Český squatting, legální projekt nebo vzpoura?

Jiří Dolejš

Jiří Dolejš se ve svém sloupku vyjadřuje k problematice squatterství v Praze. Nejde jen o to, že municipalita projeví zájem, ale i squateři by se měli snažit ubrat na té divokosti a snažit se vejít do nějakých pravidel.

Tento týden na stránkách DR otevřel bývalý squatter Arnošt Novák problematiku obsazování domů na případu vyklizení squatu v Neklanově ulici na pražském Vyšehradě Policie ČR. Squatery do delší dobu neudržovaného domu ve vlastnictví italské firmy pozval loni nájemník. Ti podle jejich slov chtěli v neobývaných prostorách zřídit komunitní centrum.

Jako první jsme použili termín „obchod s chudobou“. Podpořte nás, abychom mohli dál otevírat témata, která v hlavních zprávách chybí.
×

Zástupce správce domu ale požádal podle zákona o vyklizení domu policisty a zásah se neobešel bez použití donucovacích prostředků (policie tvrdí že ji před domem napadla skupina čtyř mladíků).

Tato událost opět připoutává pozornost k problematice squattingu, což není jev v ČR příliš rozšířený. Nemyslím příležitostný squating pro homeless, to je otázka spíše sociální. Mám na mysli ideový squatting, který čerpá z různých ideových zdrojů nonkonformismu.

Týká se převážně mladé populace, která ve squaterské komunitě může specifickým způsobem realizovat právo na domov a uspořádat si po svém i mezilidské vztahy. Často takový squat existuje jako centrum alternativní kultury.

Reakce státu na squating souvisí se stupněm liberálnosti systému v dané zemi. Česká právní úprava neposkytuje legální definici squattingu, ale hranice souvisí s aktivní ochranou vlastnických práv.

Dlouholetá tradice squatů na západě vedla k nalezení určitých forem legální koexistence s veřejnou správou i když za cenu omezení radikalismu. Argumentovat odmítáním ochrany vlastnictví je možná zajímavý bouřlivácký postoj, ale k praktickému řešení nevede.

I v České republice známe případy, kdy se cesta k legální koexistenci squaterů s vlastníky našla. Známý je osud squaterů z domu v ul. pplk. Sochora, který patřil městské části Praha 7. Tam při stěhování zůstal nájemník, který k sobě přihlásil další osoby.

Podle tehdejší legislativy to bránilo jeho vystěhování. Nakonec ale dostal náhradou objekt v ulici Za papírnou 7, kde v periferní pražské lokalitě vznikl v Praze ojedinělý legální squat v prostorách propachtovaných za symbolické nájemné.

Arnošt Novák vzpomíná i na squatting v břevnovské usedlosti Ladronka, která byla ve správě hl. m. Prahy. Jako tehdejší člen ZHMP pamatuji jednání sdružení občanů, kteří se v objektu usídlili, s municipalitou. Jako pokus o regulovaný squatting nabízeli projekt „Autonomního sociálně - kulturního centra Ladronka“, i když bylo zřejmé, že tento památkově chráněný objekt v atraktivní lokalitě Prahy 6 bude mít nakonec jiný osud.

V letech 1993-2000 zde díky neexistenci investora fungovala Nadace Landronka, ale statek, který objektivně potřeboval investice v řádu desítek milionů byl nad síly autonomní scény. Požadavek na nabídku jiné nemovitosti vhodné pro zřízení kulturního a sociálního centra se dostala i do usnesení orgánů města.

Jednání s Nadací ovšem neskončila úspěšně. Konečné vystěhování přišlo v době kdy anarchistická scéna ztrácela na podpoře kvůli militantnímu vystoupení při pražském zasedání Světové banky a MMF.

Myslím, že myšlenka regulovaného squattingu není pasé. V Praze by se našla celá řada kapacit, které by se takto využít daly. Problémem samozřejmě je právní, ale i zvyková hranice mezi regulovaným a divokým squatingem. Nevyřeší to obecný princip, vždy půjde o konkrétní podmínky. Objekt, který je kulturní památkou, vyžaduje vysoké investice. Objekty v dobrém stavu a bez potřebných investic nejsou zpravidla prázdné a nevyužívané.

