Z Činoherního studia prostřednictvím divadelních her zaznívala pravidelně společenská a politická kritika. To bylo vnímáno nejen radními města, ale i částí ústecké veřejnosti jako nepatřičná a neadekvátní politická a ne-umělecká činnost. Rozšířilo se heslo, které bylo opakováno nejen některými místními občany, ale i některými absolventy naší univerzity „Do ruky, která tě živí, se nekouše“, jako by úkolem divadla, ale i občanů bylo chovat se uctivě a poslušně jako dobře cvičený pes vůči městským radním, kteří zaujali místo dřívějších pánů, tentokrát však demokraticky zvolených, tedy s nezpochybnitelnou legitimitou.

Myslím, že nejde jen o skandální případ macešského chování ústeckého magistrátu vůči vlastnímu kulturnímu rodinnému stříbru, jehož pověst dalece překračuje hranice Ústí nad Labem, ale o strukturální problém našeho občanského a demokratického vědomí a sebevědomí, řečeno s Hegelem, či emancipovaného občanského a demokratického diskurzu řečeno se současnou filosofií jazyka a pragmatickou teorií demokracie.

↗

Situace okolo Činoherního klubu v Ústí nad Ladem už porodila několik nových a pozoruhodných forem protestů.

Masaryk po vzniku republiky vyhlásil program „odrakouštět“, tím mu především šlo o to, aby se z poslušných poddaných císařepána stali svobodní a odpovědní občané (nebát se a nekrást) samostatného demokratického státu. Také to vyjádřil takto „Tak demokracii už máme, teď ještě ty demokraty“. Pro etablování funkční ústavní demokracie požadoval padesát let klidného vývoje. Mezitím jsme zažili ještě dva jiné nedemokratické režimy a padesát let to není, ani když k současným dvaceti pěti letům přičteme vedle dvaceti let první republiky tři roky omezené demokracie v letech 1945—1948.

To však není důvod k tomu, abychom se litovali a vzdychali nad tím, jak jsme trpěli a jací jsme byli a jsme chudáci, ale abychom si uvědomili, jaká mentalita a jaké zvyky či spíše zlozvyky a návyky, jaké společenské a kulturní vzorce v naší společnosti vládnou. Jsou to vzorce feudálních poddaných a ustrašených obyvatel nedemokratických režimů. Je čas to změnit. A jak vidíme na událostech posledních několika měsíců v Ústí: Čas změny se blíží.

Demokracie vzniká v zemích, kde si lidé, občané řekli, že už nechtějí, aby jim vládl král a šlechta, později vůdcové, diktátoři a nedemokratické strany, ale kde se rozhodli, že si budou vládnout sami. Demokratickým revolucím předcházela kritika nesvobodných a nedemokratických režimů a společenských poměrů. Tato kritika vedla k oněm revolucím, ale vedla také k tomu, že se ustavilo veřejné mínění, občanská veřejnost, občanská společnost, která kriticky sleduje, komentuje a hodnotí činnost demokraticky zvolených zástupců.