler toužil od samého počátku zničit Československo a zahájit teritoriální expanzi, v případě Putina to jisté není. Je možné, že by mu více vyhovovala satelitní Ukrajina připoutaná k Rusku pro něj výhodnými ekonomickými a vojenskými smlouvami, než představa přivázat si na nohu ekonomické břemeno takové váhy, navíc za cenu poškození mezinárodní pověsti země.

Pokud ovšem Putin uvažuje pouze jako vojenský stratég, je možné, že je pro něj jakákoli anexe dobrá. Každopádně, na rozdíl od toho, že si v roce 1938 každý mohl udělat celkem jasný obrázek o Hitlerovi, v případě dnešního Ruska dosud nevíme, na čem jsme. Putin opravdu ani nenapsal Mein Kampf, ani nevyhlásil norimberské zákony.