Nejde jen o to, že municipalita projeví zájem, ale i squateři by se měli snažit ubrat na té divokosti a snažit se vejít do nějakých pravidel. Jinak jednotlivé kauzy skončí prostě zásahem policie.

Squateři také nemohou jen se sférou politiky bojovat, ale také s ní jednat. Sebeprezentace squatterů souvisí i s postojem veřejnosti, která se často bojí průvodních kriminálních jevů spojených s divokým squattingem. Vinit Policii ČR, že není pasivní, když má plnit své úkoly ze zákona, už je pozdě.

    Diskuse
    JK
    February 13, 2014 v 10.40
    No ona ta policie často nejdříve kontaktuje majitele, aby mohla proti squatterům (často brutálně) zasáhnout. Obávám se, že tady se jedná hlavně o politické pronásledování.
    February 13, 2014 v 22.15
    běžná veřejnost to tak ale nebere
    JK : Atmosféra nevůle k squatterské mylšence tu asi je. Mě tu ale nešlo o tu kokrétná vyšehradskou kauzu z minulého týdne . Hodnotit zásah policie lze jen na základě faktů, které ani neznám - pokud předem vidím v policii nepřítele a cílem je se poprat ať to dopadne jakkoliv tak to už se sociálním projektem má asi málo společného.
    Stejně tak odmítat apriory mechnismy právního státu a roli justice nepomůže. Ne každý zastánce svobodného bydlení musí být beránek. Pokud se i něco nezdá jsou tu řádné prostředky ,,,stížnost na postup, a tak..Prostě mne zajímá údajný cíl a ne jen okamžitý vzdor. Jinak idea sociálního projektu působí nevěrohodně a veřejnost nezíská.
    JK
    February 14, 2014 v 9.12
    Reakce Oty Bureše
    Na požádání přidávám reakci Oty Bureše

    Kterak komunistický poslanec hájí "právní pořádek" před právem na bydlení

    Pane Dolejši, Váš článek je směsí domněnek a nepochopení "reality". Je pěkné, jak se zasazujete o právní stát a buržoazní „pořádek“.

    1) „Divokost“

    „Argumentovat odmítáním ochrany vlastnictví je možná zajímavý bouřlivácký postoj, ale k praktickému řešení nevede.“ Mám za to, že argumentace je vedena z jedné strany vzhledem k platnému právu (povinnost vlastníka o správu majetku), z druhé strany snahou o správu a užívání majiteli neuvyužívaného majetku!

    V mnoha případech byla snaha o komunikaci s tzv. samosprávou. Ale jak v případě Milady, tak Vámi zmiňované Ladronky, kdo selhal a neměl zájem na dohodě, nebyli squateři.

    Tak jakápak divokost? (Kéž by tu byla!)

    2) „Policie“

    Kdo přijíždí na místo šikanovat a prát se, je policie (neříkám, že všichni příslušnící sboru, pár stačí). Běžně lámou ruce, nosy, prsty. (Znám z vlastní zkušenosti.) Jen tak, aby chránili veřejný zájem a dodržovali Váš zákon.

    Skutečně úsměvně absurdní je představa, že se mládež „chce poprat“. Zkuste to taky, je to sranda, jít v civilu proti těžkoděncům se štíty, obušky, helmami atd., ale stačí i běžná cvičená policie v převaze. A co víc, ještě mají na pomoc psi, koně a vrtulníky. Opravdová zoo. Přijďte se příště podívat.

    Vrchol nechutnosti je obhajoba chování a zásahů policie na základě „úkolů ze zákona“. Mimochodem, jak připomíná Jirka Karen – agilní bývá policie na prvním místě (hned po státu, více než soukromí majitelé). Na to je nějaký zákon? Kola se taky nesmí zamykat ke značkám a neviděl jsem tak agilní policisty, třebaže zamykání sledují. Odmítání nehumánních aspektů „právního státu“ je legitimní a žádoucí.

