Vážený pane premiére, dámy a pánové, sestry a bratři,

dnes si připomínáme 65 let od smrti druhého prezidenta republiky, Dr. Edvarda Beneše, politika, diplomata a státníka. Nechtěl bych zde však mluvit o sporných pohledech na jeho osobnost, na učiněná rozhodnutí a nedomyšlené koncepce. Myslím, že právě v těchto dnech je velmi nutné mluvit o ideálech, o filosofickém základu, na němž vyrůstalo Benešovo politické angažmá.

Prožíváme krizi parlamentního způsobu vlády, přemýšlíme nad budoucností demokracie a v těchto nelehkých dobách se ptáme, jak začít znovu tvořit společenství, které by nejen přečkalo tíživé ekonomické podmínky, ale především by našlo směr, jímž se vydat, aby naše existence překročila šablony pouhého přežívání a stala se smysluplným pobýváním pod nebesy, nebo jak říkal T. G. Masaryk bytím sub specie aeternitatis.

Ve své nejcitovanější knize Demokracie dnes a zítra pojmenovává Dr. Beneš hlavní příčiny vzestupu nacismu, fašismu i komunismu. Mezi nejdůležitější znaky řadí prezident Beneš teorii boje. Pro totalitární systémy je boj základním prostředkem jejich snažení, není důležité nad protivníkem vyhrát, ale zničit jej.

Motorem je hrubá síla, vědomí člověka jako pouhé materiální entity, kterou je potřeba ovládnout nebo vymazat z povrchu zemského. Nepřipouští se diskuse, protože protivník, který nepoznal blaho nového systému, je pouhým shlukem masa a kostí, nemá tedy cenu. Pravdu má jen silnější. Totalitární ideologie tedy hlásají nerovnost lidí, relativismus všech hodnot, materialismus a v podstatě cynismus.