    4) V závěru textu redukujete problém objektů na ty vlastněné státem/městem. Mluvíte o kulturních památkách. Považujete za ni vilu Miladu? (Nebo kulturní je jen to ze zákona?) Víte v jakém je stavu? A proč? Řeči o milionech investic nejsou na místě.

    5) Na vnímání squaterů veřejností působí mnohem spíš než jejich chování (jak o tom vypovídá i Váš text) mediální zpravodajství tvořené z policejních zpráv (ta pravá objektivita!) a takto reprodukované předsudky. Díky, že k nim svou neznalostí věci přispíváte. Slonovinová věž, z které komentujete, je asi dobře zabetovaná, takže Vám ji nikdo neosquatuje:) Zkuste někdy zajít na místa evikcí, a také před tím, do těch domů. Do té doby nemůžu Váš článek číst jinak než vytváření štvavé atmosféry proti těm, kteří mají ještě trochu ducha, nebo lépe absolutní nepochopení squaterů, spekulantů, policie a jejich ochránců v zastupitelstvech.

    6) Ale vlastně se zabýváme podružnostmi: Přeci ten problém tematizovaný squatingem je právo na bydlení, na důstojný život a gentrifikace.

    Co jste Vy jako politik zkusil udělat pro to, co vidíte jako „civilizovaný“ squating – ať už na městě či v paláci tzv. Reprezentantů?

    http://csaf.cz/index.php?clanok=1563

    http://www.policie.cz/clanek/obsazeny-dum-v-prazske-neklanove-ulici.aspx

    http://a2larm.cz/2014/02/fotogalerie-soud-se-zadrzenymi-z-ticheho-squattu/
    JK
    February 14, 2014 v 9.21
    Komunista hájící nadvládu kapitálu :)
    Pane Dolejši, samozřejmě chápu, že jako poslanec, tedy část establishmentu, jste povinen hájit vládnoucí režim ("máme přece demokratický právní stát, bla bla, musíme dodržovat právo a pořádek, bla bla").

    Postava komunisty stojícího s obuškem vedle policajta, komunisty, který hrdě brání společenský systém nadvlády kapitálu oproti "nezodpovědnému planému radikálničení jurodivců" je myslím pěkným syptomatickým paradoxem současnosti :)
    February 14, 2014 v 10.0
    neplést si humanitu s negací práva
    abychom si nepletli pojmy - právo na bydlení není právo obsadit cizí nemovitost. Na tom není nic nehumánního. To by platilo za všech režimů, včetně nekapitalistických. Myslet si že policie, která tu je taky ve všech režimech od toho aby právo hájila, je apriori nepřítel je nepřiměřeně militantní stanovisko.
    Pokud je debata o to co je plané, tak pokud napadáte jakýkoliv režim, tak s tím těžko bude kromě ryzího anarchisty souhlasit kdokoli, nejenom poslanec. Opoziční poslanec, navíc za stranu systémové alternativy nehájí režim, ale právo musí. A jeho součástí je že lze v rámci obhajoby zpochybnit zákrok, ale rozhoduje o tom také příslušný orgán a ne jen pocit.
    Ale pricnip právního státu není BLA, BLA BLA. V tom by se socialisti (komunisti) a anarchisti lz principu lišili.
    JK
    February 14, 2014 v 10.48
    Příslušný orgán
    V současném režimu platí, že právo na soukromý majetek (právo nechat chátrat svou nemovitost) je nadřazeno základnímu právu na bydlení. Souvisí to s podstatou kapitalistického zřízení. Squatting je legitimní politický čin, který upozorňuje na tento rozpor.

    Psané právo není posvátná kráva (Norimberské zákony, zákony ohledně rasové segregace atd.). Nejvýznamnější emancipační projekty byly zažehnuty často právě "porušením práva".

    Zajímavé by bylo sledovat dějiny lidstva, ve kterých by se emancipační hnutí řídila argumentem, že legitimitu činu může posoudit jenom "příslušný orgán"...


    MP
    February 14, 2014 v 10.55
    JIřímu Dolejšovi
    Obávám se, že jste špatně postavil alternativy. Squatt je vždycy vzpoura. V tom nejméně intenzivním případě vzpoura proti sociální situace, do které byl protestující zatlačen -- vzpoura aktuálně ekonomicky nevyužitelného a mnohdy z pohledu systému nějak deficitního (třeba "převzdělaného";slovo, která znápár mých studentů od doby, co si po VŠ hledali práci) proti ekonomické racionalitě, která by z něj nejraději udělala mýdlo nezatěžující sociální systém. Častěji ovšem vzpoura vědomá, vzpoura proti absurditě poměrů, ve kterých jeden z vzácných zdrojů -- zdroj uspokujující potřebu důstojného bydlení -- leží ladem z ekonomických důvodů; a to důvodů ve vlastním slova smyslu absurdních, protože porušujících ekonomickou racionalitu. Landorka nebo ppl. Sochora představovaly vzpouru plnokrevnou, odmítnutí určitého etablovaného způsobu života a režimů s tímto způsobem spojených.
    Ale pokud jsem pochopil Váš článek, Vám jde o trochu jiný problém. Chcete říct, že kdyby squateři policii neprovokovali, na vyzvání obsazený projekt opustili a předtím si navzájem trochu rozbili hubu a zníčili dejme tomu polovinu svého skromného majetku -- rozhodně všechny hudební nástorje, protože ty jsou podle chování policie v těchto případech zjevně zvláště nebezpečné --, policie by mohla zasahovat vstřícně a přátelsky.
    Schopnost řešit určité formy společenské subverse v režimu měkkého konfliktu vyžadujícího jisté sebeomezení všech zúčastněných patří k sympatickému civilizačnímu výdobytku západní masové demokracie po druhé válce. Patří k nim existence squattů na jedné straně a ritualizovaná lokalizace protestního násilí na druhé.
    Pane poslanče,
    když už tedy musíte hájit právo, proč jste držel hubu k evidentně svévolnému a z hlediska zásahu demonstrativně zbytečnému násilí, kterého se dopouštěla policie v Miladě a na Vinohradech. Nebo musíte jako komunisitický a opoziční poslanec hájit jen právo těch silnějších?
    February 14, 2014 v 11.37
    subverse či bezcílný bunt ?
    Opravdu spojujeme dvě různé věci - jedním okruhem je nezpochybnitelné právo vlastníka rozhodovat o svém majetku a s jakou ekonomickou rozvahou tak činí (výjimkou je obecné ohrožení), Zde lze samozřejmě současně vyžadovat aby zásah policie probíhal podle zákona.
    To je vždy věcí posouzení a mohou na to být různé pohledy - např. mi přes čáru připadal někdejší zákrok vůči Czech teku za Paroubka, ale o tahanicích kolem squattů nemám povědomost o neadekvátnosti, tudíž jsme držel ústa zcela logicky..
    A druhým okruhem je využití neobývaných nemovitostí k různým sociálním projektům, čemuž zcela rozumí. Tedy nikoliv aktem vzpoury a šancí se nejen rituálně poprat aniž by to k něčemu vedlo. Tomu už moc nerozumím - i proto že nejsem militant či anarchista .
    když to shrnu - výhrady tu jsou hlavně proti tomu že by squatt se měl pohybovat v rámci pravidel. Ale to je přesně to oč mi jde- takže s odpůrci legalizace se těžko shodnu.

    P.S. právní stát je něco co je nad bývalou definicí práva jako třídního násilí (která legitimizovala opovrhování předrevolučním právem), je určitě obecně platnou civilizační normou a jedině pokud ta či ona norma vybočí z onoho civilizačního trendu tak je otázkou jak ji změnit (třeba i prvky občanského odporu). To ale není tento případ.
    MP
    February 14, 2014 v 12.41
    Ach, vy komunisté :-)
    Tohle jsem měl na komunistické straně vždycky rád. Jak uměla rozlišovat mezi společensky potřebným, revolučním odporem a "bezcílným buntem".
    Se vší povinnou úctou k Vašemu poslaneckému mandáta:
    A) Jde o to, jak dalece smí slušný poslanec nevědět o frapntním porušování práv a předpisů ze strany represivních orgánů státu;
    B) Když už o něčem nevím, tak bych k tomu měl tu hubu držet důsledně;
    C) Tvrzení, že právní stát je něco nad "definicí práva jako třídního násilí" je poněkud nesmyslné. Právní stát je historicky vzniklá instituce nezbytná pro provoz občanské společnosti. Existuje a můžeme ji jako lidský vynález zlepšovat či zhoršovat, pečovat o ni či ji zanedbávat. Můžeme k ní také mít fetišistický, nekritický vztah a dělat z ní nedotknutelný a věčný princip.
    Oproti tomu definice práva jako třídního násilí je s prominutím ideologicky zkur..ná interpretace kritiky buržoasního státu jako instituce třídního panství. Pokud o jejím kritické funkci uvažujeme dnes, jest se ptát, proč policie postupuje mnohem razantněji proti z hlediska obecné bezpečnosti neproblémovým squaterům než vůči organizovanému zločinu, proč soudy ve zkráceném řízení mohou soudit kluky, kteří pokojně demonstrovali proti vyklízení, ale "dokážou" interpretovat poslaneckou iminuty tak, že pokryje korupční jednání.
    Požadavek, aby se squatování, tedy vždy nelegální obsazení a užívání objektu, pohybovalo v rámci legality (pravidel), nezlobte se ten mi přijde poněkud absurdní.
    February 14, 2014 v 13.2
    Povaha státu
    To je zajímavá myšlenka. Stát je tedy monopol násilí na daném území, zatímco právní stát už třídním násilím není. Obávám se, že každá vládnoucí třída je skálopevně přesvědčena, že zrovna ten jejich stát je právní, legitimní a mírumilovný.

    Ale zpět k tématu - pokud budeme tvrdit, že právní řád je apriorně nezpochybnitelný, dostáváme se do rizikové situace. Museli bychom odsoudit parašutisty Gabčíka a Kubiše, protektorátní odboj, bratry Mašíny, ale i radikální odboráře, či ekologické aktivisty. Kdyby elity skutečně zastupovaly svůj elektorát, není se o čem bavit, ale skutečnost je taková, že zákony netvoří občané, nýbrž politicko-ekonomické špičky. Na otázku, komu takto vzniklá legislativa primárně slouží, nechť si odpoví každý sám.

    Proto, abychom alespoň prosadili právní normy, které by squatting postavily do lepšího světla (viz. třeba praxe z Nizozemí), potřebujeme silný tlak zdola, přímé akce a samozřejmě porušování zákona. Kdybychom probůh neporušovali právní řád, tak tady nemáme (byť jen napsanou na papíře) osmihodinovou pracovní dobu, ochranu při práci, nemocenskou atd.!

    Pan Dolejš tvrdí, že vlastník má právo rozhodovat o svém majetku. Ok - ale k vlastnictví se musí vázat i odpovědnost. Můj majetek nesmí ohrožovat svobodu jiných. Když nechám obrovský barák v centru Prahy chátrat a kus střechy někomu rozbije hlavu, je to stále moje svaté vlastnické právo? A co ostravský Mittal, který svobodně dusí statisíce občanů zplodinami? Je legitimní ho "socialisticky regulovat"?

    A ještě malé rýpnutí do debaty, zda je policista nepřítel:

    "Nijak nemiluji idealizovaného "pracujícího", jak si ho představují komunistické mozky: pokud však vidím dělníka z masa a krve v konfliktu s jeho přirozeným nepřítelem, policistou, není třeba, abych se sám sebe ptal, na které jsem straně."

    - George Orwell, Hold Katalánsku, 1938
    + Další komentáře